Luminorská hospoda

Ethe
 
Příspěvky: 7
Registrován: 20.02.2004

Luminorská hospoda od Ethe » stř čer 13, 2012 1:56 pm Příspěvek

*na sloupku hospody se objevil nový leták*

Rybí slavnosti

Na oslavu blížící se rybí sezóny je dnes možno mezi druhou a třetí hodinou zdarma ochutnat plody moře, které přivezli naši udatní rybáři z rozbouřených moří. Pro více informací vyhledejte našeho barda Etheho.

Nabídka platí pouze pro omezené množství zásob, proto neváhejte s návštěvou.

*pod letakem je v rychlosti naskrabano*
Slavnosti probíhají do vyčerpání zásob. Neváhejte se poptat. Jsem na rybách.
E.
Naposledy upravil Ethe dne stř čer 13, 2012 3:22 pm, celkově upraveno 1
"Only one can save the future"

Uživatelský avatar
Demnogonis
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 360
Registrován: 3.05.2003

Re: Luminorská hospoda od Demnogonis » stř čer 13, 2012 2:56 pm Příspěvek

"Moc dobrá ryba, kdo by to byl čekal, že něco tak mokrýho a slizkýho může dobře chutnat... jen ty kosti... ", mumlá si Fatima pro sebe a spokojeně tráví před další šichtou u tkalcovskýho stavu.

*po chvíli zuřivě zašmátrá v papule*

"Tady je mrcha jedna... ", a zahodí malou kost.

"Každopádně doporučuji, paní krejčová... skočte tam dokud tam pan Ethe je... "
Fatima, dcera nomádů...

Ethe
 
Příspěvky: 7
Registrován: 20.02.2004

Re: Luminorská hospoda od Ethe » ned čer 24, 2012 10:07 pm Příspěvek

Dariel natočil korbel piva a postavil ho před spícího barda. Obešel bar a šťouchl ho do žeber.

"Vstávej, Ethe, měl bych tu pro tebe nějakou práci, ať si taky odpracuješ, co tu propiješ. Tady máš padesát porcí masa ze skladu, připrav ho na zítra a každý kdo se na mě zítra odkáže dostane dvě porce. Kdo přijde pozdě, má prostě smůlu. Posloucháš mě vůbec nebo už zase spíš?"

Bard si přítáhl pivo a do půlky ho vyprázdnil.

"Jasně, že tě poslouchám, když tady takhle pořváváš. Neměl bych jim k tomu rovnou zpívat?"

Hostinský se ušklíbl a rychle odvětil.

"Radši jim dávej jen ten oběd, ještě by se mi všichni hned rozprchli."

Bard vyprskl smíchy pěnu z pusy a otočil prázdné pivo dnem vzhůru. Zvedl se ze židle a pomalým krokem se vydal směrem ke kuchyni. Ve dveřích se otočil a zvesela dodal.


"To tě bude stát ještě pár piv, kamaráde."

Hostinský se usmál a začal točit další pivo. Ethe mezitím zmizel v kuchyni, aby připravil maso na zítra.
"Only one can save the future"

SETH
Novice chatter
 
Příspěvky: 197
Registrován: 29.03.2004

Re: Luminorská hospoda od SETH » pát črc 13, 2012 4:07 pm Příspěvek

*je to pisane narečim tak sa nečudujte ze nebudete polke rozumiet*

Rozhovor medzi Sethom a Hostinskym


- no povem ci to bol zaše dzeň kedz ci to povem nebudzeš chapac a budzeš naľevac zadarmo *usmev*
- tak to určite nie zadarmo nikdy
- dobre ta naľej z toho lacješiho
- a čo sa stalo zadarmo nenalievam
- ta naľej ja zaplacim

Ta dze som bul dneška bul poradny poprask , ci tam bulo tak husto že še skoro vzduch dal krajac . Som mal ulohu od teho kapitana z Gheer-u ale dajako še nedarelo ta som še len tak tulal . Kedz ci zrazu čujem dajaky hluk a normalne som še skoro posral , arpalska banda tam bula . Normalne kedz ich stretňem su po dvojo aľe teraz až štvero naraz som ostal v šoku jak male dzecko , ani som neperdol bo som še bal že me zbadaju . Oňi daco hľedaju som zbadal , aľe co to som ňeziscoval rači . Bo život je ľen jeden a hňic v arpalskej base to ne život to pomije . Ta kedz zašľi za kopec zdrhal som jak zajac co ho nahaňa ľiška , a tu ci vbehnem do poradnej hušťavy a tam ci šlapňem do konskeho lajna . Sakra to bul smrad kedz ci še zohnem zbadam že tam je mrtvola a ne jedna aľe rovno dva . Jak kukam ta oňi maju arplaske teovňe , tak som še bal že som aňi ucekac nemohol . Jak tak stojim a kukam okolo sebe ta vydzim stopu jak idze smerom na totu branu co ce preňeše na druhy konec šveta . Ta som še dal aj ja tym smerom kedz som došol ku brane a peršol ju ta tam padal dižd a nic uz nebulo vydno bo ja neberz dobry stopar . Ta som še rozhodol že se vracim ku tebe a dam sebe to tvojo dobre pivo . A to šicko co som dňeška zažil jak hutorym kedz dzeň prežijes dobry to dzeň .

Ethe
 
Příspěvky: 7
Registrován: 20.02.2004

Re: Luminorská hospoda od Ethe » sob úno 04, 2017 5:29 pm Příspěvek

Lysaera ze spánku vytrhlo dlouhé vlčí zavytí. To se mu normálně nestávalo, Gwal a ještě ke všemu nepřemožitelný válečník se přece vlků nikdy nebojí. Posměšně si odfrkl.

I když byla hluboká noc, strašlivě ho pálily oči. Měl pocit, jako kdyby je dlouhou dobu nepoužíval. Pokusil se pohnout, ale na prsou mu leželo něco neskutečně těžkého. Pak mu myšlenky zakalila temnota a on se opět propadl do neklidného spánku.

*****

Když se Hirraed probudil a rozhlédl se, uviděl kolem sebe stěny jeskyně. Tyhle stěny nepřipomínaly nic, co by kdy předtím viděl. Když se ze sebe pokusil shrnout ohromnou vrstvu tlejícího listí, zasykl bolestí. Všechny svaly v těle byly neuvěřitelně ztuhlé.

Začal hýbat prsty u rukou a pokračoval pomalu dál, až byl schopen hýbat oběma rukama. Setřásl ze sebe listí a zděsil se. Ruka, kterou hýbal, mu nepatřila. Nebyla to svalnatá ruka Zoraie, neměla ani stejnou barvu kůže. Byla lidská.

Hirraed se i přes veškerou bolest převalil a začal se plazit k malému jezírku, aby na sebe mohl pohlédnout v odrazu ve vodě. Nelíbilo se mu to, něco bylo špatně. Hvězdy prosvítající vchodem do jeskyně byly cizí, něco se nejspíš pokazilo při teleportaci, ale to se starému šamanovi přece nemůže stát.

Doplazil se až k jezírku a chvíli váhal, potom se ale přitáhl ke kraji a pohlédl na hladinu, na které uviděl zarostlý lidský obličej. Začala ho přemáhat bolest, ale ještě než ztratil vědomí, zašeptal k odrazu na hladině: „Já tě znám.“

*****

Yssane se zprudka posadila. Bolelo ji celé tělo, nemohla se ale ničemu divit, když ležela v jeskyni a ne v lese. Pomalu se zvedla a odskočila od malého jezírka, ze kterého na ni koukal cizí mužský obličej. Podívala se na své ruce, bezpochyby mužské a lidské a přesto tušila, že k ní patří.
„Co se to děje?“ Yssane nervózně přecházela z jedné strany jeskyně na druhou. „No tak uklidni se,“ povzbuzovala se. Pak se rozběhla do lesa, tam se jí přemýšlelo nejlépe. Skryta ve stínu stromů běžela dlouho, i když tělo, ve kterém byla, protestovalo.

Najednou přitáhla její pozornost malá mýtina. Znala ji, i když jí připadal les velice cizí. Zastavila se, oddechovala rychle, to se na zloděje nesluší, ten musí být tichý a neviditelný, i když běží. Musela si to promyslet, nic nedávalo smysl. Jak se proboha dostala do té jeskyně? Do téhle neznámé země?

Nemělo smysl hledat odpovědi tady, proto se opět vydala na cestu. Táhlo ji to jedním směrem a ona následovala svou intuici. Cestou se jí vybavoval divní pocit, jako kdyby byla Zoraiem a zároveň Gwalem. A přitom ona, Fareanka, je teď člověkem. To je přece nesmysl.

Běžela až do úplné noci, pak jí ale tělo přestalo poslouchat a ona se unavená svezla k zemi. Během chvíle se propadla do spánku.

*****

Černou nocí zasvítili oči, překvapilo ho, že ve tmě vidí jen málo, vždycky viděl i v tom nejtemnějším podzemí. Tady by měl vidět dokonale, i když nesvítily hvězdy ani Měsíc. Dlouho o tom přemýšlel a přitom se dal automaticky do chůze. Jak je možné, že necítil ničí přítomnost. Žádné mrtvé duše, ani pozůstatky magie. Všechno je jinak, nepoznával své tělo, nepoznával žádnou sílu. Jméno ztratil již dávno, teď ale ztratil všechno.
Krajina pro něj byla neznámá a přesto si zde připadal, jako kdyby tu byl již mnohokrát. Pouštní oblast, kterou přecházel, přešel už tisíckrát a přitom si byl jistý, že jí nikdy v životě neviděl. Začínalo se rozednívat a tak se Bezejmenný uložil ke spánku. Usnul až s prvními paprsky slunce.

*****

Zmatený muž se pomalu protáhl a rozhlédl se. Byl v lese, ve kterém lovil už tisíckrát a přesto si nemohl pořádně vybavit, kdo je a kde je. Měl v hlavě spoustu cizích myšlenek, jako kdyby žil několik životů, ne jen ten jeden.

Krajinu ale poznával dobře a věděl, kterým směrem se má vydat, kousek od něj bylo město. „Luminor,“ zvolal zvesela muž, když se prodral všemi myšlenkami, některé zoraiské, jiné gwalské, měl v hlavě myšlenky mužů i žen, cizích a přesto měl pocit, že mu patří všechny.

Už zdálky rozeznal luminorskou bránu, když se k ní blížil, všiml si strážného, který na něj překvapeně civěl. „Ahoj Torgu,“ pozdravil muž strážného a udivil se, jak může znát jeho jméno. Strážný se nezmohl ani na slovo a tak se muž vydal přímo do hospody, aby zapil cestu.

V hospodě panoval odpolední ruch, otrhaný muž nečekal na místo u stolu a vydal se k baru, když se za ním ozval třesk rozbitých sklenic. Otočil se a uviděl číšnici, jak se na něj se slzami v očích dívá: „Ethe, ty žiješ? A vrátil ses po těch letech. Mysleli jsme, že jsi mrtvý!“ Daria ho dlouze objala. Z kuchyně se ozval hromový hlas: „Cože, ten bard prokletá se vrátil?“ Zpoza závěsu se objevil usměvavý majitel hospody a také překvapeného muže objal.

„Kdes byl tak dlouho? A proč tak blbě čumíš?“ zeptal se hospodský. Zmatenému muži se najednou rozjasnil výraz. „Já jsem Ethe, už vím,“ zaradoval se, ale pak se zarazil. „Kdo je ale potom Hirraed a Yssane?“ zeptal se překvapené dvojice. „To jsou přece tvoje příběhy, Ethe, vyprávěl jsi nám je vždycky po večerech. Jak legendární šaman Hirraed spoutal síly přírody a vzepřel se bohům. A krásná Yssane, zlodějka, která ukradla prsten z prstu samotného Xarha. Ty si vážně nevzpomínáš?“ zeptala se překvapeně Daria.

„Já nevím, přijde mi, že jsem to všechno sám zažil a nevím, které vzpomínky jsou mé a které ne,“ zašeptal otrhaný bard.

„Teď už víš, kdo jsi. Jsi Ethe! Náš bard a na všechno si zase vzpomeneš,“ řekl mu Dariel a natočil korbel piva. Ethe si ho přitáhl a do poloviny vyprázdnil, pak se usmál a přikývl: „Máš pravdu, tady si zase vzpomenu.“
"Only one can save the future"


Zpět na Ozvěny

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron