Příběh Adely

Nunka
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 101
Registrován: 22.01.2014

Příběh Adely od Nunka » pát říj 31, 2014 1:20 pm Příspěvek

Nevím, jak dlouho budu ještě v tomto světě existovat. A tak jsem se rozhodla napsat svůj příběh, aby alespoň po mém odchodu tady něco zbylo, a v neposlední řadě, aby se moji blízcí dověděli, jak to opravdu bylo.

Velmi mladá holka se toulala světem, neměla rodinu, neměla opravdové přátele, byla sama. Nelitovala se, neměla proč. Jiný život nikdy nepoznala. Místo postele ke spaní ji stačila měkká tráva či lavička v parku, místo snídaně u stolu s rodinou si ulovila zajíce a opekla na ohni, kosti nechala v trávě pro hladové vlky. Tenhle život jí vyhovoval. Neměla způsoby, neuměla číst, psát ani počítat, nikdo ji nikdy neučil. Co uměla, vypozorovala od ostatních. Od zoraiů v hospodě se naučila, vcelku zdárně, pít pivo. Od jednoho fareana odkoukala střelbu z kuše a tak to šlo dál a dál. Nic ji nedělalo starosti. Proč taky? Měla svou kuši a šipky a dobré zdraví ji sloužilo. Žila takhle mnohol let, až se jednou začly věci měnit a ona s nimi.

Jednou na své cestě všedním dnem potkala Xara. Raziel se jmenoval. Pro ni “prostě Razek". Najmul si ji na práci a za odměnu jí zaplatil pivem. Začala ho potkávat častěji a pracovala čím dál víc. Byly to snadné i těžší úkoly. Jednou se jí Razek zeptal, kde se naučila kouzlit. Nechápala vůbec, o čem to mluví. Pak řekl něco ve smyslu “No, asi se bohům prostě líbíš." Nechala to být, proč by se tím taky měla zatěžovat. V té době se kolem ní motal ještě jeden Xarhaaz, Regos. Líbil se jí a ona evidentně jemu. Ale tolik temné magie kolem ní. Jednoho dne, když se v boji dostala do velmi svízelné situace, místo obvyklých slov použila jiná slova: “In Sar". Potvora padla k zemi, ale ona nechápala, co se to stalo, kde vzala ta slova? Nikdy se je neučila. Proč je použila? A jak to, že je vůbec použila? Po pár dnech potkala Razka a bylo jí hned jasné, kde ta slova pochytila. Nekromancie. Magii, kterou používala před tím, už nikdy použít nedokázala, ale přišlo něco nového, něco silného a ona požádala Razka, aby ji učil. Aby ji naučil “jeho" magii, aby ji naučil slova, které neuměla z knihy vyčíst. Aby ji naučil ovládat tu sílu. Razek svolil s jednou podmínkou. Dívka se naučí číst a psát. Od té chvíle se z dívky stala poprvé v životě žačka, učednice.

Aby mohla splnit svou část dohody, Razek poprosil jednoho muže, aby ji naučil psát a číst. Altaj svolil, že dívku naučí těmto dovednostem. Měl s ní velikou trpělivost a dívka dělala pokroky. Při svých hodinách čtení a psaní se mimo jiné začali s Altajem poznávat blíže. Ona k němu začala vzhlížet a obdivovat ho a on? No, snad už v ní neviděl jen tu malou rozmazlenou holku, která neumí nic pořádně. Nějaká doba uběhla a dívka už uměla několik zaklínadel díky Razkovi, spoustu písmen díky Altajovi a poprvé měla zamotanou hlavu díky muži. Bylo toho tolik.

Je pro mě .. těžké ... psát o tomto období a proto mi odpusťte, když možná některé věci zkrátím nebo vypustím.

Začalo to celé v hospodě ve městě. Tam ji poprvé políbil, tam se na něj poprvé podívala dospělýma očima a tam poprvé ucítila opravdový zmatek v duši. Altaj. Muž, ke kterému tolik vzhlížela a tak moc si ho vážila.

Dívka se naučila psát, naučila se číst a velmi se zlepšila v nekromancii. Byly to velké změny v jejím životě, ale největší přinesl on. Milovala, z celého srdce a naprosto nezkrotně milovala. Mělo to mnohé stinné stránky a tajemství, ale vše uměla překonat, vše bylo podřadné. Dal jí domov, dal jí rodinu a dal jí sebe. V tento moment si byla jistá jen jediným, nikdy mu za to nepřestane být vděčná a nikdy ho nepřestane milovat. Krom jiného jí i ukázal svět stínů, učil ji, jak promlouvat a modlit se k duším zemřelých. A zde byl další zlom. Nemohl za to on, ani to, co jí ukázal, ale díky tomu mnohem rychleji pochopila její podstatu, její ohromnou sílu ukrytou někde uvniřt ji.

Čas se bohužel nezastaví, i když bychom to někdy uvítali. A tak přišly další změny, které už ale souvisely pouze s dívkou.

Nekromancie, které se věnovala. Byla čím dál silnější. Snažila se zakrývat její následky, aby neranila muže, kterého milovala. Snažila se bojovat, aby spoutala silné duchy i sílu v sobě samé. Ne vždy jí to ale šlo tak, jak by chtěla. Po nějaké době si uvědomila, že to není ona, kdo se snaží využívat magie, ale síla začíná ovládat ji. Vyděsilo ji to a pár dní se toulala mimo dosah lidí a snažila se ovládnou síly. Vše se ale jen zhoršovalo. Kouzla, která přicházela sama, a ona si ani neuvědomila, že něco takového provedla. Její zoufalství bylo čím dál větší. Navíc když se vrátila, zjistila, že její milý je okouzlen jinou ženou. Další rána. Vše se hroutí a boří jak mávnutím proutkem.

Jejím životem prošlo mnoho osob, různých ras i povolání. Regos, první který se jí líbil a kterému dala polibek. Razek, který ji učil úctě a umění nekromacie. Rena, její nejlepší kamarádka, která vždy věděla, co se s ní děje a uměla jí poradit. Jakub, který se po očku vždy díval za dívkou a záviděl Altajovi jeho štěstí. Ale nejvíce pro ni vždy znamenal a bude znamenat Altaj, její láska. Muž, kterého obdivovala. Muž, pro kterého se chtěla změnit. Muž, kterému by obětovala cokoli na světě. Muž, kterého by chránila do posledního dechu. Muž, kterého miluji.

Adela, která tu stála před dávnou dobou, už není. Jsem tu už jen já. Adela, která je nebezpečná sobě i svému okolí. Adela, která musí odehnat všechny, na kterých ji záleží. Nejsou se mnou v bezpečí. Ani já sama nevím, co bude dál. Slunce mě pálí na kůži, barvy mě bodají do očí. Mé tělo slábne, síla narůstá. Vlasy mi zbělaly a kůže se ochladila. Co přijde dál?

Začínala jsem sama a šťastná, končím sama, nešťastná a vyděšená. Asi to tak má být ....

O pár měsíců později.

Už ji nepřekvapovalo, že dotyk světla je tak bolestivý. Snažila se vycházet jen v noci, ale i tak se světlu nevyhnula. Její magie na ní zanechávala stopy. Její kůže zešedla, vlasy jí zbělaly. Čím mocnější byla, tím více se vzdalovala od světa barev a života. Dotek hedvábné róby pro ni byl jen chladivou ochranou před sluncem. Tohle byla cena, kterou platila. Cena, kterou si předtím ani neuvědomovala. Ty rozpory v ní samotné ji trhaly. Milovala světlo, milovala život, milovala muže, na kterého musela zapomenout. Magie jí dala moc, ale vzala jí vše ostatní. Ani si nevzpomínala, kdy se naposledy smála. Nebo plakala.
Den za dnem plynul jeden jako druhý. Šedivý. Ještě nedávno bojovala. Nejdříve ji příslib moci opíjel a zapomínala na riziko. Později si uvědomila, co se děje. Vzpírala se. Nechtěla ztratit své blízké. Nechtěla ztratit Jeho. Když ji varoval, smála se. Myslela si, že jí závidí, že chce tu moc, co má, že chce tu moc mluvit se ztracenými. Pochopila až později, že on tuší, s čím si zahrává, i když ona sama to nevidí.
Pochopila až příliš pozdě. Bojovala, ale nanejvýš vše zpomalila. Bojovala, ale i tak Ho ztratila. Pořád byl poblíž. Věděla, že by jí pomohl, kdykoli by ho o pomoc požádala. Ale už nebyl její. Ztratila ho a tím ztratila i vůli bojovat. Byla čím dál slabší, den za dnem plynul a ona už přestávala bojovat.
Ten den slunce pálilo víc než dřív. Opustila město, musela zmizet, musela se schovat... Ta jeskyně vypadala tak lákavě, ani netušila, že ji do ní nevede náhoda. Její obyvatelé se na ni dívali jako na starou známou, jejich přítomnost jí přinášela klid, co už téměř neznala. Vzpomněla si na něj, matně. Skoro si už nevybavovala tu tvář, co tak milovala. Ani jeho hlas. Schoulila se v rohu jeskyně. Kdyby ji teď zahlédl, poznal by nejspíše jen její róbu. Přivřela oči, na tváři se jí rozlil klid. Nespala už několik dní, až teď. Věděla, že spánek ji posílí, že bude moci dál bojovat... Že vyhraje. Dech se jí zklidnil a obyvatelé jeskyně si jí nevšímali. Přestala dýchat. Magie už se neměla čím živit. Ležela schoulená v koutku. Nespala.

Zpět na Ozvěny

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků