Do světa na zkušenou a vstříc novým zítřkům

Uživatelský avatar
Zakkaria Thant
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 270
Registrován: 12.07.2015

Do světa na zkušenou a vstříc novým zítřkům od Zakkaria Thant » úte črc 21, 2015 1:02 pm Příspěvek

Zakkaria Thant

Obrázek

Šestnáctiletá, téměř pět stop a sedm palců vysoká postava, s netypickými ženskými křivkami, menším pozadím i ňadry, osvalenými širšími rameny a delšími prsty na rukou. Váha se dá odhadnout přibližně na sto padesát liber. Levý bok hlavy zdobí výrazné ornamenty, které se táhnout dále přes šíji směrem ke spodní části zad a jsou jasně patrné především díky podholeným vlasům a také je nepřehlédnutelná jizva, táhnoucí se od obočí až dolů ke krku. Na pravé straně hlavy leží dlouhý pečlivě upletený cop světlehnědých vlasů. Ústa jsou výrazně rudá a společně se zelenomodrýma očima tvoří dominantu obličeje, jehož ostře řezané rysy dávají na odiv ráznost a rozhodnost. Hlas je melodický s širokým rozsahem poloh. Při řeči je výraznější výslovnost písmene eR.

[obrázek je pouze ilustrativní]

Zakk Thant
 
Příspěvky: 16
Registrován: 23.07.2015

Zakk Thant od Zakk Thant » pon srp 17, 2015 10:26 pm Příspěvek

Zakk Thant

Mladý šestnáctiletý muž budí respekt i přes úsměv na rtech. Jak by také ne, když je téměř sedm stop vysoký zavalité postavy se širokými rameny. I přes svoji výšku a hmotnost, která je obtížně odhadnutelná, působí klidným dojmem, což může být klamavým znamením, neboť se dokáže rozzuřit, ale stejně rychle i zklidnit. Krátké světlehnědé vlasy a udržovaná bradka nejsou ničím příliš zajímavé, na rozdíl od hlasu, který je nezvykle hluboký a řeč rozvážná. Jeho stisk je silný, ovšem srdečný. Chůze pomalejší, ale na svoji postavu jsou pohyby nebývale obratné.

Uživatelský avatar
Zakkaria Thant
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 270
Registrován: 12.07.2015

Gheer a jeho domy od Zakkaria Thant » pát srp 21, 2015 11:12 am Příspěvek

Procházela vnitřní částí Gheeru a pozorovala opuštěné domy. Tu její zrak spočinul na domu, který jí před několika málo týdny ukazoval Duke. Byl krásný, prostorný a přesto stále opuštěný. Ještě jednou její oči zabloudily na tabuli nabízející dům k pronájmu. Snad s nadějí, že se jeho týdenní nájem snížil.

"Je viditelně dlouho neobydlený a neslevili ani o píď!"

Zakkaria zakroutila nechápavě a snad i trochu naštvaně hlavou, otočila se k domu zády a svižným krokem se začala se vracet za Gheerské hradby až do míst, kde stojí Dukem pronajatý domek. Pohlédla na jeho štít, na chvíli se zarazila, koukla na opotřebovaný zámek a vstoupila dovnitř. Byl prázdný, nikdo z obyvatel zrovna nebyl doma... Usadila se do křesla, chvíli hledala pohodlnou polohu, ale nakonec si sundala boty a položila nohy na stůl. Do ustlané postele se jí nechtělo, jen myšlenka na koupel, kterou si před každým ulehnutím do postele vždy dává, ji znudila. Po chvíli začala nahlas přemýšlet.

„Není pro město lepší mít peníze z nájmu, byť by šli s cenou níže, než tyto peníze nemít a nechat budovu chátrat?"

Chvíli se odmlčela, na její tváři se pomalu začal objevovat více a více zadumaný výraz. Pohledla ven z okna a opět pokračovala ve svém uvažování.

„Musí být ty nájmy takto drahé? Postavení něco stálo, to je jasné, ale když si ten dům kvůli jeho ceně nikdo nepronajme, tak jim jeho cenu přece nikdo nezaplatí! Město samozřejmě poskytuje komfort i ochranu, jenže…! Jedná se Arapalskou državu, takže díky tomu je to i velká zásobárna informací! Také určitě existuje několik náhradních klíčů!“

V mžiku vyskočila a začala si balit své i bratříčkovy osobní věci.

"Moje věci tedy rozhodně nikdo přebírat nebude! Možná to už někdo udělal, ale to nechci radši ani vědět! Budu tu už jen přespávat…“

Vyštěkla ve vzteku Zakkaria a v rychlosti sbalila vše co s bratříčkem v domě měli a odešla z domu se zamračeným výrazem.

Uživatelský avatar
Zakkaria Thant
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 270
Registrován: 12.07.2015

Otázka víry od Zakkaria Thant » sob srp 22, 2015 9:33 pm Příspěvek

Obočí hádankáře se významně pozvedlo a na tváři se mu objevil úsměv. Přichází jeho oblíbená hadačka. Zná ji již léta. Vždy jej potěší její přítomnost, i když zatím vždy jeho hádanky rozřešila. Oplácí mu úsměv a dosedá přímo naproti něj. V jejích očích plane i dnes její divoký oheň. Pozdrav není nutný. Přece jen už by se jednalo jen o pouhou formalitu a na ty ani jeden z nich zdaleka není…

„Lidé prý jako jeden z mála národů nejsou v otázce víry zcela jednotní. Někteří lidé věří a uctívají Nidaa, někteří Helma, mnozí nevěří v nic a život zkrátka protrpí, jiní věří jen v sebe, osud či zcela jiná, tajemná či utajovaná božstva, o jejichž původu a pravosti mohu pouze spekulovat. A jak jsi na tom s vírou ty, Zakkarie?“

Okamžik ticha narušuje pouze barmanovo leštění sklenic. Na první poslech triviální otázka, která vlastně ani není hádankou v pravém slova smyslu a která nemůže jednoho zaskočit, vytváří až nečekaně napjatou atmosféru. Zakkaria sedí jako zařezaná. Její věčně usměvavá tvář, vyzařující v posledních dnech téměř výhradně klid a dobrou náladu, je ovšem nyní až nepřirozeně vážná. Po několika minutovém tichu Zakkaria zaostřuje zrak směrem k hádankáři.

„Já?“

Na chvíli se opět odmlčí a pokračuje s nezvyklým tónem hlasu.

„Já ještě nevím… Ale brzy ti to povím!“

Ještě v týž moment Zakkaria s lehkým úsměvem energicky vstává a bez rozloučení míří její kroky směrem ven z hostince. Cestou už ani nevnímá hádankářova slova o božstvech jiných ras a zamyšlení nad tím, jestli tato nejednotnost víry lidskou rasu spíše nerozděluje a neoslabuje.

...

Vodní hladina u Luminorského mola odrážela nápor slunečních paprsků. Dřevěné molo bylo po menší přeháňce ještě stále navlhlé a ticho narušovaly pouze vlny šplouchající o dřevěné klády podpírající molo. Tuto atmosféru zpočátku nepřerušil ani příchod Zakkarie, která si na okraji mola rozprostřela deku a zpočátku v klidu meditovala. Po chvíli začala nahlas přemýšlet:

„V Luminoru se náboženství nikdy příliš neřešilo, chrám je volně přístupný pro uctívání všech bohů a možná i válka měla vliv na to, že víra je takto upozaděna, i když to je vlastně divné!“

Téměř vykřikla.

"Vždyť kdy jindy než v období útrap se všichni obracejí k boží pomoci?“

Na okamžik se odmlčela a poté ve svých úvahách pokračovala:

„Sic jsem nebyla vychována k víře, ale svobodné volbě, asi ovšem nadchází čas, abych se i této otázce věnovala, nebo se nad ní alespoň hlouběji zamyslela. Někteří mohou být původem sice více svázání. ALE! Já nejsem svázána ničím! Božská přítomnost je neoddiskutovatelná, jenže může i Xarhaaz uctívat Gaiu? Zorai Ura? Potrestají jej, když dá přednost jinému bohu? Kdybychom si nesměli vybrat, pak proč bychom vůbec směli o těchto myšlenkách uvažovat? Stojí vůbec bohové o naši přízeň a uctívání?“

Vítr se začal zvedat a mraky se opět pomalu objevují nad Luminorem. Zakkaria zakroutí hlavou a opět se vrací ke svým myšlenkám.

„Existují i jiní než ti „známí“ bohové? Například bůh ohně, země, vody, větru…?“

Zadívala se na stahující se mračna.

„Nebo jsou to jen naše fantasie? Je vše jen náhoda a záleží jen na našem vnímání? Kdo nás soudí, soudí nás vůbec někdo, a když ano, dle jakých kritérií? Co je správné, co je špatné? Jsou a mohou vlastně být modlitby vyslyšeny?“

Zhluboka se nadechla.

„Otázky! Samé otázky! Každá otázka potřebuje odpověď!“

Zlostně hodila do moře kus chleba a vyčkala, jestli se přiženou nějaké ryby. A opravdu! Za okamžik kus chleba mizí pod hladinou.

„Jedno je ale jisté… Bohové netrestají ty, kteří je neuctívají. To bych už dávno musela být trestána... To tedy znamená, že si víru můžeme svobodně vybrat!“

Vítězoslavně zvolala a raději se kolem sebe rozhlédla. Nikde ani noha. Trochu si oddechla. Není třeba, aby ji někdo káral za narušování poklidného chodu Luminoru.

„Když si mohu svobodně vybrat, jestli věřit nebo ne, tak si i mohu vybrat, jestli nějaký bůh stojí za to, abych jej uctívala a svými modlitbami zahrnovala! Musím zjistit co nejvíce o všech bozích, kteří jsou uctíváni a i o těch, kteří uctíváni byli v minulosti… Kde začít?"

Zakkaria svraštila čelo a na její tváři se objevil zadumaný výraz.

"Ale jistě!"

Zvolala.

"Nidaovo kladivo! Tak mluvil Jarvik poprvé o bratříčkovi, když jej spatřil! Právě on bude určitě vědět mnohé, u něj bude dobré začít!"

Dodala rozhodným tónem hlasu.

"Raději se ale rozhodnu až poté co se dozvím všechny informace a z více zdrojů. Rozhodnutí tohoto rozsahu a hloubky nesmí být unáhlené!"

Již ve znatelně lepším rozpoložení vstala, sbalila deku a vydala se ke svému koni, nakrmila jej, sama slupla dvě jahody, chytila koně za uzdu a volným krokem se vydali směrem ke chrámu.

Uživatelský avatar
Zakkaria Thant
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 270
Registrován: 12.07.2015

Vzdálená minulost a ozvěny současnosti od Zakkaria Thant » pon srp 24, 2015 9:35 am Příspěvek

„Zet?“ Dolem se rozlehla ozvěna mužského hlasu.

Mužská postava procházela dolem, který před pár lety byl plný dobrodruhů, kteří se zachránili před Arapalem a našli nové útočiště v Luminorské osadě. Postava procházela hlouběji dolem, svítíc si na cestu loučí, která osvětlovala část jeskyně a přitom čoudila ke stropu, který byl už tak dost zčernalý od sazí. Dnes již důl nebyl tolik navštěvován a využívám k těžbě, proto se do něj slétalo stále více a více nejrůznějších druhů netopýrů.

„Zetko?!“ Opět se dolem rozlehla ozvěna mužského hlasu

„Nehulákej tu, Zakku!“ Šeptala dívka, když se z neznáma zjevila za mužskou postavou.

Zakk se prudce otočil a zatnul zuby.

„Říkal jsem ti už nejméně tisíckrát, abys mě takto nelekala!“

„Já vím, promiň bratříčku…“ Chlácholivě pohladila muže po tváři.

„Matka mě sem poslala, protože jí nějaký kořenář napovídal, že otci pomůže odvar z netopýřích křídel, ale ne ledajakých, ale zaživa uříznutých.“ Rozpovídala se dívka a ukázala na pytel plný netopýřích křídel.

„Pokud odvar z netopýřích křídel nedokáže vracet mrtvé zpět k životu, tak ten pytel tu můžeš nechat, okamžitě se vracíme domů.“ Pronesl s nádechem hněvu Zakk.

„Co to říkáš?“

Dívka nečekala na vysvětlení, rozeběhla se a zmizela ve tmě dolu ještě předtím než Zakk mohl zareagovat. Rozběhl se za ní, ale byla na něj příliš rychlá, proto doběhl domů o hodnou chvíli později. Zakkaria už seděla před domem a pohrávala si s dýkou. Když se Zakk přiblížil, zvedla k němu oči a tiše špitla.

„Prý jsi s ním mluvil, než zemřel.“ Odmlčela se a zamračeným pohledem jej probodla.

„To je pravda, řekl mi, že…“

V ten okamžik zavrzaly dveře domu a v nich se objevila ženská postava. Rysy měla ztrhané, oči vyplakané, přesto promluvila hlasem překvapivě jemným.

„Pojďte dovnitř, nemusí všichni v Luminoru znát jeho poslední slova.“

Zakkaria bez mrknutí slova vstala a energicky vešla do domu, Zakk jí následoval s výrazem hněvu v obličeji.

„Mám jí to říct já? Nebo máš i ty co k tomu říci?“ Vyštěkl ze sebe Zakk dívající se na starou ženu.

„Takhle s matkou nemluv!“ Bouchla pěstí do stolu Zakkaria a zamračila se na Zakka.

„S matkou…“ Otráveně pronesl Zakk a raději se posadil dále od Zakkarie, která se zatvářila velmi nechápavě.

„Tak oč jde? Stručně a jasně prosím!“ Řekla Zakkaria a zadívala se na ženu i svého bratra.

„ONA není naše matka, ani ON nebyl náš otec!“ Neudržel chladnou hlavu Zakk a vykřikl.

„Celou dobu nám lhali!“ Dodal stále ve hněvu.

„Cože?! Matko?“ Zatvářila se nesouhlasně Zakkaria.

„Má pravdu, i když jsme vás vychovali jako vlastní, vaši praví rodiče zemřeli před mnoha lety.“

Zakkaria se zhluboka nadechla.

„Proč jste nám to neřekli dříve? A proč se to vlastně vůbec dozvídáme?“ Nechápavě zakroutila hlavou.

„To by mě taky zajímalo! Od NĚJ se to určitě nedozvíme, když jsem ráno přišel domů se dřevem, zavolal si mě k posteli a řekl mi jen, že i když nás oba velmi miluje, že musíme vědět, že naši skuteční rodiče nejsou. Víc mi toho neřekl, zemřel uprostřed věty, že doufá, že mu odpus****… V té chvíli vydechl naposledy. A ONA!“ Ukázal na postarší ženu.

„ONA mě hned poslala pro tebe, že nám to vysvětlí, takže jsem velmi zvědav, jak nám to vysvětlí.“

Zakkův tón hlasu se již začal uklidňovat, i když z jeho řeči bylo patrné, že potlačuje slzy.

„Matko.“ Pronesla klidným hlasem Zakkaria

„Proč jste nám neřekli pravdu dříve? A jaká vlastně je pravda?“

„Děti, než jste se narodili, vaši rodiče, stejně jako dalších desítky a desítky dalších dobrodruhů se přidali k odboji proti Arapalu. Váš otec, Zakkrat, pocházel z Toorského rodu Thantů, nebyl to žádný věhlasný rod, nicméně váš otec byl velmi ambiciózní muž. Měl za to, že poté když se dostali až do Gheeru a začali spolupracovat s odbojem, tak Arapal brzy zanikne a města v čele s Toorem a Merhabou budou opět obnovena. Nedaleko Tooru si i vybudovali menší osadu, ovšem podcenili nebezpečnost okolí. Váš otec zemřel při nočním nájezdu banditů, když chránil vaši matku, Tamarii. Jí se podařilo ujet na koni, ale byla zasažena šípem blízko srdce, přes měsíční brány se dostala až do Foxhole, odkud ji místní lovci dopravili až do Luminoru, rána nebyla nikdy zcela zahojená, nikdo ovšem neměl tušení, že její srdce za několik týdnů nepřežije porod. My se vás ujali proto, že jsme nikdy neměli to štěstí mít vlastní děti, i když jsme si to velmi přáli, nedlouho předtím než jste se narodili, jsme i my čekali vlastní dítě, které se bohužel narodilo mrtvé. Protože v té době měli všichni kolem jiné starosti než se starat o narozené děti, tak bylo snadné si vás nechat a nenechat vás vyrůstat v sirotčinci. Nikdo se neptal a my vás vychovali.“ Téměř se slzami v očích dokončila větu.

„Teď když to víte, chci vás požádat o jednu věc, zůstaňte tu se mnou, neopouštějte mě, jste to jediné co mi teď zbylo.“

Žena propukla v pláč a skryla obličej do dlaní, za okamžik se k ní Zakk se Zakkarií přitulili a objali ji, více o této události již nepromluvili a dále v Luminoru žili a pomáhali své nevlastní matce na farmě.

…Po třech letech…

Poslední lopata s hlínou dopadla na čerstvě zasypanou jámu. Zvuky zpívajících ptáků jen občas přerušil zvuk rarášků a jiných šotků, kteří pobývali poblíže hřbitova. Hlasy se postupně vytratily. Na hřbitově zůstaly krom hrobníka už jen dvě postavy, muž a dívka. Hrobník si hleděl svého a raději poodešel kousek dál, aby nerušil truchlící. Napětí mezi oběma stojícími postavami by se dalo krájet. Mlčení přerušil hlas muže, který poklekl před čerstvě zaspaným hrobem a pozvedl hlavu směrem k ženské postavě.

„Už jsme tu zůstali jen my dva, sestro.“

Nedostal odpověď. Dívka jen dále hleděla směrem ze hřbitova k moři. Odmlčel se, zavřel oči. Po chvíli jeho oči spočinuly zpět na ženské postavě, nezdálo se, že by se za tu dobu vůbec pohnula. Honily se jí v hlavě nejrůznější myšlenky, nedokázala nalézt ta správná slova. Muž se pomalu zvedl a vedle stojící dívky vypadal oproti ní, jako obr. Dívka přistoupila ke hrobu a zašeptala:

„Odpočívej v pokoji.“

Její hlas se nechvěl, na několik okamžiků nastalo ticho, jakoby ani ptáci nezpívali a raraši nevřískali. Pak jen dodala:

„Matko“

Společně s mužem vykročila směrem ze hřbitova.

...

„Mám plán bratříčku, přemýšlím nad ním už několik dní!“ Zašeptala polohlasem Zakkaria svému mladšímu bratru do ucha právě ve chvíli, kdy se již téměř nechal unášet klidem noci.

„A oč jde tak naléhavého, že s tím nemůžeš počkat do rána?“ Zakk se převalil na bok směrem k Zakkarii, ležící nedaleko vedle něj.

„Chceš snad opustit Luminor?“ Dodal ještě stále rozespalým hlasem.

„Ano!“ Dychtivě přitakala Zakkaria již hlasitějším tónem hlasu.

„To je přesně to, co chci!“

Zakkatia opět ztišila hlas a pokračovala téměř šeptem:

„Už nás tu nic nedrží a mám to již promyšlené, potřebuji už jen tebe, protože bez tebe nemá smysl ani uvažovat nad tímto plánem.“

„Hmm…“ Zívl Zakk a po krátké odmlce polohlasem dodal:

„I já jsem uvažoval nad odchodem z Luminoru, chci poznat svět, vidět místa, která naši rodiče navštívili a v neposlední řadě…“ Odmlčel se.

„Však ty mi rozumíš.“ Dodal již téměř neslyšně.

„Rozumím ti velmi dobře, ty to víš.“ Zašeptala mu do ucha Zakkaria.

„Vím ale také, že nesmíme být bláhoví a dělat si iluze, za ruinami Darkmooru číhá nebezpečí. Celý život jsme žili právě tady. Ani jeden z nás si nemůže být jistý, že by přežil život mimo Luminor.“ Pokračovala šeptem Zakkaria.

„Já jsem si ale jistá a to naprosto jistá, že společně to dokážeme!“ Vyhrkla ze sebe horlivě jedním dechem.

„Těch pár dobrodruhů, které v Luminoru stále potkáváme, tak nejsou lepší než my!“

Vítr se opřel do okenic a venku zahvízdal.

„Jsem si jistá, že jsem chytřejší než většina těch, kteří život mimo Luminor zvládají! A ty! Ty jsi silnější než dobrá polovina těch věhlasných bojovníků! Takže tady je plán!“

Odkašlala si a naklonila se k němu na vzdálenost, že slyšela i tlukot jeho srdce.

„Můj návrh zní asi takto, přihlásíme se u starosty jako noví rekruti odboje, naučíme se ohánět se zbraní, vyděláme peníze a vydáme se přes Darkmoor do Foxhole, odkud je již jen pomyslný krůček k Gheeru a pomstě. Ve světě jistě narazíme na další jednotlivce lidské rasy, kteří se k nám přidají proti Arapalu. Pomůžeme odboji, v čemkoli bude třeba, ale především se zasadíme o obnovení Tooru, Merhaby a zkázu Arapalu. Vybudujeme dynastii, která potrvá tisíce let!“ Vychrlila ze sebe, aniž by Zakka pustila ke slovu.

„Tvé plány mě děsí a zároveň mi přijdou tak trochu legrační.“ Uchechtel se Zakk.

„A kdo bude vládnout? Ty?“

Tón hlasu i přes šeptání jasně naznačoval, že Zakka nepřekvapila sestřina touha po moci.

„Já a ty můj bratříčku, společně, pro naše děti.“ Sladce odpověděla Zakkaria.

„Naše děti?“ Nesnažil se Zakk zakrýt své překvapení.

„Přesně tak!“ Uštěpačně utrousila Zakkaria

„Jen si to představ a promysli si to, ráno moudřejší večera, ještě si o tom promluvíme. Ale teď už žádné otázky, máš o čem přemýšlet a já chci ještě jednu věc vyřídit.“

Zarazila Zakkaria jakoukoliv snahu o další konverzaci, chvatně se zvedla z lůžka a téměř neslyšně zmizela do tmy.
Druhého dne ráno se společně vydali za starostou Luminoru, aby uvedli k životu smělý plán, který jen čas prověří, jestli bude mít delšího trvání, nebo pouze jepičí život.

...

Leknutím sebou škubla a probudila se. Polonahé tělo zpocené. Vzduch v místnosti teplý, vydýchaný. Tma, jen světlo z nikdy neuhasínající Dukeovy lampy, osvětlovalo místnost. Zadívala se na spícího bratříčka, vymanila se z jeho mohutných paží, které ji během spánku objímaly, a otevřela okno. Čerstvý vzduch zavanul pokojem, provoněl a osvěžil jej. Zhluboka se nadechla a tiše přišla zpět k posteli. Naklonila se nad postel a polibkem vzbudila Zakka. Zamžoural.

„Nestačilo ti to večer?“ Trochu vyčítavě utrousil.

„Měla jsem sen, tohle byla poslední kapka, dnes tu spíme naposledy, definitivně se stěhujeme, další noc už tu nestrávíme!"

„A ty myslíš, že v táboře už tě sny pronásledovat nebudou?“

„Mám tušení, že tam budu mít úplně jiné sny. Zdá se mi, že jakmile se tam úplně přestěhujeme, začne nová etapa našeho života!“

„No jen aby! Protože stěhování nesnáším!“

„Buď bez starosti, věci už máme pár dní přestěhované. Začala jsem tu mít pocit, že v Gheeru není bezpečno. A možná ani nikdy nebylo…“

„Žádné strachy sestřičko, já ti nenechám ublížit! A teď už zavři to okno a pojď se přitulit a spát!“

Uživatelský avatar
Zakkaria Thant
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 270
Registrován: 12.07.2015

Tábor od Zakkaria Thant » čtv srp 27, 2015 11:49 am Příspěvek

Ze zápisků Zakkarie Thant

Přes počáteční nedůvěru, kterou ve mně Altaj vzbudil, se ukazuje, že se jedná o důvěryhodnou osobu. Vědět sice ve Foxhole při našem prvním setkání, že o pár okamžiků dříve tiskl ke krku mého milovaného bratříčka dýku, tak by už možná od té doby chodil s nějakou slušivou památkou ve tváři, ale teď už jsem mu to téměř odpustila. Každý udělá v životě alespoň jednu chybu a tak je třeba k životu i přistupovat a v některých případech se nebát druhé šance… Nutno dodat, že jeho slovům a slibům se dá věřit a spoléhat na ně. Již při prvním setkání nám s bratříčkem nabídl pohostinnost jejich tábora a pomoc jeho obyvatel, milé… První návštěva tábora byla ovšem mimořádným zklamáním! Příšernější tábor by se dal sotva najít! Tábory všech jiných družin zaslouží pochvalu a obdiv – především ten gwalský mne zaujal! Nikdo jiný ovšem podobný návrh v dané době nevznesl. Vlastně v Gheeru jsme se s bratříčkem dočkali podpory snad jen pár jedinců jako například Rynn, Kyreanne, Jarvika či Duke. Až později nám právě Rynn, ta gwalská kočenka, s bratříčkem učinila podobný návrh ohledně pohostinnosti jejího tábora, bohužel až poté co jsme s bratříčkem přijali nabídku od Altaje a Nef. Sama Rynn ovšem mluvila o velkém táboru, tak třeba se ona přidá časem k nám s bratříčkem a pomůže nám vytvořit opravdu velký a silný tábor... Současně ještě musím zmínit, že největší mírou nám pomohly právě Přízraky Noci, jak se nazývají! Byly to právě ty Přízraky, které mají mezi Gheerskými obyvateli tu nejhorší pověst!

Ale co je mi do názoru jiných. Stejně mám pravdu vždy já, takže pokud se mají v úmyslu ostatní mýlit, tak mi nestojí ani za pohled či myšlenku. Praví věrní přátelé jsou důležitější a ti vědí! Přátelé a rodina! Zvláštní, že Altaj o Přízracích mluvil jako spíše o přátelích, kteří mají daleko k vojenské organizaci, která mu prý není blízká, přitom i přesto, že opravdu je „suchar“, jak trefně glosovala Rena, tak z něj je cítit až vojenská kázeň, poslušnost,… Nicméně když se k Altajově nabídce přidala i Nef, nebylo o čem dlouze přemýšlet, neboť jsme už byli s bratříčkem téměř rozhodnuti. Bydlení v Gheeru u Duke bylo sice příjemné, komfortnější než hostinec, na druhou stranu klid tábora je mi milejší a cítím se v něm o mnoho bezpečněji. Aby toho nebylo málo, tak Nef které se zjevně líbím, i když její srdce prý patří nějakému muži, pro mě připravila překvapení, když po několika dnech obývání tábora sjednala, že právě já budu od nynějška mít celý tábor na starosti! Velká výzva! Jsem ovšem odhodlaná tento úkol zvládnout a výzvu s očekáváním a pýcho přijímám!

Ve Foxhole a Luminoru se objevil později téhož dne vzkaz:

„Tímto se vyhlašuje, že já, Zakkaria, rodu Thant, první svého jména, přebírám správu nad táborem známým jako Tábor Přízraků Noci. Všichni, kdož máte zájem o spolupráci, se od dnešního dne můžete obracet právě na moji osobu, stejně jako zájemci o bydlení. Současně se ráda setkám se všemi obyvateli zmíněného tábora, kteří pobývají kdekoli po světě mimo tábor.“

Zakkaria Thant

Uživatelský avatar
Zakkaria Thant
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 270
Registrován: 12.07.2015

Nekromancie od Zakkaria Thant » pon srp 31, 2015 7:45 am Příspěvek

Zakkaria se pohodlně usadila do židle v radnici tábora. Zadívala se na knihu, kterou darem dostala od Narathei. Její vazba již očividně pamatuje hodiny a hodiny pročítání a učení se magických formulí. Na hřbetu knihy stálo: "Kniha nekromancie, napsal Markvart". Otevřela knihu a nedůvěřivě obrátila oči k první stránce. Netrvalo ani pár vteřin a znuděně knihu opět odložila.

"Obrázky pěkné! Tohle se ale nikdy nenaučím!"

Povzdechla si a opřela se o opěradlo židle. Její myšlenky odpluly někam v dál, když vtom se otevřely dveře radnice a v nich stál Zakk.

"Tady spíš nebo co?"

Zamumlal ode dveří. Zakkaria zakroutila hlavou a ukázala na knihu.

"Co to studuješ?"

Přistoupil k ní a podíval se na knihu.

"Nekromancie? Byla to docela hračka se to naučit, alespoň na takovou úroveň, aby pro mě byla užitečná a kromě toho, souvisí to i s jazykem mrtvých a je někdy docela zajímavé jim naslouchat…"

Zakk se otočil, vyšel ven a přibouchl za sebou dveře. Zakkaria sebou škubla.

"Tak porozumění jazyku mrtvých… Když se to naučil Zakk, tak se to naučím taky! A ještě lépe!"

Třískla knihou o stůl, až z ní vyletělo mračno prachu.

Uživatelský avatar
Zakkaria Thant
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 270
Registrován: 12.07.2015

Vzpomínky na záchrannou výpravu od Zakkaria Thant » pon zář 07, 2015 4:15 pm Příspěvek

„Přesně tuhle velikost, barvu…, no vlastně i vůni, jsem přesně čekala, Jarviku.“ Poznamenala Zakkaria aniž by k Jarvikovi zvedla zrak.

„Snad i chuť bude pro Vás přijatelná, má paní.“ Odpověděl Jarvik.

„No… Už jsem toho měla v ústech opravdu hodně…“

„O tom nepochybuji…“ Poznamenal Jarvik.

„Ale na tohle jsem opravdu zvědavá!“ Pokračovala Zakkaria.

„Zkusím to přesně tak, jak to říkala Rena. Je přeci jen o něco zkušenější a vyzná se…“

Otevřela ústa a strčila si jeden oranžový okvětní lísteček pod jazyk. Zkřivený výraz obličeje po prvotním šoku se velmi brzy změnil v zamračenou grimasu.

„No fuj! To je ale pachuť!“ Zabrblala.

„Co za ty lístečky chceš Jarviku?“

„Hm… O ceně jsem zatím neuvažoval. Tyhle jsou jen na vyzkoušení, ale pokud budete mít zájem, mohu napěstovat více a spočítal bych cenu.“

„Dobrá tedy, zájem mám, tak napěstuj a spočítej. I kdyby to mělo účinky z poloviny takové, jaké jsem slyšela, že to má, tak si na tu pachuť zvyknu, přece jen účel světí prostředky…“

Jarvik přikývl a po chvíli uvažování dodal: "I když vlastně jednu drobnost bych uvítal, potřebuji nasbírat kořeny zlých stromů a menší výpomoc by se hodila.“

„Ujednáno. A vyrazíme hned, žádné otálení.“ Bleskově naskočila na koně.

...

Pod náporem Zakkových a Regosových zbraní se zlé stromy kácely k zemi a vylamovaly se i s kořeny až měl Jarvik v podobě pantera co dělat, aby je stačil sbírat a žádný ze stromů jej nezasáhl. Zakkaria byla viditelně potěšena svým i bratříčkovým pokrokem. Když i pán stromů padl za mohutného prasknutí dřeva k zemi, sejmula Zakkaria helmici a na její tváři se zrcadlil zářivý úsměv. Tento úsměv nezměnil ani Jarvik, který tlapou ukázal směrem ke hřbitovu.

„Nu proč ne, když jsme tu, jedeme i na hřbitov…“ Dala pokyn Zakkaria.

Netrvalo ani pár okamžiků a lich černý jako noc padl k zemi pod drtivou silou dopadu kladiva, které jej zbavilo posledních zbytků energie, která jej před chvílí zhmotnila. Rysy pantera se rozplynuly a před jezdci stál opět Jarvik, jak ho všichni znali.

„Děkuji za pomoc, sám bych ty kořeny získával jen stěží.“

„Za málo…“ Odpověděla Zakkaria

Její myšlenky už ovšem byly jinde, ani nevěděla jak, ale myšlenky ji přenesly daleko k Nehekaře. Zbytek skupiny prozkoumal hřbitov a vrátil se zpátky k Zakkarii.

„Sice mi Altaj radil, abych se do té pavoučí jeskyně nepouštěla sama a raději si sjednala pomoc několika chrabrých dobrodruhů, ale poté co jsem viděla zde na hřbitově a předtím na paloučku, nemám jedinou pochybnost. Není času nazbyt, už jsme ztratili dost času a já chci vědět, jestli to ten nebožák přežil.“

Všichni krom Zakka se zatvářili nechápavě, netušili, o čem mluví a co se jí honí hlavou. Nemohlo to být déle než týden kdy ji a Zakkovi pověděl strašpytel ve foxhole o svém ztraceném bratru. Teď zjevně nadešel čas na jeho nalezení. Kdoví jak dlouho se dá v pavoučím doupěti přežít, ale ten muž zahrál Zakkarii správně na její city. Lásku k bratříčkovi zná velmi dobře, kdyby se jí stalo to samé… Ne! Jí by se to nikdy nestalo! Bratříčka by totiž nikdy neopustila, zemřela by pro něj nebo s ním.

V té chvíli si ani nevzpomněla, že ještě před pár dny hledala barda, který by o této události složil chytlavou píseň. Vytáhla z batohu runovou knihu a ukázala na jednu z run. Jarvik se ošíval a odmítal. Nakonec proto i zvolil jinou cestu, přes měsíční brány. Zakkaria schovala knihu a odříkáním magických slov se přenesla ze hřbitova daleko do pouště.

...

Pavoučí doupě ji překvapilo, nesnáší pavouky, čekala jich tisíce, naopak tam ale bylo dost lidí, asi uctívači pavouků, kteří se s nimi naučili žít. Nebo to snad jsou gwali, jen obráceně? Chodbami prošli velmi snadno, až překvapivě se nesetkali s valným odporem, ale po ztraceném muži ani památky, možná se stal jedním z nich…

Myšlenky a úvahy, kde by mohl ten ztracený být, přerušil až pohled na obrovského zeleného pavouka, který se velmi rychle blížil. Připravila se do bojového postavení, štít před sebe a v tom byla zasažena něčím, co neznala, bylo to odporné, horší ovšem bylo, že její tělo ztuhlo a nemohla se ani pohnout! Po pár okamžicích se vzpamatovala. Oči plné hněvu. S hlasitým zařváním se vrhla s dýkou proti pištící bestii, která byla doslova zasypána deštěm ran. Bestie se zhroutila k zemi. Byli 4, a přesto jim setkání bylo velkou zkušeností. To nemohl přežít, jestli se dostal až sem. Po důkladném prohledání jeskyně bylo jasno. Ve velkém kokonu bylo patrné bezvládné tělo muže. Měl u sebe prsten, vzala jej a vrátila se k truhlici s pokladem, začala se jím probírat a v duchu si pomyslela, že jistě měli namířeno pro poklad. Poklad… A pro těch pár cetek nulové hodnoty nechal bratr zemřít bratra. Ne! Bratr zabil bratra! Měl zemřít s ním. Nahrnula se do ní taková zloba, že nebýt Jarvika, který přišel oznámit, že tělo spálil, byla odhodlána vzít celý kokon na záda a odtáhnout jej tomu zrádci. Cestou do Foxhole ji ovšem vztek přešel a když u ohně předávala prsten, neodpustila si jen jízlivou poznámku, že když neměl rozum tam jít, měl mít alespoň odvahu tam s bratrem zemřít. Jeho slzy a nářek jí udělaly až škodolibou radost, kterou na sobě nedala ani na okamžik znát. Vyskočila do sedla koně a vydala se tam, kde se cítí v poslední době nejlépe – dál na sever!

Uživatelský avatar
Zakkaria Thant
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 270
Registrován: 12.07.2015

Priority od Zakkaria Thant » pon lis 23, 2015 9:14 pm Příspěvek

Slunce ještě o sobě nedávalo příliš vědět, ale noc už ustupovala. Ptáci zpívali, a i když přímo v táboře nebylo příliš mnoho stromů, tak se sem z nějakého důvodu seskupovali. Možná za to mohla Altajova zahrádka, nicméně to Zakkarii ani v nejmenším netrápilo. Její pohled směřoval do ohně a ticho přerušovalo pouze občasné zapraskání hořícího dřeva v ohništi. Mohla ještě spát, Suu v její posteli byla příjemná změna, nicméně stále Zakkarii v mysli hlodala myšlenka neúspěchu v Belciusově doupěti. Magie je hnusná, odporná, jediné co má na magii ráda je přemisťování z místa na místo nebo průchod přes magické portály. S povzdechem si lehla na lavičku a zabalila se do pláště. Pravou rukou si podepřela hlavu a levou rukou vytáhla knihu nekromancie. Začala v ní listovat. Hlavou se jí honily nejrůznější myšlenky, Altajova varování, neúspěch a otázky, zda by jí nekromancie pomohla k většímu úspěchu, zda by mohla posílit její tělo. O další neúpěch už nestojí. Je silná, ale může být ještě silnější, stejně to bude stále ona. Zaklapla knihu, posadila se, vytáhla pergamen, který položila na lavičku, brk a inkoust a začala psát:

1, Získat jídlo, které její kůži bude více chránit proti magii
2, Naučit se základy nekromancie
3, Porozumět jazyku mrtvých
4, Konečně udělat pokrok v alchymii.


Když dopsala poslední bod, zachmuřila se a z tváře jí zmizely poslední zbytky úsměvu. Alchymie se jí velmi líbila, jenže míchání lektvarů v rukou Rynn nebo Reny vypadá tak ladně a čistě… Zatímco v rukou Zakkarie je to tragédie a utrpení. Zatnula zuby a s myšlenkou, že k alchymii se vrátí, jakmile vstřebá počáteční neúspěch z míchání lektvarů, foukla na pergamen, aby lépe schnul. Ještě chvíli s ním mávala, a jakmile inkoust zaschnul, srolovala jej a odnesla do truhlice ve stanu. Opatrně otevřela truhlici, vložila srolovaný pergamen a bez zaskřípění víka ji zavřela. Při pohledu na ležící zoraiku se jí vrátil úsměv na rty a opět si lehla za ní. „Suu!“ zašeptala spící zoraika, když se k ní Zakkaria přitulila a v obětí pokračovaly ve spánku.

Uživatelský avatar
Zakkaria Thant
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 270
Registrován: 12.07.2015

První pohřbívání v táboře Přízraků Noci od Zakkaria Thant » sob lis 28, 2015 1:33 am Příspěvek

Jedna rana do hlavy, druhá, třetí,… Další lebka přistála Zakkarii přímo do pravého ramene. Už byla zvyklá, ale dnes si připadala jako opravodý otloukánek. Široký štít by ji měl chránit dostatečně, ale nebylo tomu tak. Za poslední dny neschytala zdaleka tolik ran, jako právě dnes. Ale už byla i s ostatními v táboře a mohla si trochu oddechnout…

"Suu!" zvolala zoraika směrem k Zakkarii.

Ještě zbývalo koupit stan, aby Suu mohla trávit v táboře ještě více času. Jakmile v Dakmooru Suu vybrala malinký stan, obě se přes Merhabský krystal vrátily do tábora. Po prvotním dohadování kde stan umístí a především po zákeřném stavění stanu, se Zakkaria tešila na zasloužený odpočinek. Nebylo jí ho ale dopřáno.

Povzdechy, křik, sténání. To vše se neslo vzduchem kolem tábora. Ale odkud zvyuky přicházely? Zakkaria nejdříve projela celý tábor, poté i jeho blízké okolí, až našla zdroj těchto zvuků. Malá holčička s hlubokou ránou do břicha, z které tekla krev. Zakkaria nejdříve rána ovázala, poté použila i léčivý lektvar, který nalila do rány. Holčička byla chladná, Zakkaria odepla plášť a zabalila do něj holčičku. Zvedla ji a odnesla k sobě do stanu, kde ji začala ošetřovat. I Suu, která na Zakkarii čekala, přiložila ruku k dílu. Netrvalo dlouho a stan byl téměř k prasknutí naplněn - Zakkaria, Suu, Jakob i Richard. Ti všichni věnovali holčičce náležitou péči. Když holčička na chvíli usnula, vydala se Zakkaria s Richardem na místo obhlédnout, zda ještě někdo nepřežil.

Bohužel nepřežil - našli pouze tělo matky, které Richard naložil na koně a přivezl do tábora. Kolem zakrváceného těla Zakkaria s Richardem našly i orkské stopy, což je překvapilo a především později Zakkarii, která projela celé okolí, aniž by na jediného orka narazila, ani noha, ruka, ucho, prostě žádný ork… Stav holčičky se nelepšil, na řešení situace se objevily dva názory.

Zakkaria vytáhla dýku a otázala se, zda by nebylo lepší ukončit holčiččino trápení. K tomuto závěru ji bezpochyby vedla skutečnost, že jí Suu o pár okamžiků dříve sdělila, že holčička "nemá oka". A skutečně, neměla ani jedno oko, obě měla vyrvané. Nakonec toto řešení se nesetkalo s pochopením. Suu navrhla zajet pro léčitelku k Merhabě. Zakkaria se po chvíli skutečně s léčitelkou vrátila. Ta holčičku ošetřila, rozdala úkoly a poprosila přítomné, aby až se holčička zotaví, tak pro ni opět přijeli. Zúčastnění slíbili a léčitelka mohla s klidným svědomím zaujmout své místo nedaleko Merhaby.

Když celou situaci Zakkaria po návratu vylíčila Altajovi, rozjela se s ním obhlídnout ještě jednou místa, kde došlo k neštěstí. Než ale vyrazili na cestu, museli učinit ještě jednu věc, a to pohřbít tělo holčiččiné matky.

Zakkaria její bezvládné tělo naložila na Richardova koně a převezli jej ke skále. Jakob se chopil jeho spálení. Před samotným aktem se rozplakal. Ale nakonec se dal dohromady a všichni mohli tedy na poslední cestě popřát ženě odpočinek v pokoji. Zakkaria po spálení těla ještě vykopala hrob, do kterého popel nasypala. V ten moment se začaly zjevovat bludičky různých barev. Zvláštní úkaz. Štítem ještě Zakkaria zabouchala do země křížek a poté se s Altajem vydala na obhlídku.

Nic nenašli, krom pár orčích stop. Tu noc se v táboře neusínalo ovšem z vesela, i když se Zakkaria opět tulila k Suu, mačkali se totiž v Zakkariině stanu na zemi, aby mohli současně dávat pozor na holčičku. Richard s Altajem venku drželi stráž a do noci vítr pěl smutnou píseň, když se vší silou opírat do korun stromů. Než Zakkaria usnula, v její mysli se držela myšlenka:

"Je tábor v nebezpečí, nesrocuje se někde orkská horda chystající se k nočnímu útoku?"

Uživatelský avatar
Zakkaria Thant
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 270
Registrován: 12.07.2015

Výstavba nového domu v táboře od Zakkaria Thant » sob lis 28, 2015 9:20 am Příspěvek

Do nového dnes Zakkarii probudil silný zápach vycházející z ran malé holčičky. Opatrně posunula Suu a zkontrolovala holčičce puls. Už se ustálil a ani rány nevypadaly tak hrozivě jako večer předcházejícího dne. Zakkaria namočila obvaz do vody a otřela holčičce zaschlou krev. Holčička zalapala po dechu.

„Mamíííí! Ma... Ma... Mamíííí!“ Začala opět blouznit, i když horečka již velmi ustoupila.

Zakkaria vzala džbán mléka, nalila do něj trochu kořalky a po malých doušcích dala holčičce pít.

„Pšt! Pšt! Pšt!“

Suu to nevzbudilo, spala jako miminko dál. Zakkaria pohladila holčičku po vlasech a jak začínala zase usínat, vytratila se ze stanu. Vzduch i přes včerejší vítr byl ve stanu zatuchlý, proto nechala poodhrnutý závěs a šla zkontrolovat stavbu nového domu.

Pohled jí vykouzlil úsměv na rtech. Tam kde večer již skoro nic nebylo, tak dnes již bylo hotovo. Neuvěřitelné! Řemeslníci odpočívali před domem a viditelně čekali na Zakkarii.

„Dobrá práce, pánové! Velmi dobrá!“ Pochválila je a rovnou vešla dovnitř. Vše přesně tak jak Altaj naplánoval! Řemeslníci se začali zvedat. Zakkaria oslovila stavbyvedoucího: „Zakkaria je velmi spokojená, v odboji můžete vyřídit slova uznání. A abych nezapomněla.“

Zakkaria vytáhla zlatou minci. „Ať mi sem od vás příjde i krotitel, který se nám bude starat o zvěř, především koně a lamy, tak ať se vyzná.“ Muž přikývl a řemeslníci začali odcházet.

Zakkaria ještě vykulila z domu velký sud a ze studny jej naplnila vodou. Umístila jej společně se stoličkou před dům, přidala i seno. Vtom za sebou zaslechla kroky.

„Dobré ráno, madam.“ Zazubil se mladý muž.

„Přála jste si údajně moji přítomnost, tak jsem tady!“ Pokračoval muž.

„Skvělé, budeš se nám starat o zvířectvo. Rovnou se mi postarej o Wildie, půjdu si zaplavat zatím.“ Odpověděla Zakkaria.

Muž poplácal Wildie, vytáhl jablko a něco mumlal směrem ke koni.

Zakkaria už tomu nevěnovala pozornost. Šla přímo k zálivu, aby ze sebe smyla celý včerejšek a hlavně nepohodlnou noc.

Uživatelský avatar
Zakkaria Thant
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 270
Registrován: 12.07.2015

Očekávání a zklamání od Zakkaria Thant » ned lis 29, 2015 9:38 am Příspěvek

Mlha se ráno povalovala všude v táboře. Včerejší vichry odezněly a s ranním čerstvým vzduchem byla tráva pokryta i ranní rosou. Tábor byl tichý. Poslední Altajova kontrola už proběhla před více než hodinou. Štěbetání ptáků se začínalo stupňovat. Zakkaria otevřela oči, zvedla hlavu a pohledem zkontrolovala spící holčičku. Její stav se viditelně každou hodinou zlepšoval. Alespoň co se týče jejího poraněného břicha. Zkontrolovala jí teplotu, horečku ještě stále měla, proto Zakkaria namočila obvaz do vody ze džbánu a přiložila jej dívence na čelo jako obklad. Kápla do mléka opět trochu kořalky a dala jí napít. Dívenka polkla dva loky a opět pokračovala ve spánku. Zakkaria se upravila a vyšla zkontrolovat tábor.

Tábor se pomalu probouzel a vše bylo v pořádku. Zakkaria se posadila na lavičku u ohniště a chvíli vzpomínala a přemýšlela nad včerejšími událostmi. Má ji snad Daryanna za krávu, že při včerejší pomoci dělníkům u Skalboru se na ni dívala jako na blázna? Možná nebyla ve formě, i u Zurise, kde se potkali později, dlouho nezůstala. Možná čekala, že tam bude první, kdo bude referovat, ale nestalo se tak. Zakkaria po získání pár informací od dělníků a obhlédnutí stavby zamířila přímo za generálem. A opět se nic nedozvěděla, jen že mají čekat. Altaj mě úplnou pravdu, odboj snad ještě stále žije hlavou v době, kdy Merhaba prosperovala a byla centrem obchodu bez závažnějších problémů. Stejně ji vytočilo, že se odboj nebude zabývat tím útokem orků. Ale co už. Jak řekl Altaj, přijmou ji za vlastní, jestli přežije.

Myšlenkami se opět vrátili k situaci u Skalboru. Ti pavouci se náramně hodili. Rhian to jistě minimálně tušila. Velká příležitost teď zjistit na vlastní pěst, bez odboje, co nejvíce bude možné o těch stavbách a situaci kolem Skalboru. Možná je na čase spojit s ostatními síly a přestat se ohlížet na odboj. A to v odboj svého času vkládala naděje. Hořké zklamání…

Uživatelský avatar
Zakkaria Thant
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 270
Registrován: 12.07.2015

Čtvrteční zívnutí od Zakkaria Thant » čtv pro 03, 2015 8:57 am Příspěvek

Utíkala. Utíkala, co jí síly stačily. Snažila se dosáhnout hranice lesa. Marně. Jezdec jí dostihl. Krvavé brnění ještě více potřísněné krví. Jezdec na ještěrce se přiblížil. Snažila se mu uniknout, změnit směr. Náhlá bolest, když kopí proniklo brněním skrz na skrz a hrot kopí prorazil vše, co mu stálo v cestě. Postava ještě setrvačností udělala tři rychlé kroky, poté se skácela na kolena k zemi. Jednou rukou uchopila proniknuvší kopí. Ztěžka dýchala. Zvedla zrak směrem k jezdci. Neměla nejmenší šanci, ne ve svém stavu, ne proti nim. Druhého jezdce už ani nezahlédla. Žádná bolest. Jen prázdnota.

Zavrtěla se na spacáku, probrala se a otevřela oči. Ještě několik okamžiků ležela, než se zvedla a zkontrolovala spící Morphis. Její stav se hodinu od hodiny lepšil. Se smíšenými pocity se oblékla a tiše odešla do Zakkova stanu. Spal. Musela ho něžně probudit a ještě v polospánku s ní šel do úkrytu. Měla mu tolik co říct.

Zavřela se za nimi poklop a když se posadili na dřevěných lavicích, Zakkaria mu vypověděla nejdříve vše o Morphis. Se zaujetím poslouchal. I o Rynn, která konečně už získala zpět schopnost se vtělit zpět do lidské podoby. To vše byly veskrze dobré zprávy.

"Bratříčku, včera jsme se poprvé setkali s novým generálem Merhabského odboje. Shodli jsme se, že tichého strašpytla nahradili přehnaně aktivním idiotem." vypověděla s povzdechem Zakkaria

"Mám obavy, že nás chtějí použít do první linie v boji proti Arapalu, zatímco sami si tím otestují sílu Arapalu." na chvíli se odmlčela

"Dávej na sebe na cestách o to větší pozor!"

Zakk se jen usmál.

"Myslím to vážně, něco se chystá..."

"Včera jsme se s Altajem a Rynn shodli, že od odboje asi nemůžeme nic příliš očekávat a budeme muset vymyslet plán sami. Budeme se muset spojit s ostatními... Jinak..." větu nedokončila a odmlčela se

"Sestřičko, mám tě mnohem raději, když nejsi tak vážná, uvolni se trochu." chytil Zakkarii a začal ji líbat

Nebránila se, potřebovala přijít na jiné myšlenky. Uvolnila se, odevzdala se...

Uživatelský avatar
Zakkaria Thant
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 270
Registrován: 12.07.2015

Návrat do tábora od Zakkaria Thant » sob pro 26, 2015 1:25 pm Příspěvek

Probudila se do krásného dne. Otevřela oči a zhluboka se nadechla. Okolí Foxhole má své kouzlo, možná i proto, že většinu svého života strávila v okolí Luminoru a poslední měsíce zase naopak v okolí Gheeru a ruin Merhaby, tak jí tento kraj připadal kouzelný.

Zadívala se na knihu nekromancie, kterou poslední dny studovala a díky které netrávila tolik času v táboře. Už potřebovala mít trochu času jen pro sebe, potřebovala si odpočinout od všech povinností. Navíc chtěla mít prostor a čistou hlavu, aby se naučila takové základy nekromancie, které považovala za prospěšné. Byla úspěšná. Zvládla porozumět.

Budou se ptát. Altaj se bude ptát proč. Zase pozvedne obočí… Povzdechla si. Nebudou se ptát… Zakroutila hlavou. Budou rádi, že je zpátky. Tábor stejně je v pořádku. Věděla to. I Morphis je v pořádku. Každé dva dny kontrolovala v noci tábor, jen tak, aby ji nikdo neslyšel, aby o ní nikdo nevěděl.

Měla by mít radost. Ale nepociťovala ji. Může za to tahle knížka? To určitě. Můžou za to šašci z odboje. Ale přecejen ji ve skrytu duše něco trápilo, možná na této cestě dospěla. Možná se změnil její pohled na svět. Život se zdá najednou být kratší. Chtěla se dozvědět o všech bozích, ale teď. Má v hlavě už něco jiného. Našla svoji víru. Vše dává smysl. Jednotlivé kousíčky skládanky do sebe začínají zapadat. Víra bude jejím štítem. Víra povede její ruku.

Shar.

Uživatelský avatar
Zakkaria Thant
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 270
Registrován: 12.07.2015

Cesta z Luminoru od Zakkaria Thant » čtv úno 04, 2016 4:34 pm Příspěvek

Byla noc. Měsíční svit pro jasnou oblohu bez jediného mráčku dopadal na Luminorskou osadu. Týdny, možná měsíce, či snad ještě déle trávila Zakkaria v Luminoru ve společnosti svého bratra Zakka a nekromanta Murocka v blízkosti jeho laboratoře. Věděla o poprasku v Gheeru, věděla o mrtvé Arapalce, na kterou několik dní bez úspěchu čekala v Gheeru, věděla i o tom, že její jméno bylo Dacey. Minimálně v její paměti zůstane nezapomenuto. Vše mohlo být pro Dacey jinak, kdyby měla trochu fantasii a chuť hrát se Zakkarií její hru. Místo toho si přivlastnila její brnění a vydala se vstříc smrti. Dacey Zakkarii ukázala pouze, jakou moc vládne Shar…

Nidaos, Helm, Xarh, Gaia, Ur i Crom, ti všichni vládnou mocí, o níž se Zakkarii ani nesnilo v těch nejbujnějších snech. Zakkaria již došla do bodu, kdy měla jasno. Všechny tyto bohy respektovala, možná by se dalo říci, že i uctívala v koutku duše, nicméně Shar byla jiná. Dodávala jí sílu. I když si užívala života beze zbraně, beze zbroje a za pomoci nekromancie a komunikace se světem mrtvých se Zakkaria stávala silnější a silnější. Teď už věděla, že ji smrt jen tak nezasáhne a až se tak stane, bude to jen a pouze vůle Shar a proti tomu se bránit vlastně ani nechce.

Shar, bohyně noci, cítím tvůj pohled a přece něčemu nerozumím. *šeptala*
Od Dacey jsem dostala polibek smrti, jak je tedy možné, že jsem stále zde? Jak je možné, že se mé tělo může zhmotnit na jiném místě bez jediného zranění? Proč nežijí moji rodiče? Nebo někde žijí a nic jako smrt vlastně není? Nebo postihuje jen nevyvolené? Jsem já vyvolená? Čím jsem tak výjimečná, že jsem nezemřela ani rukou Arapalky, která měla moc a sílu jako jsem nikdy dříve neviděla a nepocítila? Proč už mi bolest nic neříká a proč mi naopak v jistém smyslu dělá dobře? *odmlčela se*

Věřím a chci věřit tomu, že se mnou máš své plány. Jsem si jistá, že mi naznačíš, co mám činit. Dej mi znamení… *dodala tlumeným hlasem*

Ráno se společně se Zakkem vydali směrem k táboru, cesta je dlouhá… Nejen do tábora…

Uživatelský avatar
Zakkaria Thant
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 270
Registrován: 12.07.2015

Páteční úklid od Zakkaria Thant » pát úno 26, 2016 9:44 am Příspěvek

Zakkaria přijela do tábora, její vlasy se změnily. Po světlehnědých vlasech již ani nejmenší památky. Naopak její vždy pečlivě upletený cop téměř září modrými barevnými tóny. I oči se změnily. Ještě včera jiskra zelenomodrých očí svítila jako maják za tmavé noci a dnes se zelenkavá barva jakoby z očí vytratila a zůstala jen modrá, shodná s barvou vlasů. Krvavě rudé brnění ovšem stále jasně zářilo nejbližším okolím, stejně jako plášť půlnoční modře, tak specifický pro členy Přízraků Noci. Nechala koně se pást před stanem a energicky vklouzla do stanu. Neusmívala se. Odemknula truhlici, otevřela ji a začala z ní postupně vytahovat věci. Jediné věci, které si ve stanu nechala byly plavky, které Zakkarii před časem ušila Sidonie. Sbalila spacák, uklidila stan a připravila se na cestu do Gheeru. Ještě se vrátí do tábora, stále je spousta věcí, které musí uklidit. Tábor se bez ní obejde. Stavební dělníky již dávno Altaj poslal zpátky k odboji, takže o tábor se již vlastně není třeba starat, i všechny budovy jsou postaveny. Její práce je tedy u konce, už zbývá jen informovat Altaje a vrátit mu alespoň symbolicky správu nad táborem. Hlavou se jí hnaly různé myšlenky, zase moc přemýšlí. Ještě si opláchla obličej a za pár okamžiků se už vydala do Gheeru. Tentokrát bez magie, projížďka jí jen prospěje.

Uživatelský avatar
Zakkaria Thant
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 270
Registrován: 12.07.2015

Modrá Zakkaria od Zakkaria Thant » sob úno 27, 2016 9:59 am Příspěvek

Seděla na břehu moře. Ne už rudá Zakkaria, nyní modrá Zakkaria. V dáli pozorovala ledové kry a ani přes sníh, který ji obklopoval, necítila chlad. Oděna tak, jak odjížděla včerejšího večera z táboru Přízraků, bosa, ani sandály si nevzala, protože byly rudé a rudou nechala za sebou. Možná ji hřálo mládí, možná si jen odmítala přiznat chlad. Napila se ledového mléka a po chvíli se zakousla do kusu masa, které v této zimě bylo ještě tužší než obvykle. I její kůže začala pomalu ztrácet živou barvu. Kůň nespokojeně zafrkal. Otočila se. Zhluboka se nadechla a pomalu vstala. Naskočila na koně a vydala se neznámo kam.



O pár hodin později již seděla u ohně se Zakkem.

„Myslím, že je téměř vše již dořešeno. Dluh u Rhian je již minulostí.“

Na chvíli se odmlčela a poté pokračovala: „Včera jsem Altovi vrátila truhličku s runami, nám jsou stejně už vlastně k ničemu… Stále mě nabádal, ať na sebe dáváme pozor.“

Zakk se díval do ohně na opékající se kus masa, nic neříkal.

„Tábor už jsem mu symbolicky předala, Morphis je u nich v bezpečí, alespoň prozatím a i kdyby ne, už to není naše starost.“

„Jakoby moje starost to někdy byla.“ Odplivl si Zakk

„Pravda, bratříčku.“ Odpověděla Zakkaria a obrátila oči v sloup. „Ještě něco jsem ale měla udělat a neudělala. Musím ještě odjet, ale brzy se vrátím. Ještě musím zajet do Luminoru a Foxhole.“ Vzdychla

Zakk jen kývl a vzal kus opečeného masa na talíř. Přivoněl a něco zabrblal směrem k Zakkarii. Ta už se ovšem vzdalovala z jeho dosahu a na Zakkovo brblání ani nereagovala.



Ve Foxhole a Luminoru se objevil později téhož dne vzkaz:

„Já, Zakkaria, rodu Thant, první svého jména, se od této chvíle vzdávám správy nad táborem známým jako Tábor Přízraků Noci. Vy, kdož máte zájem o spolupráci s daným táborem, obracejte se od nynějška na muže zvaného Altaj."

Zakkaria Thant

Uživatelský avatar
Zakkaria Thant
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 270
Registrován: 12.07.2015

Rozloučení od Zakkaria Thant » úte bře 01, 2016 10:28 pm Příspěvek

„Je vše připraveno na cestu?“

„Jistě, madam. Vše přesně dle vašich instrukcí připraveno!“

„A kde je kotva?“ Kriticky a až trochu vyčítavě pronesla Zakkaria

„Již brzy ji přivezou, dali si s ní na čas, protože pro loď, kterou jste si přála je správná kotva velmi důležitá. Je to mé veledílo, budete jistě spokojená. Jedná se o zcela nový typ, první a jediná svého druhu. I proti silným vlnám a všemu nečasu bude odolávat!“

„To bych ti radila, protože jestli ne, bude to i tvůj problém, popluješ s námi.“

Stavitel na sucho polknul. „Ale má paní, mám zde povinnosti...“

„Tvé povinnosti mě nezajímají, nejhlavnější povinností nyní bude bezpečnost mé lodi. Zaplaceno jsi dostal více než královsky, takže nechci slyšet žádné odmlouvání. Tento muž bude kapitánem lodi. Domluvte poslední detaily plavby a připravte se na vyplutí. Chci vyplout s příznivým větrem.“ Ukázala na postaršího holohlavého muže, který u ohniště téměř bez hnutí seděl.

„Nejpozději s ranním rozbřeskem budeme odrážet od břehů, tak ať je vše připravené k naší spokojenosti a komfortu během plavby!“

„Odjíždím ještě do Gheeru vyřešit poslední maličkost a až se vrátím, chci být mile překvapena.“

Modře oděná Zakkaria nečekala na odpověď, nasedla na koně a s odříkáním magické formule se před zraky všech rozplynula.



Později téhož dne v Gheeru

Seděla u psacího stolu a ze všech sil se snažila napsat dopis. Kupodivu se jí to dařilo lépe než kdy dříve, přesto se nejednalo o dokonalou práci. Zamrčela nepříliš hlasitě, ale přitom dostatečně hlasitě, aby vzbudila pozornost lidí kolem.

Zvedla hlavu, rozhlédla se a vrátila se zpět ke psaní. Konečně jej dokončila. Vítězoslavně zvedla hlavu a usmála se. Složila pergamen a vložila jej do obálky, nechala opatřit běžnou pečetí a odevzdala jej pošťákovi, aby jej předal Altajovi, ne dříve než zítřejšího dne.

Poté si Zakkaria do bankovní truhlice uložila některé z cenností. U banky naskočila na koně a s pár stříbrňáky v měšci se přenesla do tábora Přízraků, kde u stájníka nechala jak měšec, tak koně. Poté se vydala pěšky neznámo kam.



Slunce už o sobě začínalo dávat vědět, ale noc jakoby ještě nechtěla opustit svoji vládu. Ptáci nezpívali, jen vítr hvízdal na strništích. Tu a tam se ozvalo zachrápání, ale námořníci se pomalu začínali probouzet. Zakkaria hleděla na břehu moře do dáli a zasněně sledovala pohupující se vlny.

Zavřela oči a zhluboka se nadechla. Rukou se jakoby snažila chytnout pevné země, kterou možná delší dobu teď neuvidí. Otevřela oči a sjela pohledem na Zakka. Pravidelně oddychoval. Naklonila se k němu a něžně jej probudila. Rozlepil oči a zamžoural. A je to tu…. „Vše nejlepší k narozeninám, bratříčku.“ Sladce se na něj usmála a políbila jej. „I tobě, sestřičko.“ Odpověděl ještě rozespale Zakk.

„Za chvíli vyrazíme. Téměř vše tu necháme. Stejně nás tu nic nedrží. Začíná nové dobrodružství, začíná naše nová životní etapa. Altovi jsem nechala dopis. Až se vrátíme… Jestli se vrátíme… Tak bude vše jiné. Teď už se nelze vrátit zpět.“

Zakk jen pokýval hlavou. Nemluvil. Věděl, že Zakkaria stejně udělá to, co chce ona a on ji bude následovat. Pohodlnost? Lenost? Oddanost? Láska? Kdoví…

Zakkaria se zvedla a vykročila směrem ke kotvící lodi, na které se již začali shromažďovat námořníci.

„Pánové, dámy… Některé z vás sem přivedla touha po dobrodružství. Některé touha po bohatství. Někteří z vás prchají před minulostí. Jiní ze strachu z budoucnosti na tomto kontinentu. To vše je nyní minulostí. Minulost necháváme zde. Budoucnost je před námi. Myslete na to každým dnem. Učiňte maximum proto, abychom dosáhli našich cílů. To, co příjde, nemusí být snadné, zaskočí nás to, ale zvládneme to. Všichni na palubu a vstříc oceánu! Shar dohlédne na naši plavbu!“

Za okamžik už loď odrážela od břehu a v příznivém větru se začala vzdalovat od pevniny.

Zakkaria ale nesledovala vzdalující se pevninu, odebrala se do samoty své malé komůrky na lodi a počala se modlit.

„V dáli Tě vidím, má paní.
Tam hluboko ve vzpomínce noci.
Vidím Tě, kde se stíny mihotají a temnota vzrůstá.
Záříš jako blesk uprostřed ztemnělé oblohy.
Slyším Tvé volání.
Odpovídám svými modlitbami.
Tisíce vzpomínek nocí, tisíce slzí dní.
Cítím tvůj vzrůstající vztek.
Přijmi oběť noci, přijmi můj dar.“


Zakkaria odříkala modlitbu a chopila se své dýky. Pevně stiskla mladé jehně a podřízla jej. Krví si nakreslila na čelo krvavý kruh, s jehnětem v náručí vstala a z okénka lodi vyhodila jeho mrtvolu, která za lodí zbarvila vodu do ruda.

Obrázek

…Jedna cesta se skončila. To důležité teprve začíná. Začíná ten opravdový život…

Uživatelský avatar
Zakkaria Thant
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 270
Registrován: 12.07.2015

Nový účes od Zakkaria Thant » pát bře 03, 2017 2:13 pm Příspěvek

Stráže si ji prohlížejí. Nezná je. Asi ani oni ji neznají. Po dlouhé době procházela ulicemi Gheeru. Rozhlížela se, potkávala neznámé tváře. Nijak ji to netrápilo. Její staří známí jsou možná mrtví, ale na to by nespoléhala, určitě by uslyšela ve snech jejich hlasy. Prošla se městem, a nakonec zamířila do Gheerského kadeřnictví. Už velmi dlouho se jejích vlasů žádné nůžky nedotkly. Její dlouhý, vždy pečlivě upletený, cop jí sahal už téměř ke kotníkům a na levém boku již stejně nebylo vidět ornamenty, které se jí táhnou přes šíji směrem ke spodní části zad. Dříve byly jasně viditelné díky podholeným vlasům, ale to je již minulostí.

Zatímco se kadeřnice věnovala jejím vlasům, Zakkaria přemýšlela, jestli její příchod někdo zaregistruje a jestli na něj bude někdo reagovat. Chvíli se bavila myšlenkou na Altajův výraz, ale potom se myšlenkami opět přesunula a začala uvažovat kde před lety nechala své rudé brnění. Bude ho potřebovat? Možná… Před pár dny měla narozeniny… Zase o něco starší… Zadívala se na sebe do zrcadla. Jen se pousmála. Kadeřnice odvedla dobrou práci, změna je život. Zaplatila a poté se vydala do hostince, kde při mléku začala meditovat. Kdoví kolik má ještě času…? Pár starých známých asi vyhledá, nebo oni vyhledají ji. Morphis... Jaký asi je její osud? Něco jí našeptávalo, že by ji měla vyhledat. Proč? Potom zase zmizí? Zavřela oči a lehla si na lavici... Zbytečné vnitřní otázky. Shar rozhodne o jejím osudu.

(změna popisu vzhledu postavy)

Zakkaria Thant

Čtyřiadvacetiletá, téměř pět stop a sedm palců vysoká postava, s netypickými ženskými křivkami, menším pozadím i ňadry, svalnatými širšími rameny a delšími prsty na rukou. Váha se dá odhadnout přibližně na sto padesát liber. Výrazně rudá ústa společně s modrýma očima tvoří dominantu obličeje. Dlouhé rozpuštěné vlasy hrají modrými barevnými tóny. Nepřehlédnutelná je jizva, táhnoucí se od obočí až dolů ke krku. Hlas je melodický s širokým rozsahem poloh. Při řeči je výraznější výslovnost písmene eR.

Uživatelský avatar
Zakkaria Thant
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 270
Registrován: 12.07.2015

Zpátky v rudé od Zakkaria Thant » pát bře 17, 2017 11:39 am Příspěvek

Kroužkové brnění je skvělou volbou. Je to takový příjemný kompromis mezi bezpečím a pohyblivostí. Neomezuje tolik pohyb jako plátová zbroj, ale ty rány – rány bolí více a tělesná schránka více trpí. Každá rána se štítem vykrýt nedá, i když by si to Zakkaria přála. A i do štítu to bolí, to ne že nebolí...

K rudé se zprvu vracet nechtěla, ale kroužkárna z temného kovu jí nepatří, a proto ani správně nesedí. Chtělo by to úpravy. Větší úpravy. No a ono by se to dalo i krásně upravit… Ale proč? A kolik by to stálo? Pořádný ranec zlaťáků, které nemá… Takže proč se nevrátit ke starému plátovému brnění? Zažila toho v něm hodně. Dobré i špatné. Nakonec to byla její prvotní myšlenka a měla ze svého krvavého brnění i patřičnou radost. Bude ji mít opět.

Ještě ráno si chvíli pohrávala s myšlenkou, že by své staré brnění prodala a nechala si vykovat přímo na sebe nové kroužkové brnění z temného kovu, ale později když potkala Rhian, která jí vrátila její starou plátovou zbroj a vzala si zpět její kroužkárnu, byla Zakkaria rozhodnutá. Jakmile jej spatřila, rozzářila se a celý zbytek dne měla velmi dobrou náladu. Takže zbytek odpoledne strávila sama leštěním svého brnění a její myšlenky se opět měnily.

Krvavé rudé brnění má své výhody, nepřátelé mají nižší šanci zahlédnout, když tělo krvácí. Velká výhoda! Přímo obrovská výhoda! Jak na ni mohla zapomenout? Když měla brnění vyleštěné, tak se na chvíli zarazila. Znervózněla. Už je sice měla na sobě, brzy poté, co je dostala od Rhian zpět… Ale teď byla trochu nejistá. Spíše sama sebou než tím, co ji všechno naleštěné brnění připomínalo. Po chvíli se vzpamatovala. Začala si je oblékat. Oblékala si brnění stále intuitivně, Rhian se o ně velmi dobře starala, bylo to znát, protože brnění leštila spíše pro svůj pocit, než že by to bylo třeba. Však je Rhian kovářka, nebo už se stará jen o své mazlíčky a na kopání v dole již zanevřela? Sama nevěděla, ale byla si jistá, že lepší kovářku neviděla. Alex byl šikovný, to ano, Nef, na kterou málem zapomněla, byla také velmi šikovná, téměř tolik co Rhian… Ale Rhian důvěřovala. I proto své brnění při svém odjezdu nechala právě u ní. Teď je na čase se ale vrátit ke krvavě rudému brnění. Kdoví jak často ho bude využívat. Včerejší návštěva bandití vesnice a skrytého údolí ji vyčerpala. Ale trochu ji přidala na jistotě, že nepatří do starého železa.

Teď je ale čas nejen k boji…

Uživatelský avatar
Zakkaria Thant
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 270
Registrován: 12.07.2015

Noční dumání od Zakkaria Thant » pon dub 10, 2017 12:54 pm Příspěvek

Zakkaria se vrátila do tábora. Do toho tábora, který pomáhala v minulosti zvelebovat, do kterého přivedla spoustu nových tváří, ale ze kterého i díky její přítomnosti spousta tváří zmizela. Měla smíšené pocity, když projížděla dříve tak živý tábor a vzpomínala na minulost. Vracela se ke vzpomínkám a hledala chyby, ze kterých je třeba se poučit do budoucna. Přemýšlela i nad současnou situací. Vše mohlo být jinak, možná stačilo, kdyby Dacey tehdy prozradila, co chtěla věděl, ale Zakkaria si chtěla hrát a nic jí neřekla. Na odboji jí nezáleželo, ale nesprávnou odpovědí mohla ohrozit Zakka a to by si neodpustila. Arapal, rádoby poražený, nyní jedná s odbojem o míru. Na které straně bude stát, kdyby došlo ke konfliktu? Určitě po boku svého bratra… Bude to ale proti těm, proti kterým odboj brojí? Nebo bude muset odstranit i ty, se kterými se nyní setkává v Gheerské bance? Možná se ale opravdu sokové shodnou a nastane mír. Sama tomu ale nevěřila. Budoucnost zůstává otevřená… Třeba se ještě setká s někým podobným Dacey, kterou matně spatřila ve snu, a které věnovala dnešní noční myšlenky…

Se svými myšlenkami ještě chvíli setrvávala v táboře a koukala do doutnajícího ohniště a neslyšně pronášela modlitby, ale nakonec s jasným rozhodnutím se zvedla a zase zmizela z tábora, který se během jejího dumání vůbec neměnil a nikdo nový se neukázal.

Uživatelský avatar
Zakkaria Thant
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 270
Registrován: 12.07.2015

Nekromantský úděl od Zakkaria Thant » úte čer 06, 2017 3:27 pm Příspěvek

I dobré úmysly vyzní zle, když se jich chopí břídil. Někdy mohou mít přímo opačný efekt, než by jeden doufal a čas od času dají do pohybu činy, které by nikomu ani na mysl nepřišly. Nekromancie sama o sobě jen těžko má vliv na podstatu jedince. Vnímání dobra a zla v obecné rovině je čistě subjektivní záležitostí. Nekromancie rovněž není jen a pouze o oživování mrtvých nebo mučení bezbranných, jak se mnoho nižších druhů mylně domnívá. Je přirozeností, v přírodě běžně se vyskytující, že na světě jsou stvoření méně a více konfliktní. Nekromancie v této oblasti může být užitečná pro obě zmíněné skupiny živých bytostí. Bohužel v bláhových myslích je nekromancie vnímána negativně a jedinci, ovládající toto umění, jsou často bráni za vyvrhele a nezřídka i ohyzdná monstra. Tato přízemní vnímání mají často za následek, že se z dříve všeobecně uznávaných mohou stát nepřátelé a v krajním případě i ta samotná monstra. Není to ovšem chybou nekromancie a ani nekromantů – protože každý pouze sklidí, co dříve zasel.



Objevil se nenadále, ale možná jejich setkání bylo záměr. Ač sám tvrdil, že to bylo dílem Xarha, tak prozatím nechápala souvislost s tím, jakou moc jí na těch několik okamžiků propůjčil, byl-li to skutečně on. Nebo její ruce vedla Shar? Sama si nebyla jistá, už její hlas neslyšela. Dříve ho slýchala i častěji, než by si sama přála a už dlouhé týdny nic. Její modlitby ani oběti jako by neměly žádný efekt. V myšlenkách se stále vracela k tomu knězi. Rozruch, jaký způsobil, ji velmi překvapil. Zpočátku ten zájem o něj nevadil, ale postupem času se stával nepříjemnějším. Ještě pár takových výslechů a Zakkaria se začne hodně zlobit.



Už si ani nevzpomínala, kdy se tak dobře vyspala. Vstávala s úsměvem na rtech a skvělou náladou. Tuto náladu jí snad ani nic zkazit nemůže. Polehávání v trávě je báječná relaxace. Stavba tábora pokračuje v plném proudu, chtělo by to ale další táborníky, kteří se budou starat o zábavu… Nebo otroky, aby práce byla dříve hotová. Současně je třeba pozvednout úroveň a obecné vnímání cechu… Zavřela oči a chvíli přemýšlela nad různými cestami, ale přemýšlela tak usilovně, až tvrdě usnula.

Uživatelský avatar
Zakkaria Thant
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 270
Registrován: 12.07.2015

Xarhaazská společnost od Zakkaria Thant » stř čer 14, 2017 12:02 pm Příspěvek

Z historického vnímání jsou Xarhaazové bezesporu inteligentní, vznešení jedinci, stavějící svou společnost na bedrech otroků. Prý nevystojí žádnou z jiných ras, mimo pár vyvolených z lidské společnosti. Bylo by krátkozraké se domnívat, že dnešní stav Xarhaazské společnosti je úmyslně stavem trvalým. Není vyloučené, že se jedná o mistrovské klamání nepřátel a přetvářku. Současně je nutné mít na paměti, že xarhaazský národ si prožil své a objevily se už i náznaky, že Xarh slábne a Gaia svojí mocí pomáhá k opětovnému přerodu Xarhaazů zpět ve Fareany, jež před dávnými staletími Xarh Gaie odloudil.

. . .

Téměř ostudným by se mohl označit úpadek xarhaazské kultury a soudržnosti. Zoraiové drží při sobě, Gwali rovněž, o Fareanech je přímo hanba se zmiňovat, ale lidská a xarhaazská kultura se ocitla na samém dně, ze kterého ovšem vede jen cesta nahoru, horší již situace být nemůže. Jestliže by totiž došlo vyhlazení těchto národů, bylo by pro ně této cesty lépe než současné ostudné přežívání. Každý ovšem sleduje své vlastní cíle a bylo by bláhové se domnívat, že dojde v krátkém časovém horizontu k udržitelnému zlepšení. Xarh ovšem bdí nad každým z jeho dětí a znovuobjevení věrného služebníka, kněze Xarha, je jen prvním záchvěvem, který rozdmýchal zatuchlý vzduch dnešního světa. Možná je symbolické, že knězi Xarha pomohla lidská žena a není vyloučené, že toto spojení lidí a Xarhaazů bude mít dalekosáhlé následky. Jestli ale z malého tábora, obývaného hrstkou lidí a Xarhaazů vyroste chrám Xarha, hoden jeho velikosti, nebo upadne v zapomnění, ukáže pouze čas. Příležitost pro kněze Xarha se naskytla. Semeno pochybnosti v mysli rudé Zakkarie se zakořenilo. Včerejší noc, při které obětovala bohyni Shar i bohu Xarhu, byla mimořádně krvavá, ovšem na znamení Zakkaria stále čeká.

Uživatelský avatar
Zakkaria Thant
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 270
Registrován: 12.07.2015

Bádání nad podstatou věci od Zakkaria Thant » pát led 26, 2018 11:19 am Příspěvek

Zakkaria se začala probírat nejrůznějšími texty v knihovně. Četla o Urově boji s bratry, o opuštění tzv. Británnie a jejich příchodu na tento svět. Pomalu jí začalo docházet, že historie se klidně může i opakovat a tento svět vlastně může postihnout stejný osud. Občas některé věci jednomu docházejí až později, i když je dávno znal, ale spojitost, ač mohla být sebejasnější, tak si nemusel zpočátku uvědomovat. Při čtení o rostoucím počtu démonů, kteří za každého jednoho démona přibývali další tři, jí naskočila husí kůže. Věděla o tom, že města byla v minulosti zničena útokem nemrtvých, které ze starého světa posílali démoni, kteří nebyli schopni se na tento svět sami dostat. Ale teď se tu démoni objevují, jejich síla roste, což je nezpochybnitelné… A i počet míst jejich výskytu se zvyšuje. Skutečně může být tento svět v nebezpečí nebo přímo i blízko zániku. V případě, že se skutečně jedná o staronovou hrozbu, pak možná bude třeba odložit mírné rozepře a spojit se. Když i Arapalští mají v boji s démony problém, pak bude třeba se této záležitosti trochu více věnovat. Co se zpočátku zdálo jako triviální záležitost, která nezasluhuje větší pozornosti, se může stát zásadním bodem historie.

Uživatelský avatar
Zakkaria Thant
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 270
Registrován: 12.07.2015

Změna vedení od Zakkaria Thant » čtv úno 01, 2018 9:59 am Příspěvek

Smluvený čas, smluvené místo. Čas i místo byly známy dlouho dopředu, takže Zakkaria očekávala hojnou účast. Jedná se přece o zásadní věc, která má být sdělena. Nedlouho před začátkem ovšem začala zjišťovat „škoda“, protože objevovala omluvenky. Zakkova nepřítomnost ji ani nepřekvapila, protože jeho názor i podpora jsou jasné, ale nepřítomnost ostatních ji dopálila. Přesto na sobě nedala nic znát, když jediným, kdo přišel, byl Sarthan. V poslední době se velmi zajímal o dění kolem a ani Zakkaria sama si nebyla jistá co vedlo k této změně v chování. Možná dřívější společná diskuze, možná něco, o čem ani Zakkaria nevěděla. Dopředu věděla, že veškerá práva i povinnosti související s chodem tábora a fungování cechu bude delegovat. Jen vyjádření plné podpory od všech členů mohlo její rozhodnutí změnit, ale nestalo se. Po krátké rozmluvě se Sarthanem svěřila jeho bedra vedení celého cechu, Federica se bude naproti tomu starat o tábor a vše, co s tím souvisí. Snad až vyjma obrany, kterou Zakkaria nechává na svých bedrech. Ve světě není zkušenější a schopnější štítonošky, věděla to a také si byla a je vědoma, že toto nemusí mít nekonečného trvání, i proto se bude více věnovat výcviku nových adeptů či členů cechu a také studování vojenských strategií. Jak už byla zvyklá, rozdala rozkazy, které od Sarthana očekává, že splní a poté se opět rozloučili.

. . .

Její názor na hrozbu démonů se postupně vyvíjel a měnil. I to byl jeden z důvodů, proč připravila dva a půl tisíce flákot nasoleného maso jako pomoc pro Zagan-Mar. Toho večera ještě Sarthana upozornila na zajímavou skutečnost a to lilie, které rostou v místech výskytu démonů. Neznala všechna místa, ale tam, kde se v poslední době vyskytly a Zakkaria o nich věděla, tak vždy tam byly právě tyto květy. Náhoda? Možná… Ale více ji znepokojovalo, že již delší dobu nepotkala Semaie. Dříve nebyl takový problém jej najít, ale v posledních týdnech to představovalo těžký úkol. Zkusí jej najít a třeba získá i některé odpovědi na své otázky.


Zpět na Ozvěny

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků

cron