Na hlídce

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 394
Registrován: 14.04.2012

Re: Na hlídce od Altaj » pát led 27, 2017 4:14 pm Příspěvek

Kolikrát byl u Skalboru od doby co slyšel, že tam nemají chodit kvůli hlídkám? Čtyřikrát? Pětkrát? Naposled tam byl ještě před tím obléháním.
Teď seděl na břehu moře a díval se na vycházející slunce. V uších mu pořád znělo těch pár slov, co zaslechl když sledoval arapalského vojáka. Jako by mu těch pár slov, co zaslechl ze stínu připomnělo to, jak moc mu chybí ... co? Nikdy si nemyslel, že to dopadne takhle, že to bude takové. A raději už nepřemýšlí o tom, jaké to BUDE. Co když… si nepřipouštěl, nemohl. To mohl před lety. Už ne.
Večer bude asi zajímavý… A po dnešním večeru, kdo ví.
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 394
Registrován: 14.04.2012

Re: Na hlídce od Altaj » ned led 29, 2017 6:26 pm Příspěvek

Tahle nevědomost ho ničila. Skalbor měl být už pod útokem a on měl smíšené pocity z toho, že tam není. Podíval se na děvče hrající si s dřevěným panterem a usmál se. Ne, je tam kde by měl být. Jestli se něco pokazí, zmizí. Nenašli ho tehdy, nenajdou je ani teď. Modlil se, aby jeho přátelé přežili, aby vše dopadlo jak bylo plánováno. Netušil, že čekání může být až tak těžké. Jestli se během pár hodin nic nedozví, vyrazí si pro informace sám...
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 394
Registrován: 14.04.2012

Re: Na hlídce od Altaj » stř úno 01, 2017 5:46 pm Příspěvek

Pár dní po bitvě...
Byl rád, že mu vojáci ve Skalboru nevěnovali pozornost, když kolem nich projel. Nejspíš ho měli za jednoho z dobyvatel, co se vrací na pole vítězství. A přitom jen hledal klidné místo. Místo, kde bude moci vyřknout slova, co měla být vyřčena a přidat k nim svou modlitbu. Vztek v něm vřel, když viděl hromadu těl před pevností, ale prostě jen projel kolem. Netrvalo příliš dlouho, než našel zapadlou knihovnu, mimo doslech bloumajících stráží. Zavřel se uvnitř…
… kdyby někdo procházel kolem a přiložil by ucho na dveře, možná by něco zaslechl. Možná by si myslel, že pevností se rozléhají slova již mrtvých obyvatel v jejich zpěvavé řeči. Kdyby ale vešel dovnitř, nalezl by modlícího se muže. Muže, co obětuje předkům a žádá je o laskavost. Ne pro sebe, pro jiné. Nikdo ale dovnitř nevešel. Nikdo ho ani nezastavil cestou z pevnosti. A on řekl ta slova, co měla být vyřčena.
“Pomozte těm, co zde padli přejít ze světa barev do světa stínů.”

Současnost
Regent. Velká rada odboje. Zase hromada krásných slov a nemohl se dočkat až je uslyší naživo. Teď už snad nebyl ani tak ztracený syn, jako poslední syn na pevnině...
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 394
Registrován: 14.04.2012

Re: Na hlídce od Altaj » pát úno 03, 2017 8:41 pm Příspěvek

V noci…
Stisknout kliku dveří a vejít do vlastního domu nebylo hodně dlouho tak těžké. Snad i před převzetím Gheeru, když je posílal pryč, to bylo snazší. Dnes ne. Chvíli váhal, potom ale udělal ten poslední krok a vešel domů. Domů… Uvnitř byla tma, ale jemu to nevadilo. I kdyby viděl hůře, než viděl, trefil by dolů i potmě. Za nedlouho, když ze sebe dostal zbroj a přitiskl se k své ženě, jí jen zašeptal.
“Rynn, musím ti něco říct… je to důležité.”

O několik hodin dříve…
Vlastně nevěděl, jestli dělá správnou nebo špatnou věc. Nemohl ale už mlčet. Už ne. Snad ta nepozornost v Luminoru byla poslední kapka. Snad tou poslední kapkou bylo to, že odboj má zajatce a přemýšlí že je bude držet do konce jejich životů. Každopádně výsledkem bylo, že seděl v Sarifově kanceláři, za jeho kamarádkou právě zaklaply dveře a generál měl v ruce kopí. A nevypadal rozhodně klidně… a on generála chápal. Chápal jeho obavy, strach z něj, z toho co představuje a z toho co by, kdyby. Vlastně byl smířený s tím, že už neuvidí domov ani nikoho z těch, co nazýval přáteli. Přesto… to za to nejspíš stálo. Jestli Sarifovi otevře oči, bude to za to stát. A tak mluvil. Neodpovídal jen na otázky, ale snažil se mluvit i sám. A byl klidný, sám nevěděl čím to. Na nic si nehrál. Mluvil a věděl, že tohle je nejspíš jen začátek… A co bude konec? To na něm tolik už nezáleží. Ale věřil.
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 394
Registrován: 14.04.2012

Re: Na hlídce od Altaj » úte úno 21, 2017 9:58 am Příspěvek

Jako by v zahradách nikdy nebyla zima. Merhaba byla opravdu dobré místo k životu, ale i k modlitbám. A dnes potřeboval rady, pro které si přišel. Dnes v noci potřeboval každý náznak informací, nebo i jen přízně či nepřízně. A tak klečel ve vlhké půdě s tváří přitisklou k zemi a modlil se. Jeho tichá zpěvavá slova slyšela jen tráva a nejspíš ani ta tráva nerozuměla jejich významu.

...Matko, otče, bděte nade mnou jako i nad mou rodinou,
Dopřejte mi, aby mé oči opět brzo spočinuly na Rynn,
Aby nás opět potěšila svou přítomností.
Matko, otče, žádám vás o pomoc, o radu,
Ten, kdo je strůjcem vašeho utrpení, vaší smrti, se údajně připojil ke svým předkům. Nebyla to má zbraň, co by ho k nim poslala. Dorazila jen zpráva z ostrova, že nastoupil nový lord. Ztratila má pomsta svůj smysl? Arrmonův život byl jediný, po kterém jsem toužil. Jediný, který jsem měl vzít. Tolik jich padlo, jen kvůli němu.
Matko, otče, bděte nade mnou jako i nad mou rodinou…


Snad se modlil, snad jen rozjímal, snad mu tráva pokrytá ranní rosou dala jeho odpovědi.
Obloha na východě začínala pomalu světlat, když se zvedl a vyrazil směrem domů. Tam na něj totiž čekala jedna ze dvou nejdůležitějších žen v jeho životě a on doufal, že brzy uvidí i tu druhou…
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 394
Registrován: 14.04.2012

Re: Na hlídce od Altaj » stř bře 15, 2017 8:29 pm Příspěvek

Zkus poslat dopis.
Ještě teď svíral pěsti, když v duchu slyšel tu větu. Jako by to nezkoušel. Jako by sám mluvčí nebyl jeho poslem co měl předat balíček. Do toho tábora přijel s nadějí, která se obrátila proti němu. Dopis. Jako by dopis mohl vyřešit všechny problémy…

Nemáte to dořešené a pro mě je to nepříjemné.
Nepříjemné? Možná žije už stovky let, ale o nepříjemném si asi nechává jen zdát. NEPŘÍJEMNÉ! Nepříjemná je vlněná košile na holém těle. Nepříjemné je nové sedlo, které dře zadek při každém kroku. Nepříjemné jsou kožené boty ztvrdlé posledním deštěm. Ne tohle...

Mám-li zachovat neutralitu, nemohu se do toho vměšovat.
Merhabské trosky jsou rozlehlé, nikdo tam neslyšel jeho křik. Řval vzteky. V tom táboře se udržel, respekt ho nutil krotit emoce ale tady, tady byl sám. Neutralita? Spíš postávání na místě a doufání, že se vše samo vyřeší. Fareané - už chápal svou matku, proč se jim vyhýbala, i když nesla tolik jejich krve…

U předků, co se to dělo? Považoval ho za přítele, ale teď mu ryl ostrým klackem v otevřené ráně v srdci. Opravdu ten stařec přicházel o rozum jak naznačoval? Nebo to byla jen další hra, kterou ale on nechtěl hrát? Věděl ale, že je další místo kterému se vyhýbat. A další osoba… alespoň na nějaký čas.
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 394
Registrován: 14.04.2012

Re: Na hlídce od Altaj » čtv bře 30, 2017 3:19 pm Příspěvek

Držel v náruči ten malý spící uzlíček a s úsměvem si ho prohlížel. Tak rád by věděl, co jeho syna čeká. Tak rád by alespoň tušil, co čeká jeho rodinu. Nevěděl ale, co čeká jeho samotného, natož aby tušil co čeká jeho děti, které ho přežijí o jak dlouho? Půl století nebo některé i mnohem víc? Ne, nemělo smysl přemýšlet o tom, co bude a kdy to bude. Mělo smysl přemýšlet jen o tom, co může udělat pro to aby vyhlídky jeho rodiny byly co nejlepší. Možná byla ta návštěva v Tooru chyba, možná to bylo to nejlepší co mohl pro obyvatele pevniny, tím i pro sebe a své blízké, udělat.
Když zavřel oči, vracela se mu vzpomínka na chladný pohled arapalského lorda, který se mu chtěl podívat snad do hloubi jeho srdce. Znovu viděl Daryannu, kterou sám kdysi nazval ledovou královnou, tát pod úsměvem toho muže. Věděl, že ten muž je jako jedovatý had, který může bolestivě uštknout, jakmile bude v jeho dosahu. Přesto v jeho dosahu byl… jen na malou chvíli.
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 394
Registrován: 14.04.2012

Re: Na hlídce od Altaj » stř led 17, 2018 1:42 pm Příspěvek

Pokolikáté v posledních dnech už urovnával na záhoncích tu hlínu? Vlastně mu nedošlo, jaká výzva teď asi bude vypěstovat ty rostlinky aniž by přišly k úhoně. Zima byla jedna věc, ale neustále odtávající sníh naznačoval, že by se mu mohlo podařit rostlinky udržet - i proto vybral odolnější druhy. Druhá věc ale byly děti. Ne, že by mu nepomáhaly jeho vlastní. Takžíkajíc nepomáhaly… Akira byla schopná zasadit cokoli, převážně však své hračky, ale zároveň vyplet cokoli, přičemž nerozlišovala mezi plevelem a tím, co vlastně pěstovali. A bavilo ji to… Cedd jí sekundoval, ale mnohem raději z hlíny na záhoncích prostě něco stavěl. Ani počasí ho ale nezastavilo. I na hradby pevností přeci padá déšť a sněží! A tak se teď šedivějící muž skláněl nad záhonky a napravoval péči dětí, když se najednou ozval nadšený křik a ne dvě, ale čtyři děti se prořítily těsně kolem. Nebylo to poprvé, co povzdechl…

Před rokem a něco…
Postavení dílny jim svým způsobem připomnělo, jak sami v tom táboře jsou. Byl to vlastně ještě tábor, nebo spíš osada? Nebo jejich samota? Těch pár stanů kolem dřevěných budov bylo většinou prázdných, děti si hrály spolu, nebo je brali do Minnocu. Ale sami se cítili i rodiče, práce bylo vždycky dost - spíš až moc. Někdy tou dobou potkal ve Skalboru u stájí Francise, který si nepokrytě prohlížel Silga. Ač to překvapilo snad i Cryddana samotného, dal se s ním do řeči a za chvíli se dozvěděl, že Francis má ženu, která je ale ještě na jihu u Merhaby spolu s jejich dětmi. Dozvěděl se i to, že mu chybí, ale že je nechce táhnout do studené pevnosti. Netrvalo dlouho, než mu navrhl aby se zastavil v Úvalu, sice chladném a vlhkém místě, ale místě rozhodně vhodnějším pro rodinu než pevnost. O měsíc později se v táboře ukázali všichni. Francis, jeho žena Hali, i dvě stydlivé děti. Ta stydlivost jim vydržela přesně do okamžiku, kdy se na ně vyřítila Akira s Ceddem.
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Předchozí

Zpět na Ozvěny

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník