Na hlídce

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 401
Registrován: 14.04.2012

Na hlídce od Altaj » úte srp 25, 2015 11:00 pm Příspěvek

Přitáhl si plášť blíže k tělu a zamručel. Od skal dnes vanul ledový vítr, co by dal za svůj stan a medvědí kožešinu... Za bezvětří a teplo. Opřel se o polorozpadlé zbytky domu a na okamžik přivřel oči. Jak dlouho ji neviděl? Nezáleží na tom. Záleží jen na tom co slíbil. Co na tom, že pravděpodobnost úspěchu se rovnala asi šanci že hodí dvě šestky v kostkách. To se mu totiž několikrát zadařilo.
Ze zamyšlení ho vytrhl šelest na druhé straně zdi, otevřel oči a chmátl k dýce za pasem. Pomalu se zvedl ze země, neslyšně jak letící sova. Opatrně pohlédl přes ruiny, ve kterých se skrýval. Sám nevěděl, co čekal. Lovce? Stopaře? Válečníky v plné zbroji? Jen pár krys se prohánělo vyběleným hrudním košem v blízkém roští a snad bojovalo o kus potravy. Nakrčil nos a sklouzl zpět k zemi. Blížil se soumrak, jeho přítel i nepřítel.

Poslední paprsky slunce zmizely za kamennou hradbou, hlídanou střelci ve stříbřité zbroji se zlatavými plášti. Stopař se pomalu zvednul ze země a přikrčený se vydal blíž. Žádné nové stopy, žádné změny. Jako by se v té pevnosti zastavil čas. Vítr k němu občas přinesl pár slov, ale zkomolil je k neporozumění. Mělo tohle snažení smysl? Snad ano... Kolik jich na těch hradbách je? Stále stejně... Měl pocit, že za branou velel buď hlupák, nebo naopak geniální stratég. Doufal v první a bál se druhého...

Po půlce noci v roští na dohled brány byl celý ztuhlý, klouby mu zakřupaly když se začal plížit pryč. To ho již opouští zbytky mládí? V duchu se smál. Zastavil se, když mu krátké bezvětří umožnilo rozeznat několik slov, co si stráže mezi sebou vyměnily. Žádné informace nenesly, ale jeho přenesly do dob, kdy dospíval. A do doby, kdy trpěl. Snad mu byl jeden z hlasů povědomý, spíše ho pouze zarazilo slyšet ten jazyk. Rozumět. Nemluvit... Krátce potřásl hlavou a odplížil se mezi ruiny a dále do lesů. Další den bez výsledku.
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 401
Registrován: 14.04.2012

Re: Na hlídce od Altaj » ned srp 30, 2015 1:24 am Příspěvek

Další noc, dnes její chlad přivítal jako starého přítele. Jako by mu opět umožnil myslet. Opřel se o rozpadající se stěnu a zabalil se do zeleného pláště. Na tváři se mu objevil úsměv, když si vzpomněl na tu mladou dívku s tetováním na vyholené hlavě. Když nad tím tak přemýšlel, měl pocit že je starší než kolik tvrdí že jí je. Nebo má rozum starších. Už poprvé když s ní mluvil, tak měl ten pocit. Snad musela rychle dospět, když se starala o bratra... Teď však byla součástí jeho skupiny, jeho tábora a on si každým dnem více cenil její energie a nadšení, které stejně tak vyvažovala rozvážnost, tak netypická pro její věk. Občas měl pocit, že síla mládí získává navrch, ale vzápětí se opět ukázala ta kontrola. Byla pro něj nerozluštěnou hádankou, hádankou která pomalu získávala jeho důvěru. Když nad tím přemýšlel, to kvůli ní po dlouhé době začal trávit více času v táboře a vrátil se k věcem, co téměř opustil.
Před svítáním se přiblížil k pevnosti a podobně jako už tolikrát předtím spočítal strážné. Nic se nemění...
S prvními paprsky slunce vstupoval mezi stany na poloostrově obkrouženém řekou. Nevěřil, že někoho potká, pouze v to doufal. Prázdnější to místo snad ani nemohlo být, jako by všichni obyvatelé odešli a všechny věci nechali za sebou. Prošel celým táborem a posmutnělý se vrátil domů.

o několik dnů později...
Dnes nehlídkoval, seděl se Zakkarii u ohně a probírali všechno možné ohledně cechu, tábora. Jako by mu pouhá její přítomnost a hovor s ní pomáhal třídit myšlenky, které byly tak dlouho v mlze. Už si ani nevybaví o čem hovořili, když najednou jako by se svět zastavil. Tu ještěrku by poznal kdekoli, stejně jako její jezdkyni. Zastavilo se mu srdce, když se na něj zadívala. Jak dlouho toužil po tomto pohledu? Byla tu, přijela za ním... O něco později si už připínal plášť a odznak, které měla tolik týdnů ve své péči. Konečně se zase cítil úplný. Jeden její úsměv zahojil všechny rány, které na duši měl...
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 401
Registrován: 14.04.2012

Re: Na hlídce od Altaj » ned lis 29, 2015 10:39 am Příspěvek

Mlhu měl rád. Jako by se celý svět změnil v jeden velký sen. Seděl se zkříženýma nohama o vchodu do Zakkariina stanu a přivřenýma očima sledoval okolí. Nenuceně se usmál když si všiml mlhy, která se objevila mezi stany a jak dlouhé prsty začala zkoumat okolí. Ze stanu se ozvalo tiché zakňourání, tak vstal a nahlédl dovnitř těžkým závěsem. Děvčátko na posteli se jen převalilo a dál tiše oddychovalo, tak jeho pohled sklouzl k postavě zabalené do deky na zemi. Zakka spala a on za to byl rád. Tak mladá, tak dospělá. Občas mu jí bylo líto, ale stále měla jeho obdiv. Opatrně couvnul závěsem ven a rozhlédl se. Celý tábor ještě spal, nikde se nikdo ani neukázal. Sehnul se, ze země vedle stanu zvedl své kopí a tiše vyrazil na obhlídku - to byla poslední věc, co musel udělat předtím, než půjde spát...
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 401
Registrován: 14.04.2012

Re: Na hlídce od Altaj » pon lis 30, 2015 9:49 pm Příspěvek

Ten den začal tak dobře. Východ slunce byl kouzelný tak, jako obvykle a tak jako obvykle mu připomněl že je pro co žít. Dnešek si hodlal užít po svém - toulkami a lovem.
Zbystřil hned jak se přenesl do tábora. Bylo tam tolik lidí, až mu z toho bylo zle. Ani si nevšiml, kdo mu řekl, že má hledat rudou kočku, nejspíše Zakka. To ona i řekla Suu, aby mu s tím pomohla.. Chodili spolu po táboře a on proklínal tu bandu, co ho celý rozšlapala. Nebylo snad jediné místo, kde by bylo možné vidět stopy kočičích tlapek mezi šlápotami těžkých bot a koňských kopyt. To nemysleli vážně, že v tomhle má něco najít! Nakonec se rozhodl prostě počkat, věřil že se ukáže.
Netrvalo moc dlouho a jeho trpělivost byla odměněna. Jako blesk kolem něj prolítla rudá kočka, zmizela mezi stany, udělala kolečko až na zahrádku a skončila v jahodách, kde si ustlala. Vyběhl hned za ní, Suu v jeho patách. Tohle bylo zvláštní, většinou se gwali promění chvíli poté co přijdou do tábora. Dnes ne. Dokonce chvíli pochyboval, jestli jde ke gwalce, nebo ke skutečné kočce. Opatrně k ní natáhl ruku. Nesekla po něm. Byla to alespoň drobná úleva. Proč se ale nepromění?

mnohem dále na severu, o něco později
Sněžilo, kočka letěla jak šílená a on se s ní snažil držet krok. Což mohou dvě nohy být tak rychlé jako čtyři? Suu se ho držela tak jak jí Zakka řekla. Byl za to vděčný. Sněhové vločky na něm tály, šátek už měl celý mokrý když konečně dorazili do Rynnina stanu. Komunikace se zvířaty nebyla nikdy jeho silnou stránkou, tak silná jeho kapka fareanské krve nebyla. Jeho zoufalství narůstalo, když se snažil pochopit myšlenky kočky, ale došlo mu tam jen jediné a to jen za pomoci své zoraiské společnice. Ona se chce proměnit, ale nejde to… a nějakou roli v tom hraje jed z hranaté lahvičky. Kočka se klepala a vysílená padla k zemi. Byl to jed? Bylo to vyčerpání? Věděl jen to, že takto tu nemůže zůstat aby neumrzla. Zabalil ji do svého pláště a v naruči ji nesl k cestě. Znovu byl vděčný za společnosti Suu, protože ji mohl poslat napřed s žádostí o magickou bránu. Jak magii neměl rád, tak teď její pomoc vítal…

opět na jihu, později téhož večera
Vánek přinášel slaný vzduch od moře a plnil rudý stan, kde se dvě postavy skláněly nad třesoucí se kočkou schoulenou na kožešině. Na mužove tváři se zračilo zoufalství, nevěděl co víc může udělat. Nenašel žádné gwaly, nikoho kdo by mu mohl dát alespoň nějakou odpověď. Alespoň mezitím Suu našla zranění na kočičí tlapce a dala mu tím směr. Povedlo se jim ránu ošetřit a do kočky dostat trochu léčivých lektvarů. Teď jen ležela a přerývavě dýchala. Horečka byla dobrá, horečka znamená že bojuje. Nevěděl co víc pro ni může udělat… Suu odešla dohlížet na jejich druhou svěřenkyni a on osaměl s přeměněnou gwalkou. Byl vyčerpaný a usnul.

hluboká noc
Mewt před stanem prohrábl trávu a našel mezi ní trochu jetele. Před rudým stanem debatoval Altaj s o hlavu menším gwalem o kočce snad klidně spící uvnitř. Zdá se, že řešení nebude jednoduché, ale minimálně jeden z nich si nepřipouštěl možnost neúspěchu. Probírali příčiny a možné následky a jejich cesta k řešení se točila stále k jednomu bodu, bodu který teď nebyl dostupný. Když se rozešli, muž opět zašel do stanu a posadil se vedle kočky, která se na něj vděčně zadívala, než opět zavřela oči. Začal jí lehce hladit po hlavě a snažil se uklidnit hlavně sebe utěšujícími slovy.

Zítřek přinese s východem slunce nový den a novou naději.
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 401
Registrován: 14.04.2012

Re: Na hlídce od Altaj » úte pro 01, 2015 9:08 am Příspěvek

Nemohl spát. Proč to v noci selhalo? Téměř ji už viděl před sebou, téměř. To se ale nepočítá. Vzpomněl si na otce a lekce, co od něho dostával. Téměř, skoro, málem - jen prázdná slova co maskují nezdar. Ale už i on si pomalu začínal připouštět možnost neúspěchu. Dlouho před úsvitem se postaral jen o to nejdůležitější a vyrazil opět k severu. Nečekal, že se vrátí brzy, ani že tam bude teplo, naštěstí měl i jiné vlněné oblečení než plášť, kterým večer přikryl chvějící se kočku.

Na severu
Tábor vypadal klidně. Možná se snažil uklidnit, možná to byl dojem z padajících vloček. Beze zvuku prošel mezi palisádou a strážemi a zastavil se i nažloutlého stanu. Ten šálek na zemi před ním ho zarazil. Nebyl tu, neměl by tu být.
“Madam?” řekl tiše a když se mu nedostalo odpovědi, nakoukl závěsem dovnitř. Nesrozumitelně zaklel a vletěl dovnitř. Stan byl prázdný. Kde je? Kam zmizela? Věci se povalovaly po zemi bez ladu a skladu. Konvička na čaj na zemi, zástěra na stole, mezi tím knihy, další věci a… dopis. Chvíli se jen porozhlížel, připadalo mu nepatřičné se těch věcí dotýkat. Nic jiného mu však nezbývá, pokud chce něco zjistit. Zvedl ze země dopis a přečetl si ho, doufajíc v nějakou odpověď. Přinesl spíše jen otázku, tak ho položil na původní místo. Jedna kniha byla prázdná, druhá však byla plná veršů. Verše… kolik jich v životě sám pronesl ani nepočítal, ale v knize je naposled viděl u své babičky, která si na ně potrpěla. Kolik toho bylo skryto mezi řádky?
“Na tohle jsem už asi starý,” zavrčel s náznakem přízvuku a opět odložil knihu. Vyšel před stan do mrazivého jitra a rozhlédl se. Stopování nemělo smysl, když se z nebe neustále sypal sníh. Jako kluk ho miloval, teď ho nenáviděl. V noci neměla dost síly, nemohla dojít daleko. Ale kterým směrem se vydala? Na jihu a východě bylo moře, na severu orkové a na západě Skalbor. Nebo snad měsíční branou na druhý konec světa.
“Prokletá magie… halliha haraq!” zavrčel tiše, trochu zpěvavě, přitáhl si róbu k tělu a vyrazil na západ.
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 401
Registrován: 14.04.2012

Re: Na hlídce od Altaj » stř pro 09, 2015 5:59 pm Příspěvek

Místo paprsků slunce pronikajících do jeho stanu ho probudil chladný závan vzduchu, který pronikl závěsem. Z venku zaslechl odfrknutí koně a pootevřel oči. Jen okamžik mu trvalo si uvědomit, kde je. Zadíval se na záplavu světlých vlasů vedle sebe a usmál se. Cesty životem jsou stále komplikovanější, zamumlal snad jen ve své hlavě a přitiskl dívku blíže k sobě. Tenhle způsob boje proti chladu mu rozhodně nebyl proti mysli. I když…

Proč stále o všem tolik přemýšlel? Nebyl by život snazší, kdyby s tím jen na okamžik přestal? Pro něj určitě. Nepřemýšlel by o důsledcích včerejší gwalské akce. Ti blázni! Nejspíš jen podpořili víru samozvaného generála ve správnost jeho směru. Zároveň s tím samozřejmě zajistili, aby Arapal zlepšil obranu. A dva jeho lidi to málem stálo život. Jistě, nevinně v tom také nebyli a věřil, že jim to řekl dost jasně, ale i tak! Teď může očekávat jen to nejhorší. Hlídky na cestách, razie? Nechtěl se vrátit do minulosti. Co když se ti dva prořekli aniž by si to uvědomili? Co když…

Dívka se ve spánku zavrtěla, snad vycítila jeho neklidnou mysl. Zadíval se na ni a najednou opět přemýšlel jasně. Najednou věděl, co je v životě důležité. Začal jí lehce hladit ve vlasech.
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 401
Registrován: 14.04.2012

Re: Na hlídce od Altaj » pon pro 14, 2015 11:20 am Příspěvek

Na tomhle místě nebyl dlouho. Od severu, od moře vanul ledový vichr a nutil ho přitáhnout si plášť blíž k tělu. Opravdu bylo chladněji než si pamatoval? Nebo prostě už potřeboval kožešinový plášt? Zadíval se přes moře, k horizontu. Jak je to dlouho co na obyčejném člunu překročili vodu? Dvacet let? Tolik se toho změnilo a zároveň bylo tolik věcí stejných. Jako by jeho život kroužil v posvátném kruhu, jen jména těch, co potkával se postupně měnila. Přicházel o přátele, aby následně nacházel nové. Přicházel o rozum, aby se k němu opět vrátil. Zpoza zbroje vytáhl dva dopisy. Musí vystoupit z kruhu a zůstat stát, alespoň kvůli ní. Kolik měsíců uplynulo od jejich posledního setkání? Kolik týdnů je to od té doby, co ji přestal hledat? Věděl, že žije, věděl, že je v pořádku, jen nevěděl, zda ho vůbec chce vídat. Od rozštěpení Přízraků s ní hovořil jen párkrát a jen jednou to nebylo letmo ve městě. Měl pocit, že dává přednost společnosti jiných před tou jeho. A teď mu píše, jak jí chybí… Jemu se o ní stále zdává. Musí ji vidět, musí ji políbit. Uložil dopisy opět na bezpečné místo a vstal z mořského břehu. Ještě jednou se podíval k horizontu, směrem kde ležela jeho rodná zem. Kde žil ten, koho chce zničit. Ohlédl se směrem ke křižovatce a sevřel rty. Jeho fareanka bude muset počkat alespoň do večera. Nejdřív totiž musí zjistit pár informací… a zařídit pár schůzek.
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 401
Registrován: 14.04.2012

Re: Na hlídce od Altaj » pát pro 25, 2015 6:27 pm Příspěvek

Zuřivě pobídl koně do cvalu a ten jen sklopil uši dozadu a vyrazil. Na tohle zacházení nebyl zvyklý. Muž s kostěnou helmou jen sklonil kopí k zemi a s pokřikem se hnal na jednoho z banditů. Jindy by bojoval jinak - s rozmyslem. Jindy by přemýšlel o tom co dělá - dnes ne. Pro jednou potřeboval být mužem bez tváře, bez přemýšlení, ztělesněnou zlobou co s ním cloumala. Kopí se zarazilo do těla muže a málem vyklouzlo z ruky lovce. Ten nohou odkopl umírajícího a prudkým trhnutím otěžemi obrátil hřebce směrem k dalším útočníkům. Kůň jen zastřihal ušima a sám jim vyrazil vstříc, ani nepotřeboval nešetrné pobídky svého pána. Ještě chvíli trval boj těch dvou se skupinou banditů, boj kopí, kopyt a zubů proti bandě ozbrojené vším co kde našli. Když padl poslední z nich, kůň se zastavil jako socha, od nozder mu šla pára s každým výdechem. Jezdec koně kopl do boků, ale ten se ani nehnul.
“Mewte! Proklatě!” zavrčel a zopakoval pobídku. Tentokrát dostal odpověď, ale takovou jakou nečekal. Hřebec se prudce postavil na zadní a hlavou šihnul dozadu až svého překvapeného pána praštil do hlavy. Kopí mu vyklouzlo z bezvládných prstů a sám se sesunul do trávy za svým koněm. Ten zůstal stát a vyčítavě se podíval po ležící postavě. Občas je koňský rozum lepší, než ten lidský. Stál nad svým pánem se skloněnou hlavou a čekal.
Netrvalo dlouho a postava se s mručením pohnula. Po chvíli se muž posadil a sundal si kostěnou helmu. Vyčítavě se podíval na koně, který zareagoval radostným zaržáním.
“Máš pravdu starý brachu, choval jsem se jako hlupák,” řekl tiše a pomalu vstal. Zavřel oči, promnul si spánky a ještě jednou se podíval na koně. “Ale taky jsi mi mohl dát menší ránu, nemyslíš?”
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 401
Registrován: 14.04.2012

Re: Na hlídce od Altaj » ned led 10, 2016 3:29 pm Příspěvek

o den dříve, podvečer...
Sníh křupal pod kopyty mohutného bílého hřebce. Jeho jezdci z ramen splýval tmavomodrý plášť, tvář mu zakrývala kostěná maska potažená stejnou hnědou kůží, ze které měl i zbytek své zbroje. V ruce svíral kopí a vedl koně pomalým klusem k severozápadu. Dnes se neskrýval. Dnes chtěl být vidět. Kličkoval mezi stromy a na mýtině před věží na chvíli zastavil. Kůň přešlápl a muž se zadíval na věž. Vypadá pořád stejně. Pořád stejné ticho. Obrátil koně k západu a krátkým zamlaskáním ho pobídl do pomalého cvalu. Doufal, že byl viděn.

ráno...
Objímal ji, doufal že spala. Sám spal jen pár hodin, ale to u něj nebylo neobvyklé. Podíval se na ni, její tvář byla tak klidná. Doufal, že tahle chvíle ještě vydrží, věděl že jakmile otevře oči, zmocní se jí opět neklid. Nemusela mu nic říkat, slova byla zbytečná. Měla o něj obavy, ale zároveň věděla, že tohle musí udělat. Není cesty zpět… Tím si byli jisti oba.
Zakázal si přemýšlet o tom, jestli s ní ještě někdy bude usínat a přesvědčoval sám sebe, že ano. Musí ze sebe udělat dostatečně lákavou návnadu. Zavrtěla se, tak zašeptal pár uklidňujících slov. Ať se stane cokoli, bude s ní. O tom, jak se stát návnadou a jestli najde tu co hledá bude přemýšlet později. Teď musel žít pro ten okamžik…

později...
Opět projel stejnou trasou co včera. Mewt spokojeně stříhal ušima, jako by mu chlad okolo ani nevadil. Zimní srst z něj sice udělala skoro ledního medvěda, ale sloužila dobře. To jezdec se choulil v plášti, který dvakrát nehřál. Měl ale tu správnou barvu. Mezi stromy se mihl rudý plášť, ach ano, proto tu přeci byl. Zasmál se a zarazil koně na okraji lesa, ze kterého se vynořili pavouci. Pozoroval scénku s pobaveným úsměvem. Rudopláštník nejspíš nezná kouzla místní přírody, když vběhne do lesa plného černých vdov. Překvapilo ho, když se rudý plášť potácivě vymotal z téhož lesa. Crčela z něj krev a zapáchal pavoučím jedem. Tenhle neposlouží zamýšlenému účelu, ale on mu alespoň ušetří smrt v křečích. Sevřel pevně kopí a pobídl koně. Za chvíli už schovával kovové pírko za opasek a vyrazil na západ. Od věže se linula vůně… jídla? Jezdec se usmál, tohle bude muset prověřit, ale později. Skalborem proklusal podél vody a podél skal zamířil k severu. U druhé věže si ničeho nového nevšiml, tak pobídl hřebce do cvalu. Měl rád sníh, jeho domov v zimě býval vždy pod sněhem. Odfrkl a zrychlil. Jeho domov je na jihu. Sníh odletoval od koňských kopyt a on na okamžik téměř zapomněl, kde je. Okamžik ho pohltil. V dálce zahlédl tři kameny ke kterým mířil, ale někdo u nich byl. To ho probralo. Zpomalil a po chvíli s úsměvem mávl na pozdrav. Tohle mu ušetří trochu času… stejně s ní potřeboval mluvit.

před chvílí…
Ten rozhovor ho uklidnil. A to bylo více než v co doufal. Teď ale musel pokračovat v tom, co začal a proklusával lesem severně od Gheeru. Modrý plášť mu splýval z ramen, tvář měl zakrytou. Na hrudi mu po dlouhé době visel odznak. Rozhlížel se a hledal. Rudý plášť je mezi stromy vidět.
“Stůj!,” zvolal hlasitě a postava se na okamžik snad zarazila. “Vyřiď vzkaz Dacey! Chce s ní mluvit Altaj!”
Postava zmizela mezi stromy, ale on si byl téměř jistý že ho slyšela. Vyřídí vzkaz? Náhodě to nenechá, později najde ještě jiné vrány co by nesly jeho poselství...
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 401
Registrován: 14.04.2012

Re: Na hlídce od Altaj » pon led 11, 2016 8:06 pm Příspěvek

předchozí večer, u lovců…
Bylo jich hodně, měl opravdovou radost. Na jednu stranu ho to povzbudilo a na druhou na něj ještě víc dopadl pocit zodpovědnosti. Ti všichni přišli kvůli jeho plánu, kvůli tomu co spolu s s ostatními vymyslel. Teď zbývalo několik “drobností”. Najít ji. To byl jeho úkol. Dostat zbytek skupiny na místo, to rád přenechá jiným. Nepřemýšlel nad tím, kdo se ujme velení, přemýšlel spíš sám nad sebou. Poslední informace od Daryanny vypadaly nejnadějněji, ale pokračovat musel sám. Naposled se po nich rozhlėdl.
“Na viděnou v Tooru.”

o okamžik později, v lesích u Gheeru…
Mewt klusal lesem a stříhal ušima, jeho jezdec mu až záviděl tu hrdost, to sebevědomí. Byl si jistý, že hřebec by se choval stejně, i kdyby věděl, kam svého pána nese. Zastavil ho až u stop, co mu Daryanna ukázala. Otisky koňských kopyt, nic až tak neobvyklého. Musel se ale chytat každého stébla trávy, každé informace. Vyrazil dál. Zleva slyšel podivné zvuky temného lesa a v duchu doufal, že jeho “kořist” do něj nevjela. Oddechl si, když se stopy stočily k mostu, ale jen do chvíle než uviděl mrtvou léčitelku. Byla to jen chvíle, co si u ní kupoval obvazy a teď se z ní stal důkaz toho, že stopuje opravdu tu pravou. Kdo jiný by potřeboval vraždit léčitele? Sevřel rty a pobídl koně do cvalu, stopy byly stále zřetelnější. Netrvalo dlouho a na kraji pouště nalezl i tu, co stopy zanechala. Pozdravila ho výstřelem, naštěstí měl jeho bělouš lepší postřeh, obrátil se na mědáku a jako blesk vystřelil zpět. Nemusel se ohlížet, věděl že ji má v zádech. Šípy létající kolem něj ho v tom jen ujišťovaly. Stromy se kolem něj jen míhaly a ona střílela stále přesněji. Jeden z jejích šípů se mu zabořil do ramene, zahnul mezi stromy a zmizel ve stínech. Mewt stál jak socha, zvyklý na tuhle “taktiku”. Jezdec jen odlomil dřík a zastrčil kus obvazu pod zbroj, tohle počká, musí. Kam jela? Nesmí ji ztratit. Opět vyrazil. Teď mohl jen spoléhat na rychlost svého koně a jejich souhru…

na poušti...
“Promluvme si!,” ozvalo se od lesíka a jezdkyně vyrazila za hlasem.
“Lučištnice!,” ozvalo se opět za ní, tentokrát od několika palem. Opět otočila koně, tentokrát se přiblížila na dostřel a kolem její kořisti prosvištěl šíp. Zase jí zmizel.
“Tohle můžu dělat celý den!,” vykřikl. Mohla tušit, že lhal a po hřívě jeho hřebce stékala krev?
“Budeme mluvit, nebo se tu nahánět?,” křičel a přemýšlel, jestli s ní chce opravdu mluvit, nebo ji jen donutit ať jede za ním.
Konečně se dostal až k měsíční bráně. Počkal, aby ho opravdu zahlédla a vjel do ní. Toor už čekal.

Toor…
Čekal na ni ve stínech. Překvapilo ho, jak dlouho jí trvalo ho nalézt. Nejspíš se rozhlížela u každé z bran po cestě… Vyrazil hned jak se mihl zlatohnědý plášť mezi stojícími kameny. Řítili se mezi ruinami padlého města. Jeho kůň znal cestu téměř sám, vždyť kolikrát ji projel za poslední dva dny. Přes nádvoří, branou k farmám a dál ke hřbitovu. Musel se tam dostat, tak blízko! Když se blížili ke kapli, zavřel oči. Tohle nezkusil. Prostě věřil. Pobídnul Mewta a přitiskl se k jeho krku, hřebec přeletěl přes zbytky dveří a dvěma skoky překonal délku kaple, aby zastavil u oltáře. Jeho jezdec snad ještě tím stejným pohybem zmizel za svým koněm, další ze šípů ho trefil do boku, když padal. Už nevnímal, zda vjela dovnitř, zaslechl jen hluk běžících nohou, jak se z úkrytu vyřítili ostatní. A všimnul si xarhaaze hned u dveří, snad se snažil jí zabránit v útěku. Sám jen oddychoval.
Dav se vyřítil za jezdkyní. Takhle jeho plán nevypadal, ale pořád doufal v úspěch. Popadl dech a vyrazil za nimi, pěšky - nemohl Mewta hnát hned do bitvy a navíc, i když bude pomalejší tak si bude jistější. Šel po stopách, ani se nemusel namáhat při jejich hledání, protože bojovníci tu zem téměř zryli. Po farmách se linul ryk koní a řinkot zbraní, připadal si jak ve zlém snu. Nemohl je stíhat, mohl věřit… Jak zjistil zanedlouho, víra se vyplatila. Uspěli. Snad ta jedna smrt přinese něco dobrého.

pozdě v noci, ve stanu…
Duke už odešel. Konečně si mohl sundat i tu hloupou vestu a přestat si krví ničit oblečení. Podíval se na svou společnici a ta jen s potřesením hlavou začala ošetřovat jeho rameno. Byl jí vděčný, sám si připadal napůl chromý. Děkoval jí, hlasitě, když ho ošetřovala - když mu zrovna nelila do ran lektvar co pálil jako oheň. V duchu, když později spala vedle něj. Byl šťastný, že mohl splnit slib a vrátit jí lahvičku, kterou mu před bitvou dala.
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 401
Registrován: 14.04.2012

Re: Na hlídce od Altaj » ned led 17, 2016 1:35 am Příspěvek

Pod kopyty jeho koně opět křupala ledová krusta plání. Další sníh se sypal z nebe, jako by měl zakrýt celý svět. Rozhlížel se, hledal jakékoli stopy hlídek, cokoli. Bílá plotna byla však stejně tichá a jednotvárná jako vždy. Dnes ho nehnala touha po pomstě, po krvi, dokonce ani po informacích. Jistě, když už je v téhle části světa tak obhlédne pevnost, ale hlavní cíl leží pro dnešek jinde. Zmrzlý na kost, možná ohlodaný mrchožrouty. Zachmuřeně pobídl koně kupředu.
Ležela přesně tam, kde ji nechali. Byla jen trochu zavátá sněhem. Ještě jednou se pečlivě rozhlédl, než seskočil z koně. Dřepl si k tělu a sklonil hlavu. V sotva zahojené ráně od jejího šípu v rameni mu trochu cukalo.
“Mrzí mě to,” mluvil tiše k mrtvé ženě. Mluvil obecnou řečí, mluvil jí tak dlouho že byla jeho druhou mateřštinou. “Mohlo to dopadnout jinak. Snad najdeš mír po boku svých předků. Přál bych ti, ať nejsi zapomenuta.”
Po chvilce ticha opět naskočil na koně a vyrazil dál po své cestě. Byl si jistý, že vítr a sníh jeho stopy zanedlouho zakryjí.
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 401
Registrován: 14.04.2012

Re: Na hlídce od Altaj » ned kvě 01, 2016 9:59 pm Příspěvek

Seděl v ruinách dávného města a listoval ohmatanou knížkou. Znal její slova snad již nazpaměť. Jestli mu něco z dávného života chybí, jsou to knihovny. V Gheeru sice jedna veřejná je, ale její obsah byl mizivý… a mnohé svazky do kterých by tak rád nahlédl se do ní prostě nikdy nemohou dostat. A tak svíral v rukou v podstatě dětskou knížku. Tu, kterou dostal jako chlapec a která ho provází celý život. A přemýšlel.
Až do nedávna by ho nenapadlo, že krátký rozhovor by ho donutil přemýšlet o jedné z nejzákladnějších věcí jeho života. Vždyť jeho protějšek toho až tolik neřekl. Ale to co řekl ho donutilo přemýšlet. Co když je jeho víra opravdu součásti něčeho většího? Co když je teď jako kůň co má na očích klapky, aby se mohl dívat jen přímo před sebe, zatímco mu část obrazu uniká? Kéž by o tom mohl hovořit s někým, kdo sdílí jeho víru, zná ji. Nikdo takový kolem není. Nikdo, krom mrtvých se kterými sem chodí hovořit. A od nich zatím žádné odpovědi nezískal. Možná by tu knihu měl ukázat starci. Ale co když stařec z dětské knihy vyčte víc než by měl vědět? Co když prozradí víc než by měl, co když ohrozí své nejbližší? Co když… Možná by měl přestat řešit “co když”.
Možná by měl na ten hovor se starcem navázat.
A měl by si dát pozor, o čem hovoří.
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 401
Registrován: 14.04.2012

Re: Na hlídce od Altaj » úte kvě 03, 2016 10:34 am Příspěvek

Klečel pod rozkvetlým stromem a mlčel se skloněnou hlavou. V ruce svíral dřevěnou figurku ženy, kterou před okamžikem měl u svých rtů a zlehka ji políbil. I to bylo součástí jeho rituálů. Dnes se ale jeho tichá modlitba poprvé po dlouhé době setkala s mlčením. Neslyšel žádný šepot, žádné hlasy mluvící k němu jakoby skrze hustý závoj. Věřil, že je to jen náhoda. Možná je uslyší později, možná až to bude nejméně čekat. Ale slabý hlásek jeho podvědomí se hlásil o pozornost a varoval ho. Ten hlásek, co ho dlouhé roky držel naživu. A kvůli tomu teď pečlivě uschoval figurku k těm zbývajícím a z pouzdra u pasu uvolnil dýku. Zadíval se na svou levou dlaň, už tak dost pokrytou růžovými jizvami, co si sám přivodil. Co mu udělá jedna další, mihlo se mu hlavou. Černé ostří projelo kůží a protínalo jizvy, zanechávajíc za sebou tenkou rudou linku. Ani nesykl, tahle bolest byla jeho přítelkyní, stejně jako tma, co se kolem něj rozprostírala. Když sevřel ruku v pěst, kapky krve začaly dopadat na zem, jako už tolikrát předtím. Věřil, že jeho krev nasměruje jeho slova tam, kde budou slyšet. A že umožní jemu slyšet odpovědi. A tak mluvil. O radostech i strastech života. Dnes začal spíše o strastech. O tom co viděl pokaždé, když vyrazil do lesů. O rozpínavosti rudých plášťů i o nezájmu takzvaných spojenců. Když konečně uslyšel odpovědi, šeptané snad tišeji než kdy dřív, ulevilo se mu. Jen do chvíle než si uvědomil jejich obsah. Než si uvědomil rady a varování, která dostával.
Povedou ho k jeho cíli? Věřil že ano.
Povedou ho bezpečně? Netušil.
Nemohl odmítnout. Protože ten šepot mu připomněl tři slova - věrnost, otevřenost, odvaha. A on se chtěl podívat na svůj odraz ve vodní hladině a nezavírat oči před tím, co vidí.
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 401
Registrován: 14.04.2012

Re: Na hlídce od Altaj » úte kvě 17, 2016 8:54 am Příspěvek

Kolik dní už to bylo? Nebo týdnů? Jak je to dlouho, co přibil na gheerskou banku svůj vzkaz? Klečel u ohniště a přehraboval žhnoucí uhlíky, teď jediný zdroj chabého světla v husté tmě. Dostal se vůbec obsah vzkazu k uším, co ho měly slyšet? Pochyboval. Potřásl hlavou a podíval se k malému domku pod skalou. Spala uvnitř. To, na čem mu záleželo v životě nejvíc bylo uvnitř toho domku. Půlka jeho mysli chtěla jít za ní a navždy zmizet před celým světem, aby je už nikdy nerušil. Ta druhá chtěla vyrazit pryč, do lesů i měst. Kamkoli, kde by mohl něco změnit. Udělat cokoli, aby se nemuseli nikdy před světem skrývat. Znovu prohrábnul uhlíky. Už nepřikládal, oheň nepotřeboval, vlastně chtěl jen tu chvíli samoty. Teď už ale věděl, co musí udělat. Zkusí vzkazy ještě na dvou místech. Třeba se opravdu dozví, co se stalo s rybáři.

Nedlouho po svítání projel přes Foxhole do Luminoru jezdec v modrém plášti na mohutném bílém hřebci. Na nástěnkách v obou osadách pak každý mohl číst vzkaz, co na nich zanechal.

Věřím, že rybáři nevymřeli. Chybí mi rybí trhy, už příliš dlouho jsem nezakusil skvělého pečeného pstruha nebo makrelu. Ukážete se? Alt.
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 401
Registrován: 14.04.2012

Re: Na hlídce od Altaj » pon črc 04, 2016 3:44 pm Příspěvek

Pár dní zpět seděl s jedním ze svých přátel a hovořil o budoucnosti. Jaké budoucnosti…
Teď proklusával Gheerskou branou v sedle bělouše a v brašně vezl srulovaný vzkaz. Zastavil u banky, rozhlédl se po městě co v poslední době spalo snad i když svítilo slunce. Jen strážní se líně procházeli ulicemi, tatam byla jejich obvyklá pozornost. Seskočil z koně a přibil na nástěnku nepodepsaný vzkaz.

Prodám ryby. Ve středu šestého, kolem osmé rozložím čerstvý úlovek v jednom z gheerských stánků. Když nebude dost pro všechny, nachytám na zakázku.
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 401
Registrován: 14.04.2012

Re: Na hlídce od Altaj » čtv črc 07, 2016 8:48 am Příspěvek

Když projížděl gheerskou branou, páchnul rybinou tak hodně, že od něj strážní odvraceli pohledy. Vyhovovalo mu to. Jindy by toho možná využil, ale dnes už chvátal domů. Čeká na něj, čeká na něj a strachuje se. Jen potřásl hlavou. Celý večer byl k ničemu. Ukázal se jen urýpaný xarhaaz z jeho vlastního cechu a téměř nemluvící farean. Z těch co doufal, že se ukážou nepřišel nikdo. Bylo mu jasné že neuvidí nikoho kdo žije mimo město, ale že nepřišli ani obyvatelé podzemí… Asi v tom opravdu byli sami. Úplně sami. Mají teď stejně jako předtím dvě možnosti - ztratit se a dělat že Arapal neexistuje a nebo začít na vlastní pěst. O sobě věděl, že vždycky bude prosazovat druhou možnost. Možná už nemusel, ale on nemohl přestat. Ne teď, když se Arapal snaží každý den posílit svou pozici. Dvě věže už stály, dvě byly rozestavěné. Na ledových pláních vznikly obranné valy a v Gheeru už byla posádka v podstatě veřejně - i když v rudých pláštích namísto zlatavých. Doma bude mít o čem mluvit.
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 401
Registrován: 14.04.2012

Re: Na hlídce od Altaj » ned pro 18, 2016 12:43 am Příspěvek

Proklínal sám sebe. Choulil se v zimním kabátu, čepici naraženou tak hluboko do čela jak jen to šlo. Krok za krokem se bořil do čerstvého sněhu a z nebe mu na hlavu padal stále nový. Alespoň překryje jeho stopy, říkal si. Fensalir jako by ho probral ze zimního spánku. Ze zimního spánku co trval skoro dva roky. Vzbudil jeho zájem. Chtěl jen rychle obhlédnout Skalbor a vraní pevnosti, ale nepovedlo se mu přesunout ke krystalu. Tak se teď bořil sněhem po cestě ze severu. Něco mu říkalo, že by měl být nenápadný. Jako obvykle tomu instinktu věřil a opět se mu to vyplatilo, když se před ním vynořil val, po kterém popocházeli zoraiové. Nevšimli si ho, když proklouzl mezi nimi, sjel napůl po patách a napůl po zádech z valu a vyrazil dál. Není cesty zpět. Takhle nenápadně by se nahoru nedostal. Ne, když z valu trčí ostrá kopí a kameny. Zamručel a pokračoval v cestě - tím, že tu ten val dřív nebyl se bude moci zabývat později - teď ho čekají horší úkoly - zkontrolovat vraní pevnosti i Skalbor samotný. Některé informace si opravdu nejlépe získá sám. I když, možná už na to začíná být starý…

... později téhož dne...
Mnul si nohu, pohmožděnou výbuchem u poslední z vraních pevností. Na jedovaté nástrahy už byl zvyklý, byly kolem Skalboru už roky. Byly i kolem jiných pevností, ale ty bomby ho překvapily. Tlumeně se rozesmál, když si představil jak se musely tvářit vrány ve chvíli kdy jim začaly nástrahy bouchat aniž by viděly kdo je spustil. Tedy doufal, že ho neviděly, věřil tomu. Možná je starší, pomalejší, ale některé věci se nezapomínají. Má vše, co potřeboval vědět - teď už jen najít toho, kdo to celé uvedl opět do pohybu.
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 401
Registrován: 14.04.2012

Re: Na hlídce od Altaj » sob pro 24, 2016 12:36 am Příspěvek

Ještě se ani neblížilo svítání, když vyklouzl zpod pokrývky pod kterou odpočívala jeho žena a neslyšně se oblékl. Bylo mu jasné, že si je vědoma jeho odchodu, ale nebude protestovat. Dal by ruku do ohně, že ona ví stejně dobře jako on, kam má namířeno. Proklouzl za hranice tábora a během chvíle procházel rozpadajícími se ulicemi Merhaby. Noční chlad se mu dostával ke kůži a on se oklepal, aby ho ze sebe setřásl. To ticho ruin na něj doslova padalo, stejně jako vždy když tudy procházel. V duchu viděl tržiště plné lidí, křičící obchodníky a krásné ženy obdivující jemné látky. Zahnal tu představu. Minulost je daná, přítomnost je prožívaná. Budoucnost jedinou je možné nějak ovlivnit. S těmito myšlenkami došel až do zahrad. Klekl si do trávy na chladnou zem, tak jako už tolikrát předtím. Tak jako už snad nespočetněkrát v minulosti hovořil s těmi, co mu tolik chyběli. Modlil se. Za svou rodinu, své přátele, za sílu přežít i sílu vyhrát. Modlil se za sebe. Věděl totiž, že to co udělá není skvělý nápad. Spíš by ho to mohlo přitáhnout do velkých problémů. Ale za to riziko to stálo. Rozhodně věřil, že tenhle nápad je mnohem přínosnější než ta hloupost s jedy se kterou přišel odboj. Jak mohlo někoho napadnout otrávit zásoby? To nezáleží na tom, pro koho jsou určeny? Na jednu stranu rozuměl - tohle bylo něco co by jim mohlo zvednout šance, ale za jakou cenu? Otrávili by snad i zdroj pitné vody ve městě, pokud by se chtěli zbavit vran? Ne… Musí udělat to, co ho napadlo. Musí udělat to co zmínil před Fensalirem a Daryannou, to od čeho ho Rynn nezrazovala. Musí to udělat rychle.

Ještě toho večera předala neznámá xarhaazka Timmymu balíček s tím, že patří do rukou pouze správci města Gheer.
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Traya
* GM *
 
Příspěvky: 121
Registrován: 3.03.2014

Re: Na hlídce od Traya » stř pro 28, 2016 9:05 pm Příspěvek

Arag znovu pohlédl na svazek a přelétl řádky očima. Arapalština. Krásný jazyk, ale běhal mu z ní mráz po zádech. Podal si svitek s překladem a znovu si přečetl, co mu neznámý tou mrazivou řečí píše.
Arapalský špeh, který může do Gheeru, ale do Skalboru to má daleko. Pořád dokola se vracel k téhle myšlence. Pokud bych byl tím, kým pisatel tvrdí, že je, proč bych se snižoval k tomu, abych psal správci Gheeru, místo abych zaklepal na skalborskou bránu?
Promnul si čelo. Který Arapalec by se bál jít domů? Ten vyhnaný. Třeba jako ten mág, který tak zničil výpravu pro spadlou hvězdu v pevnosti Dz'Monů. Znovu si promnul čelo. Nu, pokud je skutečně tím, za koho se vydává... Vzal do ruky brk a pergamen a pustil se do psaní. Když byl hotov, nechal si zavolat sluhu.
"Přidej tohle k listinám, které poputují zítra ráno s pravidelnou zásilkou do Skalboru."
Jestli je jejich, aspoň zjistí, že postrádá kontakt. Jeslti ne, aspoň zjistí, že správce Gheeru je věrný.
ICQ již nepoužívám, pište SZ.

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 401
Registrován: 14.04.2012

Re: Na hlídce od Altaj » pát pro 30, 2016 2:19 pm Příspěvek

Na okamžik se zastavil a zavřel oči, když za ním zaklaply dveře. Tady byl sám sebou. Venku byla už tma - touhle dobou přicházela brzy, ale vnitřek domku osvětlovala svíčka. Jakmile se ozvalo dětské žvatlání, otevřel oči a viděl jak se jeho dcerka sune z postele kde si povídala se starší z holčiček. Ani nestihl mrknout a ona už běžela k němu, aby ho přivítala. Tolik si zvykl být celé dny s nimi, že mu stále připadalo zvláštní od nich odcházet a zase se vracet. Když zvedal Aki do náruče, očima přejel po místnosti jen aby si všiml světlovlásky sedící u stolu s hlavou opřenou o stěnu. Nevšimla si jeho příchodu, usmál se a popošel těsně k ní.
„Rynn,“ lehce s ní zatřásl, „Rynn…“
„C…co…,“ gwalka si promnula oči, „Co…?“ na okamžik se zadívala do tmy za pootevřeným oknem. „Co blázníš, Crydde?“ zachroptěla a dala hlavu do dlaní. Měla pocit, že se jí snad rozskočí.
„Usnula jsi v sedě…, je všechno v pořádku?“
„Aki…“ povzdechla si, jako by tím řekla všechno, „zase nechtěla spát, musela jsem na vzduch… na chvíli.“
„Jaká máma, taková dcera…“ usmál se a dřepl si k ní i s malou v náruči. Ta se hned začala natahovat po mámě. „Nevím, odkud se v ní bere ta energie, jako by skoro nepotřebovala spát,“ zadíval se na děvčátko a cvrnkl ho do nosu. To se jen hihňalo a vykroutilo se mu z náruče aby odběhlo zpět k posteli.
„Upřímně, já možná vím kdo se občas neumí zastavit,“ řekla tiše gwalka a prsty mu přejela po strništi na tváři. „Zase jsi byl ve městě,“ pronesla jeho směrem, když vstal, aby povolil spony na kožené tunice. Kývnul, aniž by se na ni podíval.
„Trvá to už dlouho…“ zamumlal tiše a přetáhl zbroj přes hlavu. Vstala a dotkla se jeho ruky.
„A co pak? Když ti odpoví…?“ počkala chvíli, až se jejich pohledy setkají. „Chceš jim to říct?“ Muž neodpověděl, jen si ji prohlížel a pomalu opřel své čelo o její. „Ty… chceš?“ zopakovala tišeji.
„Nenechám se chytit, Rynn. Věř mi, prosím…“
„Bojím se, kam nás tohle zavede… kam… tebe tohle zavede…“
Neodpověděl, jen ji políbil. „Věř mi,“ zašeptal, zatímco se jejich rty stále ještě dotýkaly.
„Já ti přece věřím…,“ zamumlala
„Rynn, vím že riskuju jako nikdy předtím. Ale i tohle je lepší než ta šílenost, co vymyslel odboj,“ zašeptal jí do vlasů. Její pokývnutí vnímal spíš podvědomě, její prsty co se mu na okamžik zaryly do zad mu řekly vše, co potřeboval. Poodtáhl se a zadíval se na ni s tázavě zvednutým obočím. „Souhlasíš...?,“ řekl tiše. Jen potřásla hlavou a s uchechtnutím mu oplatila úsměv.
„Suchare…“
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Traya
* GM *
 
Příspěvky: 121
Registrován: 3.03.2014

Re: Na hlídce od Traya » pát led 06, 2017 8:44 pm Příspěvek

"Pořád nic?"
"Ne, pane, zpráva je netknutá."
"A vzkaz je čitelný?"
"Snad ano, pane."
"Dobře. Pokyny se nemění."
ICQ již nepoužívám, pište SZ.

Uživatelský avatar
Serrlaid
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 94
Registrován: 5.08.2013

Re: Na hlídce od Serrlaid » ned led 08, 2017 9:20 am Příspěvek

Psisko hladově zavylo a stáhlo ocas. Jak se v odpadcích snažilo najít jakýkoliv zbyteček jídla, srst se mu slepila a páchlo skoro stejně jako stoka, která v téhle čtvrti ústila do větracích otvorů. Nikdo si vychrtlé fenky nevšímal. Potulných psů si tu nikdy nikdo nevšímá, dokud neloudí. A tahle si navíc dávala extra majzla, aby někomu nepřišla pod ruku.

Se sklopenýma ušima se protáhla mezerou mezi dvěma dřevěnýma ohořelýma fošnama, spíš jako kočka než jako pes. Zakňučela jako nakopnutá. Něco nebylo se zvířetem v pořádku – gwalka v jeho těle ho nezvládala. Na chvíli zvíře zalezlo do stínu v rohu chatrče a strčilo čumák pod tlapy. Žrádlo nikde, ani kost na kousání. A zatím ani stopy po tom, co hledala gwalka.

O pár minut později vystřelilo psisko z rozpadlé chatrče s něčím v tlamě a pelášilo to něco zahrabat do jedné z hromad, ve kterých se předtím vyválelo. V chatrči po něm zůstal jen povalený sud a na kusy roztřísknutá nádoba na vodu. Fenka, možná že se cítila provinile, teď ležela bez hnutí na hromadě, kde strážila svou kořist. Najednou začuchala a prudce vrazila čenich do odpadků. Ven se vykutálela kůrka starého chleba, po kterém se psisko vrhlo jako pomatené. Žrádlo! Pokud se po zvířeti předtím někdo ohlídl, teď už bylo všem zase úplně ukradené. Nejspíš si nikdo ani nevšiml, když po nějaké chvíli zvíře zmizelo úplně. Předtím ale ještě znovu z odpadků vyhrabalo útlou knížečku a i s ní pak odpelášilo pryč. Kdesi v lese se pak zvíře rozplynulo a objevilo se úplně v jiných končinách, dost daleko od Gheeru.

-------------

Gwalka držela v ruce zápisník a vpíjela se očima do malých dolíčků, které po psím stisku na vazbě zůstaly. Držela ho křečovitě a stejně tak křečovitě svírala i zuby. Nedokázala se totiž zbavit pocitu, že vzkaz není tím, čím se tváří být... byť v něm nerozuměla ani slovíčku. Chtěla teď jen dvě věci. První, vrátit se domů. A druhou, aby ta věc v její ruce neexistovala. Nemohla vrátit čas, ale kdyby ji tak třeba mohla spálit a nikdo se jí na to nikdy neptal. Aby ji prostě doma nemusela dát tomu jedinému, komu byla určená. Návrat domů tentokrát trval dýl, než si její srdce přálo.
Rynn

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 401
Registrován: 14.04.2012

Re: Na hlídce od Altaj » ned led 08, 2017 7:09 pm Příspěvek

Čtyři dny. Téměř čtyři dny trvalo, než se vrátila. Než přinesla vzkaz co toho mohl tolik změnit. Proč si vlastně dělal naděje? V duchu si nadával, už když ten text luštil a nepřestal s tím až do teď. Seděl na gheerském hřbitově a prohlížel si fialku rostoucí na hrobě někoho jménem “Marvin”. Jeho zrak se snad jednou stočil k hrobníkově domku. Ztracený syn, obvyklá spojka… stále o tom přemýšlel ale stále mu z toho vycházelo jediné. Ztracený syn bude ztracený ještě nějakou dobu. Ještě by se mohlo stát, že ho někdo bude hledat...
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 401
Registrován: 14.04.2012

Re: Na hlídce od Altaj » ned led 15, 2017 12:45 am Příspěvek

Rozrazil dveře jako velká voda. Ještě poslepu rozsvítil lucernu a rychle zatřásl dívkou na posteli.
“Morph… Morph… prober se…”
Když děvče nespokojeně zakňouralo, jen mu rychle řekl že bude muset odjet, takže se má obléct do cestovního. Ve chvíli, kdy se rozespale posadilo, on už byl i s lucernou v ložnici a lehce třásl svou ženou.
“Rynn… Rynn…,” šeptal jí sotva slyšitelně do ucha.
“Cry… Crydde?,” mžourala na něj v šeru gwalka. “Co se děje? Je noc..”
“Ry… teď jsem dorazil… odjíždíte. Pojedete do Luminoru, ještě teď v noci,” vysvětloval a přitom už roloval přikrývky. “Včera v Tooru se rozhodlo, že zítra převezmou Gheer. A že pošlou ty zásoby.”
Chytila ho za ruku, na okamžik se zarazil a zadíval se na ni. Byla vyděšená. On taky, ale nesměl to ukázat. Ne teď. Na tohle bude mít čas později. “Rynn, vezmi si jen to nejdůležitější. Dám ti ssebou Mewta, ať jedete na dvou koních. Já vás doprovodím jen k stanici.” Chtěl se opět vrátit k balení, ale ona se ještě nehýbala, jen se na něj dívala. Chytil její ruku do svých a stiskl ji. Úsměv, který jí věnoval byl lehce nucený, ale věřil že jí pomůže. Pak ho ale najednou objala, tak ji pevně stisknul v náruči. Tako moc jí chtěl říci, že bude vše dobré, že hned jak se vyřeší Gheer si je v Luminoru zase vyzvedne a budou se moci vrátit domů. Chtěl jí slíbit, že se mu nic nestane a že se o něj nemusí bát. Nemohl. Proto jen mlčel. Bylo mu jasné, že ona jeho mlčení chápe. O tom plánu mluvili tolikrát předtím a tolikrát vyjádřili nesouhlas, že to už ani nepočítal, ale vybrali si stranu v tomhle boji a té se drží.

Vyrazili dlouho před svítáním. On jel na ještěrce a vedl bělouše na kterém seděla slepá dívka. Měla strach, ale hřebcův jistý krok ho rychle rozptýlil. Gwalka jela na svém koni a před ní seděla jejich dcerka. Klimbala, hlavička se jí houpala v rytmu koňské chůze. Až se ráno probere, bude daleko od domova. Začne poznávat rozlehlý svět - rychleji i jinak, než její otec doufal…

… později dopoledne, v Gheeru
Seděl na ještěrce a sledoval dění kolem. Nikdo si ho nevšímal. Ten den se nelišil od jakéhokoli předchozího dne, co v Gheeru zažil. V ruce žmoulal malý lístek a pořád přemýšlel, jestli ho použít a nebo ne. Nebyl už čas na nic. Nebyl čas na opatrnost, na přemýšlení co by, kdyby. Musel se rozhodnout jaký bude osud ztraceného syna. Na hřbitov se ani nepodíval, ale o lístku v ruce přemýšlel. Po chvíli pobídl ještěrku směrem k bance a zmačkaný lístek hodil do odpadkového koše a vyrazil z města. Pokusí se vrátit včas… Teď ale ze všeho nejdřív potřeboval modlitbu, tu uklidňující přítomnost předků. A najít lahvičku jedu pro nejhorší případy.
Lístek v koši se trochu rozbalil a pokud by tam někdo nakoukl, mohl by vidět nepodepsaný kousek papíru, co nese pár veršů.
Temnota nás zahalí pod příkrovem noci,
Pak jen měsíc odhalí, to co bude moci,
Bledé světlo rozline se se po kraji,
Před ním se tajemství žádné neutají.
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 401
Registrován: 14.04.2012

Re: Na hlídce od Altaj » stř led 18, 2017 9:46 am Příspěvek

Po převzetí Gheeru…
Proklínal sám sebe, když se bořil do sněhových závějí. Nerozuměl tomu, že se dostal přes zoraiský val bez povšimnutí, snad mu pomohla ta nekončící vánice. Teď ale musel být opatrnější, protože kličkoval mezi palisádami, nebo… nebo jejich zbytky? Rozlámané klacky se válely všude kolem, zrychlil jen proto, aby zpomalil když se před ním z bílé tmy začal vynořovat obrovský vůz, či co to bylo. Byl to… katapult? Pokrytý sněhem, ale ano… byl to katapult. Zrychlil… jen proto aby za okamžik stál u pobořené palisády a váhal se vstupem. Ticho v pevnosti ho děsilo, tušil totiž co najde. Otázka byla jen to, zda nenajde i toho kdo za tím stál… s myšlenkou, že se teď nesmí obrátit udělal další krok a vešel za palisádu…

O několik hodin později v Gheeru…
Chvíli mu trvalo se zorientovat potom co dostal ránu do hlavy, kaluž krve ve sněhu ukazovala že se mu to nezdálo. Teď už ale seděl u banky, tiskl si na hlavu zkrvavený obvaz a vyprávěl fareanovi i gwalce co viděl i zažil. O mrtvých vranách i kamenech velkých jako on sám, co byly použity na zničení pevnosti. Samozřejmě i o tom, jak přišel k nejnovějšímu zranění díky pastem a vranám. Chvíli se jen dohadovali o možnostech, ale nakonec stejně došli k závěru, že musí počkat. Některé věci uchvátat nelze. Bohužel mezi ně patří i šití ran, jak sám poznal pod rukama gwalky. Chvilkami přemýšlel, jestli se s chutí rozpomínala na jejich dřívější spory a nebo si jen prostě neuvědomovala, že jeho kůže není minotauří…

O den později, noc…
Nespal. Zlé sny měl již minulou noc, ale dnes znal i důvod. Připadal si jako hlupák, jako by ho obelstilo malé dítě. Od večerního rozhovoru nenašel klid a jen doufal, že alespoň jeho žena ano. O Akiru se nebál a Morph… ta bude po včerejším hororu tak vyčerpaná, že se jí sny snad vyhnou. Už hodiny seděl v ruinách města a doufal, že se něco stane. Tiše se modlil… v obou jazycích, co znal, přestože tušil že jeden by používat neměl a už vůbec ne zde. Ale co kdyby to pomohlo? Co kdyby něco způsobilo, že je opět uslyší? Připadal si osamělejší, než kdy dřív. Prázdnější. Čím starší byl, tím lépe začínal rozumět lekcím svého otce a teď mu ty lekce říkaly, co se stalo. Přišel o části sebe samotného, protože dopustil to, co se stalo… Teď si opravdu připadal jako ztracený syn, ale teď byl ztracený snad pro celý svět.
Takhle se do Luminoru vrátit nemůže.
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Další

Zpět na Ozvěny

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník