Budoucnost

Uživatelský avatar
Mashell
 
Příspěvky: 16
Registrován: 7.08.2012

Budoucnost od Mashell » úte pro 08, 2015 2:14 pm Příspěvek

Walli usedla do pohodlného křesla ve svém domě, natáhla své dlouhé nohy a opřela si záda unavená jízdou na koni a bojem. V posledních dnech se jí hlavou honí stále stejné myšlenky a otázky, na které nezná odpověď. Co se to tu vlastně děje? Někdo si s námi zahrává? Ale kdo a proč?
Několik posledních týdnů, možná to už budou měsíce, sleduje podivnou stavbu poblíž Skalboru. Zpočátku tam byla jen mýtina, po pár dnech tam kdosi nechal navézt klády, prkna a kamení. Potulovalo se tam pár dřevorubců, ale nic jiného se nedělo. Walli byla ráda, že se aspoň k něčemu odboj odhodlal. To místo jí připadalo jako důležitý strategický bod a postavit tam strážní věž jako geniální tah. Po delší době byly vykopány základy, objevila se ohrada z dřevěných kůlů a budova se začala zvedat do výše. " To jim to ale trvá ", řekla si, ale pak si vzpomněla, jak dlouhý čas zabrala stavba nového mostu poblíž Gheeru a jen pro sebe zabručela cosi o liných řemeslnících. Jednoho dne, když právě vycházela z gheerské banky, zjevil se tam nějaký dělník, celý vyděšený, na pokraji sil a prosil o pomoc. Že prý někde na stavbě hoří. Nic kloudného z něj dál nevypadlo, protože omdlel. Ta zpráva se rozkřikla jako blesk a před bankou se začali shromažďovat další bojovníci. Bylo dohodnuto, že se skočíme podívat ke Skalboru. Zdálky nic nenasvědčovalo ohni, žádný dým ani plameny. Až kousek od staveniště jsme si všimli obrovské díry v zemi, odkud se na povrch hrnuli pavouci, velcí, jedovatí, ohniví pavouci. Vylézali ven v lavinách, jen co jsme jedny zabili, už tu byli další a další. Kdosi navrhnul zavalit otvor v zemi velkými kameny a uvěznit je pod zemí.
A hned druhý den přišla sprcha. Sprcha v podobě kritiky odboje a pochybností o naší loajalitě, když pomáháme Arapalu. Takže odboj věděl celou dobu, že Arapal staví předsunutou základnu a nic neudělal? Co, nic neudělal, ani nás o ničem neinformoval? Musel čekat, až dostane zprávy od nás? Jak mohla Walli vědět, že to je arapalská stavba? Mají snad jiní lepší informace? Každý den tam chodila, ale nic se nedozvěděla. Na co používá odboj prostředky, které si od nás bere z táborů, které odevzdáváme na bohulibé účely v našich svatyních? Na svoje vypasené pupky a vlastní klidný spánek? Proč nemáme informace o tom, co chystá, pokud tedy vůbec něco? Jedinou informaci získala Walli od Daryanny, že prý máme zase odvalit kameny a vypustit pavouky... Skutečně je to ten jediný a správný postup proti Arapalu? Ale co, aspoň se zasmála. "Vypadá to, že si budeme muset pomoct sami. Odmítám platit povaleče a nemakačenka, odmítám čímkoli přispívat do tábora, když z toho čtvrtinu dostává odboj, odmítám platit v gheerském svatostánku desátky. Budu je platit v Luminoru, kde aspoň pomáhají dětem, nemocným a jinak potřebným. Dokud odboj neprokáže svou statečnost, rozhodnost a akceschopnost, neuvidí ode mě ani měďák", řekla si.
Pokud Daryanna zvedne gwalský prapor, bude Walli stát po jejím boku a hrdě ponese fareanskou standartu. Připojí se k nám i další, nebo budou všichni zalezlí v děrách, potají spřádat supertajné plány na zničení Arapalu, na každém kroku se ohlížet a za každým rohem hledat arapalského zvěda? Vždyť co je horší než ztratit svobodu...
Wall

Uživatelský avatar
Mashell
 
Příspěvky: 16
Registrován: 7.08.2012

Re: Budoucnost od Mashell » čtv úno 04, 2016 8:05 pm Příspěvek

Bylo krásné mrazivé ráno. Vzala si zimní kabát a vyšla ven. V táboře byl klid, nikde nikdo. Přiložila poleno na ohniště a pozorovala, jak se sluneční paprky odrážejí od čerstvého sněhu. Dneska bude odpočívat.

O den dříve...
Odpoledne se chýlilo ke konci, nastával soumrak. Walli si oblékla nové bílozelené šaty, přes ně přehodila zelený plášť, vyšvihla se do sedla a lesem cválala na sever. Sněžilo a foukal studený vítr. Zasněžená krajina vypadá jinak než v létě. Zastavila se. ´Tady to není, asi jsem moc na severu´, pomyslela si a stočila koně na jihozápad. Po chvilce bloudění byla u cíle. Tady to je, to je ono. To místo ji uchvátilo již před lety, když tudy poprvé projížděla. Kaplička, náhrobek. Sesedla a uvázala koně. Přistoupila k náhrobku a poklekla. Než začala modlitbu, vyndala z batohu hrst mincí a položila je před sebe. Peníze by jí překážely. Pak se posadila na lavičku a její štíhlé prsty začaly tichounce bubnovat na malý bubínek, který si přinesla s sebou. Těžko lze říct, jestli to, co se dělo, byla skutečnost, nebo jen snové fantazie. Viděla pantera a zajíce, prapůvod fareanů, mraky se rozplynuly a na obloze se objevil měsíc, kolem náhrobku tančily barevné chomáče mlhy. Cítila, že tak je to správně. Nepotřebuje prostředníka ke svému vztahu k Bohu, nepotřebuje shromáždění ani nic jiného. Hledá Boha v sobě. Všichni jsme děti Boží a všichni máme část Boha v sobě. Nikoho neodsuzuje ani nesoudí, každý si musí svoji cestu najít sám. Ani Bůh nesoudí, pověřil tím svého Syna. Ví, že to je dlouhá cesta, cesta na celý život. Doufala. Pošetilá. Jak dlouho? Neví. Pořád. Přestala vnímat čas, přestala vnímat zimu. Zmrzlými prsty stále bubnovala a prosila Gaiu, aby její modlitbu přijala a ukázala jí směr. Z mrazivého snu ji probral řev pantera. Vstala a šla se znovu pomodlit k náhrobku. Vedle něj bylo ve sněhu napsáno GALANTHUS ...
Wall


Zpět na Ozvěny

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků