Hostina

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 397
Registrován: 14.04.2012

Hostina od Altaj » ned pro 27, 2015 11:23 am Příspěvek

Tmavovlasý muž popohnal ještěrku a za okamžik na nástěnku v Luminoru připíchl zdobně napsaný list.

“Ať už v tomto období slavíte svátky zrození, slunovrat, vánoce či cokoli jiného dle Vaší víry, přijďte mezi nás posedět a pohovořit, pojíst a popít. Společně vyhlédneme vstříc delším (a teplejším) dnům a oslavíme život sám. Ať jste jakékoli rasy či vyznání, jste vítáni dne 29.12. kolem osmé večerní v táboře Přízraků Noci. Odhoďme předsudky a možné sváry a spojme se alespoň na jediný večer. Kdo by však se zlou vůlí přijít chtěl, ten ať je předem varován, že narušitele klidu nestrpíme.

Jménem Přízraků,

A.”


Jen o chvilku později se ukázal ve Foxhole a stejnou listinu přitloukl na dveře hospody. Spokojeně si prohlédl své dílo a usmál se. Do Gheeru nic dávat nebude, tam není nikdo, koho by chtěl zvát a vidět v táboře. Teď ho ale čeká ten těžký dopis. Hned jakmile se vrátil do tábora, sedl ke stolu a začal psát.

“Vážený Sarife,
vím, že jsme naši spolupráci nezačali nejlépe. Vím i to, že naše komunikace není nejsnazší. Nemusí záležet na tom, co si myslím, záleží pouze na tom, k jakému cíli směřujeme. Věřím, že poznání těch, po jejichž boku chceme stát a bojovat je prvním krokem k vítězství a proto si dovoluji pozvat Vás na hostinu oslavující slunovrat (či jakékoli svátky dle Vaší víry), která se začne 29.12. kolem osmé večerní v táboře Přízraků.
A.”

S pobaveným úsměvem ještě jednou přečetl list a pěšky se vydal do skrytého údolí. Stráže si ani nevšimly, že prošel mezi nimi a zavlnění závěsu se dalo přičíst závanu větru. Generál zrovna odešel na okamžik dozadu a když se vrátil, na stole mu ležel dopis.
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.

Uživatelský avatar
Altaj
Journeyman chatter
 
Příspěvky: 397
Registrován: 14.04.2012

Re: Hostina od Altaj » stř pro 30, 2015 10:49 am Příspěvek

Po hostině se vrátil až po svítání. Včera se toho událo tolik, o tolika věcech musel… přemýšlet. Procházel stále ještě tichým táborem. Tu a tam se povaloval prázdný džbánek od vína či piva. Několik jich odkopl, než došel k ohništi a podíval se na strážnou. Stála tam tak, jako vždy. Netečná k okolí, nemluvná. Včera ji ale mluvit viděl. Nakrčil obočí a šel k ní.
“Má milá, já ani neznám tvé jméno, škoda. Nikdy jsi s námi moc nemluvila… Spíš vůbec, řekl bych. Jíš naše jídlo, piješ naši vodu. Nemám nic proti nemluvným, sám to znám. Ale včera… hovořila jsi se Sarifovými muži, sám přemýšlím jestli chci vědět o čem.”
Strážná se na něj jen podívala a mlčela. Tak jako každý den.
“Mlčíš,” zasmál se. “Mlčíš tak jako každý proklatý den krom včerejška. Jdi, vrať se za těmi se kterými hovoříš. Nechci tě v našem táboře už vidět. Můžeš pozdravovat Sarifa i jeho muže, jestli o nás chtějí něco vědět, ať se zeptají. Na špehování spolupráci budovat nebudu.”
Otočil se a odešel ke své zahrádce, ta cibule už byla ke sklizení.
To fight and conquer in all our battles is not supreme excellence;
supreme excellence consists in breaking the enemy's resistance without fighting.


Zpět na Ozvěny

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník