Nový směr

Nunka
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 101
Registrován: 22.01.2014

Nový směr od Nunka » čtv pro 31, 2015 4:48 pm Příspěvek

Ten den vstala s pochmurnou náladou. Oči zarudlé od nevyspání možná i slz. Předešlý den přinesl mnohé nové, ale nic dobrého, nic radostného. Stále netušila, jak s tím vším naloží, ale teď nad tím ani moc nepřemýšlela. Potřebovala utříbit své myšlenky, potřebovala se věnovat něčemu jinému. A tak více než uvítala cizince, který přišel a pověřil ji několika úkoly. Dlouho s ním mluvila a pak dlouho uvažovala, jak s tím vším naložit. Zdálo se to jasné, byť se teprve nedávno vrátila z dlouhé cesty, čeká ji další.

Přišla k Namion a do brašen vložila kus zabaleného chleba. ,,Tak, to bude asi už vše, co potřebujeme na cestu.“ Svá slova směřovala k Namion, jako ke své nejstarší přítelkyni. ,,Můžeme se vydat na cestu. Kde ale začít? Zkusíme jet nejdříve k jihu. Snad tam by mohli býti.“

A jaký, že je její první úkol? Pokusit se vyhledat a přivést zpět fareany, co se již dávno rozutekli do světa.

Nunka
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 101
Registrován: 22.01.2014

Re: Nový směr od Nunka » ned led 03, 2016 7:37 pm Příspěvek

Vracela se z další cesty za hledáním svých bratrů a sester. Putování do všech koutů krajů bylo velice namáhavé a vyčerpávající. Přemýšlela, zda vzkazy, které nechává na svých cestách, splní svůj účel. Nebo snad zklame? Povede se ji přivést zpět dostatečné síly fareanů? Nebo zůstanou slabí? Rozbalila jednu z předem připravených zpráv a znovu si ji přečetla.

,,Tímto svolávám všechny fareany spolku k velké hostině, která se bude konat na počest mládí nového roku. Hostina se bude konat devátého dne tohoto roku od osmé hodiny večerní. Místo konání jako obvykle. Nechť vás Gaia chrání. Nunka“

Vyslyší její volání fareani?

Nunka
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 101
Registrován: 22.01.2014

Re: Nový směr od Nunka » ned led 10, 2016 10:00 am Příspěvek

,,Srdečně vás vítám na hostině. Popravdě řečeno, jsem smutná, že mé volání vyslyšelo tak málo z vás. O to více vám děkuji, že alespoň vy jste přišli a nezklamali. Většina ví a nebo alespoň tuší, že nejde o pouhou oslavu, ale svolávala jsem vás v mnohem závažnější a smutnější věci. Vrány se probudili a vylétají z hnízda. Klovou svými zobáky do živého a svými pařáty trhaj těla. Bohužel, v tomto počtu nemáme dosti sil, ne tolik kolik jsem doufala. Můžeme a budeme tedy podporou. Já jsem již svůj štít přislíbila a budu bojovat. Po vás dnes večer budu chtít odpověď na prostou, ale ne snadnou otázku. Budete bojovat po mém boku? Po boku odboje? Rozmyslete se dobře.“

Dále hovořila ke svým bratrům. Objasnila jim situaci, nastínila plány, nabádala k opatrnosti a nakázala jistá bezpečností opatření. Bylo jich tak málo, tak zoufale málo. Navíc jeden příliš stár, další až příliš mlád. Neuspěla, její první úkol skončil fiaskem. Oni ji podpoří, tím si byla jistá. Ale je to jen zlomek mocné síly, kterou fareani mívali.

Nunka
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 101
Registrován: 22.01.2014

Re: Nový směr od Nunka » pon led 11, 2016 11:59 am Příspěvek

Vracela se skleslá, nejen, že domluvená akce bylo fiasko, ač žena zemřela, nebylo co slavit. Takový chaos. Nic nevyšlo. Ale už pochopila, její soukromá záležitost, kterou skrývá za jinýma starostma. Viděla ho, jeho pohled. Ranilo ji to víc, než šíp vražený v jejím těle. Dorazila do tábora a nalezla tam svého vůdce a starého přítele. Vyprávěla mu o boji a chaosu. V tom přišel k jejich ohni neznámý farean ,,Přišel jsem jen vyřídit vzkaz. Nezdržím se dlouho.“ Vyslechli ho s pootevřenými ústy a údivem v očích. O chvíli později se rozjeli každý do jiného kouta světa. Měli důležité poslání. Za nedlouho seděla Nunka v gheerské knihovně a předepisovala stejným textem spoustu dopisů.

„Zdravím tě, pokud ti není lhostejný tvůj původ, život a naše bohyně, dostav se zítra večer do tábora fareanského spolku. Pokud nevíš kde to je, počkej ve městě, vyzvednem tě kolem osmé. Nunka“

,,Fensalir se také činil.“ Zamumlala si Nunka pro sebe, když četla vývěsku.

Snad se fareani konečně semknou a přijdou. Snad pochopí jak moc je to důležité.

matony
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 326
Registrován: 16.01.2012

Re: Nový směr od matony » pát led 29, 2016 7:00 pm Příspěvek

"Tak kdybychom se měli sejít, my se přizpůsobíme"
"Nejlépe v pondělí ve večerních hodinách, jako je tato"
"Dobrá, rozešlu teda posly, aby se to všichni fareani dozvěděli, uvidíme, v jakém počtu dorazí"
"Vždycky je někdo, kdo nepřijde"
"To máš pravdu, ale to už bude jejich osud, do toho my dva už zasahovat nemůžeme, hlavně musíme určit termín, měli bychom to stihnout do konce týdne odtoho setkání"
"S tím souhlasím, bylo by to velmi vhodné"

A s tímto se starý farean a fareanka v bílém rozešli, ona zpět do svých komnat, on do divočiny, kde žil a bojovat tolik let.

Nunka
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 101
Registrován: 22.01.2014

Re: Nový směr od Nunka » úte úno 02, 2016 1:34 pm Příspěvek

Všichni se rozešli v celkem spokojené náladě. Dopadlo to dobře! Tedy, ano mohlo nás být víc. Kde se asi toulají naši bratři a sestry? Kéž by přišli. Kéž by chápali to co chápeme my. Vše se mění, ale oni nic neví. Taková radost a zároveň zoufalství v jednom okamžiku.

Stulila se pohodlněji na kožešinu ve svém stanu a dále nechala své myšlenky plynout jako vodu v řece.

Nemohu se nechat strhnout smutkem za ty, kteří ignorují hlas svých bratrů a sester. Máme teď důležitý úkol. A také těžký. Jestlipak to dokážeme? Budeme hodni takového úkolu? .... Měli bychom se ještě sejít, už jen čtyři slunce minou a musíme být připraveni. Jistý nápad bych měla. Ale bude se zamlouvat i ostatním? A co na to poví dáma v bílém?

Lehce si povzdychla a zadívala se na strop stanu.

Musím je sehnat, dnes nebo zítra, ale musíme se vidět.

Natočila hlavu na stranu. Povytáhla obočí.

Obraz! Ještě ten obraz! Další nelehký úkol...

Začala si v duchu vykreslovat jakýsi obraz, ideu. Při těchto myšlenkách usnula neklidným spánkem.

matony
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 326
Registrován: 16.01.2012

Re: Nový směr od matony » úte úno 02, 2016 3:39 pm Příspěvek

"Kam půjdeš ty, tam tě budu následovat, mě se tak snadno nezbavíš"
Tato slova mu zněla v hlavě neustále, mírně se usmíval a pohodlně seděl ve svém křesle. Dopadlo to všechno jak mělo, konečně se něco vydařilo a ti co nepřišli?
"Jejich volba a jejich osud, nebudu je pořád vodit za ručičku" ulevil si do ticha starý farean. Tak jak to bude tak to má být, je-li to vůle bohyně, tak ať se pak sami snaží své špatné rozhodnutí odčinit, moje starost už to nebude. Zase se vrátil k původním slovům, které mu zněli v hlavě. Opět se pousmál a byl velmi spokojeny. Jeho srdce je čišté, chvíli o sobě ještě zapochyboval, ale to ho hned přešlo. Smířili se, to byla jeho cesta. A další ho čeká...
"Dotknout se posvátného stromu...." víčka mu klesla dříve, než stihl dokončit větu, usnul a spal velmi klidně s drobným úsměvem ve tváři.

Nunka
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 101
Registrován: 22.01.2014

Re: Nový směr od Nunka » čtv úno 04, 2016 9:59 pm Příspěvek

,,Hotovo." Koukla naposledy na obraz a lehce kývla hlavou, jakoby sama sebe chtěla ujistit, že splnila co chtěla. Pečlivě zabalila obraz do čistého plátna a uložila ho do stanu. Byli to dlouhé dva dny, ale část jejího úkolu byla splněna.

O něco později našla Ravena před Gheerskou bankou. ,,Já nespim!" vyhrkl po tom co tam už dobrých deset minut Nunka postávala a pozorovala ho. ,,Jistě že ne, jak by si mohl. Našel by sis chvíli na popovídání v táboře, mezi tou dřinou tady?" pobaveně si ho prohlédla ,,Co už, myslím že se utrhnu." s tím vyrazili do tábora

O chvíli později seděli u vyhaslého ohniště v táboře. Mám nápad na náš velký den. Ale nevím zda se ti bude zamlouvat a ani ostatním. Prozatím jsem o tom mluvila jen s Fensalirem. Tomu se to líbí a hledá informace v knihovně." následně mu stručně vylíčila svou představu. I jemu se ten plán zamlouval. Rozjel se ihned do světa a hledal co kdysi spatřil.

Snad seženeme ten správný, snad ho získáme včas.

matony
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 326
Registrován: 16.01.2012

Re: Nový směr od matony » pát úno 05, 2016 10:44 am Příspěvek

Vyslechl si nápad Nunky, vzal svoji hůl a vyrazil pátrat po knihovnách. I když pátrat nebylo asi to správné slovo, pokud někdo mohl něco vědět, pak jedině člen. Otevřel cestovní knihu a přenesl se do blízkosti místa, kde věděl, že dostane odpověď. Prodral se velmi hustým lesním pásmem a pokračoval dále, než dorazil až do knihovny. Knihovník si jej ještě pamatoval, vždyť spolu přece pátrali po artefaktu se silou boha, aby zabránili velkému démonovy, pohřbeném pod Gheerem, aby se neprobudil a nezničil všechen život.

Knihovník ho vřele přijal, vyslechl si jeho žádost a chvíli listoval v knihách a pergamenech. Po chvíli mu podal knihu, usedl do křesla a četl uvedený text. Z počátku se mu jevil trochu zmatený, poukazoval na několik míst, kde by se daný předmět měl nacházet. Vypůjčil si knihu a ukázal ji dalším dvěma fareanům, ať se taky vyjádří a tipnou si. Domluvili se na jednom místě, nebylo nějak náročné se tam dostat, ale i když se dostali až na konec, bohužel úspěch se nedostavil.

Zkusíme tedy druhé místo, stejně je to hned tady kousek, řekli si a vyrazili. Dostat se dále bylo o poznání obtížnější. Ale něco je táhlo dále, pocit, touha, těžko určit co to bylo. A nakonec se jim zadařilo. Na konci našli co hledali. Připravili to k přenosu a za chvíli byli všichni v táboře, unavení, ale spokojení.

Nunka
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 101
Registrován: 22.01.2014

Re: Nový směr od Nunka » sob úno 06, 2016 5:56 pm Příspěvek

Vešla do stanu. Usmála se směrem k rohu stanu. Vzala džbán a namočila pečlivě látku. ,,Budeš krásný." S úsměvem vyrazila ze stanu ven.

V šatech, připravená a odhodlaná. Naskočila na koně. Ještě před tím se tam musí podívat. O chvíli později dorazila na místo. Místo, které většina přechází, ale pro ni je velice důležité. Zadívala se na zčeřenou vodu v místě, kde se potok vlévá do moře. Poklekla do trávy. Ruce složila do klína a začala se tiše modlit ke Gaie.

Po neurčitě dlouhé době vyrazila do tábora. Šťastná za sebe, za něj a za všechny bratry a sestry které dnes uvidí.

Nunka
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 101
Registrován: 22.01.2014

Re: Nový směr od Nunka » ned úno 07, 2016 3:43 pm Příspěvek

Čekala jak nejdéle to šlo. Nepřicházel. S těžkým srdcem řekla ostatním ať jdou napřed. Ona se ještě pár vteřin zdržela a pak napsala vzkaz a nechala ho u kamene. Snad přijde, snad najde zprávu, snad dorazí včas.

Když se přemístila ostatní na ni už čekali. ,,Jdeme dál. Nechala jsem vzkaz." Prošli hustým porostem.

,,Tady necháme koně. Půjdeme najít kněžku. Musíme ji říci, že chceme obřad zde a také o našem plánu. Ráda bych,aby nám dala .. uhm... souhlas." Ostatní šli za ní, ale k cíli dorazila sama. ,,Gaia s vámi. Bylo by nám ctí, kdyby se obřad mohl konat zde ve městě." řekla s úctou v hlase. Kněžka se usmála a přikývla. ,,A ještě něco, chtěli by..." zadrhla se ,,Rádi by jsme zasadili stromek. V rámci našeho obřadu, jakožto připomínku tohoto dne, jakožto symbol čistoty, víry,přátelství, krásy. Všeho dobrého. Našli jsem stromek vzácný, mladý a krásný. A já bych byla moc ráda, kdyby si nám pomohla najít vhodné místo pro něj. Přeci jen znáš to tu lépe nežli my." I s tím kněžka souhlasila. Vydali se za ostatními. Našli je povalovat se v trávě. Pohlédla na každého z nich. Rhian, Cordy a Raven. On stále nedorazil. Spolkla smutek. ,,Kněžka se uvolila, že nám tu ukáže pár míst pro náš stromek." S tím vyrazili. Prošli město snad křížem krážem, prohlíželi si kouty, mýtinky i jezírka a vodopády. Nakonec přišli na místo, které se jim líbilo. Všichni se shodli. Všichni? Ano! Přišel! Právě když většina souhlasně kývala hlavou nad vybraným místem přišel i Fensalir. Radostně ji poskočilo srdce v hrudi. I jemu se místo líbilo. A tak začal obřad. Jeho obsah znají jen zúčastnění, ale na konci stáli kolem zasazeného stromku.

Později když většina odešla seděla Nunka s Fensalirem ještě dlouho na lavičce poblíž stromku. On ji vyprávěl staré příběhy a ona poslouchala. ,,Nepůjdem se na něj ještě podívat?" zeptala se Fense a on s úsměvem přikývl. ,,Jistě." Když došli ke stromku oba se usmívali. Láskyplně na něj hleděli. Uplynula nějaká doba a ač se jim nechtělo, únava je hnala pryč do země snů. A tak se rozešli i oni.

Tu noc spala konečně po dlouhé době klidně. Tu noc ji netrápili noční můry. Tu noc spala spánkem nerušeným.

Nunka
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 101
Registrován: 22.01.2014

Re: Nový směr od Nunka » úte úno 23, 2016 11:59 am Příspěvek

,,Chodím za tebou téměř každý den, každou volnou minutu. Kéž by bylo všude tak krásně a klidně jako u tebe. Tady je jen láska a radost. Tam venku ne. Tam se dějí zlé věci. A ostatní ... jsou také zlý, lžou a podvádí." Vydechla a chvíli jen tak seděla v trávě. ,,Ne. Nejsou všichni takoví. Byla bych nespravedlivá a ty si to nesmíš myslet. Nesmíš nenávidět. To já. Já jsem ublížená a chovám ve svém srdci veliký žal a zármutek. Bolest jakou jsem neznala. Milovala jsem, celé své srdce jsem darovala. Do špatných rukou. Rozlámal jej na tisíc kousků a opustil mě. Šel za jinou. Má hrdost mi nedovolila za ním hned běžet, možná to bylo špatně a možná ne. Co jsem si myslela? Že se vrátí? Ne, nevrátí. Oženil se. Daroval své srdce jí. A mě zbyli oči pro pláč a ta hloupá bolest! Nenávidím ho za to co mi udělal a nenávidím ho za to, že ho stále miluju. V koutku duše jsem ráda, že je šťastný. A žije. Ale jak mám teď žít já? Ztrácím zdraví rozum. Ostatní na mě koukají lítostivýma očima a stále říkají ať jsem silná. Copak to jde? Snažím se! Oddala jsem se fareanům, oddala jsem se tobě a Gaie. Ale málo rozumu mi to zachovává." Na chvíli se odmlčela a pozorovala listy. ,,Beril trpí, cítí to co já. Jednou jsem ho zastavila, ale včera. Nechala jsem ho. Nechala jsem ho, aby se proti němu rozběhl. Ale jen jeden šrám, víc ne! Víc jsem nemohla dovolit. Donutila jsem ho, aby se vrátil do své sféry. Bylo to ... dětinské. Ale aspoň už mi má co vyčítat. Opravdu co vyčítat." Vzala džbán a pokropila kořeny, zbytkem vody shladila své hrdlo. ,,Tak vidíš. Já to jsem, ne svět. Ve mě je zloba a zášť." Seděla nehnutě dalších pár minut a mlčela. ,,Je tu ale někdo, je tu někdo kdo mě miluje jako já milovala jeho. Byl tu pro mě snad věky. A je tu stále. Ať už jsem byla s kýmkoli a dělala cokoli. On tu byl a čekal. A včera ....... povzdechla ...... je to tak zmatečný. Ale dost chmurů, přišla jsem ti povědět další pověst. Jakou dnes budem vyprávět? Co o stromku?" Pousmála se a pohladila listy jejich stromku. Začala vyprávět příběh, který ji vyprávěl Fensalir.

Nunka
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 101
Registrován: 22.01.2014

Re: Nový směr od Nunka » stř úno 24, 2016 10:30 am Příspěvek

Ten den nezačal dobře. Zas nevěděla zda zešílí a nebo udrží zdraví rozum. Ale Gaia a on ji dávali sílu. A tak přišel podvečer a ona měla zas důvod se usmívat. Fens ji našel ve městě když hledala Altaje. Možná dobře tom, že ho nenašla a tak souhlasila s procházkou. Vydali se do hostince k hádankáři, kde chtěli posedět a užít si klidný večer. Po chvíli Rozprávění se objevil farean. Byl jí čímsi povědomí, ale nemohla ho zařadit. Když se představil nevěřila vlastním uším. ,,Nepoznáváte Khanise?" Ale ano! Je to on! Vrátil se. Ten večer byl přívětivě nakloněn návratům. Když totiž zas chvíli seděli a vyprávěli si. Tedy spíše Fens vyprávěl zas jednu starou pověst. Ukázal se i Algaro. Co bylo ještě pro Nunku vcelku zábavné, bylo sledovat když tam dorazila i Dary. Skočila mu kolem krku a napůl hubovala napůl štěstím bez sebe cvrdlikala. Jen na chvíli ji napadlo. Kéž by takhle na mě čekal i Altaj. Tu myšlenku hned zahnala, nechtěla si kazit večer s přáteli. A tak tam nakonec seděli a povídali si v hojné společnosti, ah ano, samozřejmě jako poslední dorazil i Raven. Opíraje se o plot vedle stolu a napůl klimbající, jak typický Raven.

Mezi řečí se dostali k vyprávění Fensalira. A Dary s Nunkou to spojili v již déle plánovaný sraz fareanskogwalský. Fens bude vyprávět historii gwalů, bude zábava a naše rasy se po dlouhé době zase střetnou v přátelském posezení. Dary natěšená na dobrý večer, navrhla již zítřejší den pro konání. A taky proč ne. Takže ve středu v osm hodin večer. Ještě než si šla lehnout napsala vzkaz fareanům a nechala ho jako obvykle na truhle u krystalu. Sraz u gwalů.

Ten večer nakonec usínala klidně a těšila se na druhý den.

Nunka
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 101
Registrován: 22.01.2014

Re: Nový směr od Nunka » pát úno 26, 2016 3:41 pm Příspěvek

Řekla mu to. Konečně sebrala sílu mu říct, proč byla pryč. Syn. Má syna. Je daleko. V bezpečí. Možná ho jednou uvidí, kdo ví. Asi záleží na válce, na dění okolo. Ona umřít může, ale on musí žít. A proč až teď? Když se vrátila. Řekl, že je konec. Dal velice jasně najevo jak moc ji vyčítá, že byla pryč. Vyčetl ji, že to neměl snadné a mnohem více. Ona měla? Neptal se. Nezajímalo ho to. A už vůbec nechtěla,aby se k ní vracel kvůli dítěti. Chtěla aby se vrátil k ní. Jako k ženě. Protože ji miluje a ne ze soucitu či že cítí závazky. A teď mu to řekla, protože má právo to vědět. Má právo vědět proč byla pryč i že má syna. Anubar. Tak se jmenuje. Zelené oči. Více podoben jemu.
Dnes už to nevydržela. Našla Rynn. Mluvila s ní. Řekla jí, že už na to nemá. Nemá sílu už to všechno pořád řešit. Přeje jim štěstí a život dlouhý. Mají spousty společných přátel, nechce se přestat vídat se všemi jen proto, že se stalo co se stalo.

To je konec! Své city zavírá do velké truhly a už je nepustí ven. Nechala si jen kousek lásky... lásky pro svého syna.

(ooc. vážně mě už nebaví řešit deprese ve hře. mám toho dost doma, po celém dni běháním kolem mého milovaného synka a že jsou to občas vážně těžké dny a i noci si chci sednout a zahrát si zábavnou hru. Zasmát se. A ne prohloubit deprese a starosti. Takže Nunka na to nemá a já taky ne. Bohužel, a to mě velice mrzí si s určitými lidmi už nemůžu zahrát. Ale tímto vás prosím. Už tenhle trojúhelník neřešte. PS: klidně mi za tohle strhněte milion bodu rp hodnocení ale napsat jsem to musela.)

Nunka
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 101
Registrován: 22.01.2014

Re: Nový směr od Nunka » pon úno 29, 2016 4:32 pm Příspěvek

V táboře není. Nezouvá a jde hledat dál. Ovšem, zná ho už snad věky. Ví, že ho najde. A také ano. Když přišla ke Gheerskému truhláři byl tam. ,,Jdu za stromkem. Myslela jsem, že by ses chtěl přidat." Fens se na ni otočil a s úsměvem kývl. ,,Jen tohle dodělám, hned to bude." O pár chvil později vyrazili společnou procházkou do Nelyi. Netrvalo dlouho a stáli u stromku. ,,Daří se mu dobře. Roste a sílí. Je krásný." Fensalir jen přikývl a pokropil zem u stromku vodou. Stáli tam jen chvíli, když přišla neznámá fareanka se vzkazem od kněžky. ,,Kněžka by s vámi ráda mluvila." ,,Hned?" zajímalo je. ,,Ano, pokud by to šlo tak ihned." S omluvou tedy opustili stromek a vydali se za kněžkou.

,,Vaše cesta je teprve na začátku. Obřadem vše začalo, ale zdaleka nekončí. Chci, aby jste svolali fareany, nastal čas aby jsme vás začali učit. Ukázali vám, jak to ve městě chodí, naše zvyky a tradice. Ráda bych, aby vás bylo co nejvíce." fareani přikývli. ,,Nebude to snadný úkol, ale zhostíme se ho s nejvyšším úsilím." řekla Nunka. Načeš Fens prohlásil něco ve smyslu, že svolat fareany je téměř nereálný úkol. To, že s nimi kněžka chtěla mluvit se hodilo. I oni měli otázky. ,,Vrátilo se z lesů a pustin pár fareanů. Nebyli na obřadu. Rád bych věděl co bude s nimi. Mohou podstoupit obřad?" otázal se Fensalir. Kněžka přikývla. ,,Jistě, jak bylo již dříve domluveno. I oni se můžou zúčastnit." Fensalir spokojeně přikývl. ,,Nunko, i ty si měla otázky." Nunka přikývla. ,,Mé první dvě otázky jste již zodpověděla. Výuka vašich zvyků a nově příchozí fareani. A třetí věc." sáhla do záhybu pláště. Vytáhla ruku a pomalu rozevřela pěst. Na dlani ji ležel neobvyklí list. ,,Zapomněli jsme po obřadu. Zde je slíbený list posvátného stromu." natáhla ruku k ní, ale kněžka si list nevzala. Se slovy ,,Mám lepší nápad." pomalu sevřela Nunce ruku v pěst. ,,Co kdyby jsme šli ke stromu a vy jste jej umístili sami?" Nunce se rozzářili oči. Strom! Uvidí ho! Bude si na něj moci sáhnout! S úžasem, čirou radostí a natěšením přikyvovala hlavou. Šli za kněžkou směrem ke stromu když si Nunka všimla Fense. Musela se usmát. Ten farean, který před nedávnem neudělal rychlejší krok si radostně vyklusával. Když jim kněžka pomohla přes lávku, spatřila ho. Byl krásný. Statný a silný. Jedinečný. Fens usedl kousek dál a pozoroval ji. Váhavě došla ke stromu. Kousek od jeho kmene klekla do trávy. Po chvíli se odvážila natáhnout ruku a z lehka se dotknout kůry stromu. Bylo to jako sen. Fens vstal a přišel k ní. ,,Dej sem ruku." Položila ruku na kmen a on položil svou ruku na její. ,,Zavři oči. Cítíš to? Ta síla! Ten život!" A tak tam stáli a rozjímali a užívali si té neuvěřitelné čisté energie. Po neurčitě dlouhé době si Nunka opět klekla a položila list ke kořenům stromu. ,,Vracíme ti co je tvé s vděkem a pokorou. Děkujeme, že si nám propůjčila svou sílu, když bylo třeba." Uplynula nějaká doba, než dokončili modlitbu, než vyřkli všechny slova vděku, úcty a pokory.

Stáli před lávkou a prozpěvovali fareanskou píseň, aby přivolali kněžku, která jim pomůže zpět na břeh. Když jim přišla pomoci a oni ještě jednou poděkovali, chtěla kněžka udělat ještě jednu věc. Vytáhla obraz, který ji Nunka darovala na obřadu. ,,Pověsíme ho?" Nunka se rozzářila snad ještě více ,,Jistě!!" došli tedy do paláce a hned vedle vchodu na schodiště ho Nunka začla věšet. Když byla spokojená poodstoupila. Všichni tři tam stáli a prohlíželi si její dílo. Fens prohlašoval něco o tom, že Nunka už bude teď věčná a malý fareánci si o ni budou vyprávět. Kněžka zas, že se sem obraz hodí. A ona si v hlavě přehrávala scénku, když předávala toto dílo kněžce.

,,Toto místo pro mě velmi znamená. Nejen, že je krásné a velice ráda tam chodím rozjímat. Ale i je velmi osobní. Kdysi dávno mě na tomto místě našli. Ve vodě, v bezvědomí a se ztrátou paměti. Nikdy už jsem si nevzpomněla na nic co bylo před tím a ani jak jsem se tam dostala. Pro mne tam můj život tehdy začal."

Chvíli ještě prohlíželi obraz a pak se Fensalir vydal za knihovníkem a Nunka za svým koněm.
Ten den byl pln energie, radosti, štěstí a lásky. Ten den ji velice pomohl a ulehčil. Ten den, nezapomene do konce svých dnů.

Nunka
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 101
Registrován: 22.01.2014

Re: Nový směr od Nunka » úte bře 01, 2016 10:40 pm Příspěvek

Sedla si ke stolu a začala psát. ,,Všem fareanům, těm kteří prošli obřadem i těm kteří zatím tak neučinili. V pátek po osmé hodině večerní se koná důležité setkání v našem městě. Žádám tímto vás všechny, přijďte a buďte toho součástí. Můžete dorazit buď přímo do města a nebo do tábora spolku, odkud můžeme cestovat dále společně. Nunka"

Odložila list. Opřela se o opěradlo a zasnila se.

Nunka
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 101
Registrován: 22.01.2014

Re: Nový směr od Nunka » sob bře 05, 2016 9:45 am Příspěvek

Ve městě fareanů někdy k večeru.

,,Má úloha dnes, je velmi krátká. Představuji vám mého akolytu. Nyní se bude o vás starat on." řekla Kněžka a ukázala na opodál stojícího fareana. Ten udělal pár kroků vpřed a lehce se uklonil. ,,Jmenuji se Maleliar. Začli by jsem nejspíše obřadem s těmi, kteří ho ještě nepodstoupili. Odebereme se tedy na místo minulého obřadu." pokynul rukou směrem ke dvěřím.

O pár minut později stála většina fareanů opodál a sledovali jak dva jejich bratři provádějí obřad. ,,Nyní se odebereme vedle a posadíme se. Pokud tedy nechcete obnovit obřad." Maleliar se podíval na opodál stojící řadu fareanů. Fensalir vzal Nunku za ruku a vykročil ke stromku. I ostatní se přidali. A tak strávili ještě pár chvil na tom, pro ně až, posvátném místě.

O pár chvil později již všichni seděli na lavičkách a pozorovali akolytu.
,,Nic o vás nevím. Proto, povězte mi něco o sobě." A tak strávili hodiny sezením na tom mírumilovném místě a vyprávěli o sobě. Mluvili o tom co kdo umí, co koho zajímá. Mluvili popořadě a akolyta vždy velmi pozorně naslouchal. Po každém vyprávění požádal o něco. Úkoly se lišili, stejně jako se lišili fareani jeden od druhého. Jako první začla Rhian, po ní hovořil Algaro, pak Raven, Cordath své vyprávění zapsal do knihy, následovala Nunka, Khanis a nakonec Fensalir.

Když bylo vše řečeno, slunce se již ukládalo ke spánku. A tak i fareani postupně odcházeli ke svým domovům. Jen Fensalir chtěl ještě něco probrat. ,,My fareani zvenčí, nemáme rádi když se nám něco zakazuje nebo přikazuje." Nunka jako obvykle seděla vedle Fense. Jen se usmála. To byl on, její vůdce,farean za kterého by položila život. Farean, který opět chránil zájmy jich všech. Měla nad čím přemýšlet a tak položila ruku na Fensalirovo rameno, usmála se na něj a postavila se. ,,Pokud mne omluvíte i já půjdu. Ještě se stavím za stromkem a pak se odeberu do tábora." a tak se i oni rozloučili. Ještě zaslechla pár vět z pokračování debaty mezi Fensalirem a Maleliarem. ,,I vy se máte přeci učit od nás." zněl Fensův hlas z dálky. To už ale stále téměř u stromku.

Sedla si do trávy před něj. ,,Dojem, pocit." Mumlala ,,To je velice těžký úkol." Chvíli tam ještě jen tak seděla, přemýšlela a něco špitala stromku. Pak se odebrala do tábora. Šla brzy spát, byl to náročný den. Byť tak nemusel na první pohled vypadat.

Nunka
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 101
Registrován: 22.01.2014

Re: Nový směr od Nunka » sob kvě 21, 2016 9:05 am Příspěvek

Seděla v trávě a pozorovala chlapce jak se honí za motýli. S úsměvem na něj hleděla a přemýšlela co bude dál. Je tomu již mnoho dní co odešla. Nikomu nic neřekla. Ani Fensovi, ani Rhian a ani C. . Prostě sbalila svůj obraz, pár věcí a odjela kam ji srdce táhlo. Věřila, že má ještě čas zmizet, že okolnosti té doby nepokročí tak rychle, aby se bez ni přátelé neobešli. Věřila, že ji pochopí a neodsoudí a věděla, že Gaia stojí při ní. Budoucnost všech je nejistá, ale jedno jisté je. On ji potřebuje. Potřebuje ji znát, potřebuje ji cítit a musí vědět, že ho milovala, miluje a vždy milovat bude. Nebyla si jistá zda to pochopí i jejich město. Zda její nepřítomnost nebude pro některé z tamních fareanů problém. Mohla jen doufat. Chlapec se rozeběhl a zakopl o kámen. S uculením k němu přispěchala, aby ho zvedla a očistila mu kolena a dlaně. Když ho pohladila po tváři zase se rozběhl za svou hrou. Posadila se zpět do trávy a zpět ke svým myšlenkám. Ne. Nebude si dělat starosti, dokud k tomu nemá pádný důvod. Bude věřit, že ostatní, ať už blízcí či vzdálenější jejímu srdci vše pochopí. Zasmála se a vyrazila za chlapcem, aby se zapojila do jeho hry. Běhali chvíli po louce, když ho chytla do náruče, zvedla jej do vzduchu a se smíchem dodala ,,A mám tě Anubare! Ještě musíš trénovat, aby jsi mi dokázal utéct. Synku."

Nunka
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 101
Registrován: 22.01.2014

Re: Nový směr od Nunka » stř čer 22, 2016 8:56 am Příspěvek

Stála pod vysokým stromem. Slunce hřálo vzduch okolo a teplo prostupovalo celým tělem. Před ní stál rozložený stojan, na něm položený štětec a barvy. Plátno na stojanu bylo částečně pomalováno a částečně zelo prázdnotou. Ohlídla se a zkontrolovala Anubara. Ten se opodál snažil trefit šišku šípem, který si před chvíli s maminkou vyrobil z klacíku a stejně tak jeho luk. Pousmála se a lehce povzdechla. Jeho první luk. Jistě, spíše hračka, ale přece. Znovu pohlédla na rozkreslené plátno. Z hluboka se nadechla a až po chvíli vydechla. Sama pro sebe si odhodlaně přikývla. Uchopila štětec, barvy a začala míchat žádoucí odstín žluté. První tahy byli váhavé, ale po chvíli malovala citem a bezmyšlenkovitě jako již mnohokrát dříve. Tento obraz musí být dokončen! Tento obraz je pro jejich město, pro jejich bratry a sestry a hlavně je pro Gaiu!

Nunka
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 101
Registrován: 22.01.2014

Re: Nový směr od Nunka » sob pro 31, 2016 3:09 pm Příspěvek

Seděla u stromku. Toho stromku. Napůl pozorovala jeho korunu a napůl se snažila dohlédnout do veliké dálky. Její srdce toužilo zůstat, se svou rasou, se svou rodinou, ale druhá polovina toužila rozeběhnout se za Anubarem. Byla od něj pryč jen pár dní. Tolik se jí stýskalo. Její cit ji napovídal, že je v pořádku, ale i tak měla osten strachu v duši. Ohlídla se a zrak upřela na pečlivě zabalené plátno. Ví co udělá, co musí udělat, ale čím déle tu zůstává tím více to začíná být těžké. ,,Dnes snad plátno odevzdám, počkám na oslavy a hned po nich odjedu za svým srdcem." Její slova patřila stromku, její myšlenka patřila i někomu jinému. Sama pro sebe se omluvně usmála a odešla hledat akolytu.

Za ty roky se změnila, velice, ale jisté záležitosti, jisté city a jisté postoje se nikdy nezmění.

Nunka
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 101
Registrován: 22.01.2014

Re: Nový směr od Nunka » pát led 06, 2017 10:03 pm Příspěvek

Zadívala se na stan Fensalira. Sama pro sebe se pousmala a jeste jednou se rozhledla po tabore. Pak uz jen pohladila Namion a vydala se na cestu. Jen pred par hodinama mluvila s Akolytou. Po nekolika dnech se ji povedlo odevzdat onen obraz a co vice. Jeji nadeje byla zas o kus vetsi. Uhanela dvakrat tak rychleji nez kdyz ho opoustela, nejen ze chtela byt uz zas s nim, ale mela novou nadeji, pro ne pro oba. Akolyta ji sdelil, ze rada s Knezkou ji, tedy je, vyslechne v jeji zadosti. Jak byla prekvapena, kdyz ji AKolyta rikal, ze Fens se jiz zminil o jeji prosbe. NEcekala, ze by byl tak rychli. Sama sebe pokarala. Jak jen mohla pochybovat o Fensovi. Pokud vse dobre dopadne a rada bude souhlasit, bude moci zustat, nablizku svych pratel i sve rodiny. Na blizku stromku i stromu! V bezpeci pod ochranou sve bohyne. Tolik ji na tom zalezelo. S nadejnym zablysknutim v ocich pobidla Namion jeste k vetsimu spechu. Zpet pojede pomaleji, Anubar je sice velky kluk, ale ne tolik aby mohl cele dny jet tryskem. Tak moc se tesila az mu ukaze tabor Spolku, ten ktery pomahala budovat. Vasnive se zasmala a nechala vitr ji procesavat vlasy. Namion vi kam jedem.

Nunka
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 101
Registrován: 22.01.2014

Re: Nový směr od Nunka » úte led 10, 2017 10:23 pm Příspěvek

Namion nechala na paloučku opodál, aby se pásla. Potichu nakračovala a snažila se splynout s přírodou. Chvíli nehybně stála a pozorovala větší palouk před sebou. Její kamenná tvář neprozrazovala žádné emoce, žádné pocity ani myšlenky. Jen pozorovala výjev před sebou. Po chvíli to nevydřela a odhodila masku ušitou pro veřejnost a její rty se roztáhly do velikého úsměvu. Udělala krůček na palouk a jen okamžik čekala než se ozvalo to, nač tak dlouho čekala. ,,Mamíí!" Anubar přiběhl a objal ji kolem pasu. Přivinula ho k sobě. Dlouhou chvíli nebyl svět ničím a čas jen tak plynul okolo. Tato chvíle patřila jen jim. Poté se vydali do jejich skrovného příbytku a když pojedli a povyprávěla mu co viděla a co dělala, šli se sednou na palouk kam dopadali poslední sluneční paprsky toho dne. ,,Pojedeš se mnou synu. Pojedem spolu do našeho města, kde rozhodnou o našem dalším osudu. Pokud rada a kněžka rozhodnou, že tam budeš moci zůstat, zůstaneme tam hned, spolu. Pokud ne, nu, to ještě uvidíme." ,,A uvidim strýčka Fense???"zeptal se natěšeně Anubar. ,,Ale jistě." zasmála se Nunka a objala svého synka kolem ramen. Pak lehce zvážněla. ,,Uvidíš spoustu nových fareanů, možná i osob jiných ras. Ale pamatuj synku co jsem tě učila. Dělej čest rodu Farea a když si nebudeš jist, nebo se budeš bát, vzpomeň, že tě vede Gaia. Ona nad námi bdí a dá nám sílu, a ona tě povede. Možná se tě budou na ledasco ptát, neměj obavy, určitě je okouzlíš a zamilují si tě tak jako tě miluji já." usmála se na něj tím nejláskyplnějším úsměvem, který v sobě měla a políbila ho na čelo. Čas plynul a noc se snesla na palouk. Vzala synka do náruče a přenesla ho spícího do své postele. Přikryla ho a ještě chvíli se na něj dívala. Pak i Nunka šla ulehnout na kožešinu hned vedle jeho postýlky, zítra bude čas na vše a pozítří... čeká je dlouhá cesta. Snad domů?

Nunka
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 101
Registrován: 22.01.2014

Re: Nový směr od Nunka » pon led 16, 2017 10:38 pm Příspěvek

Slunce se již před pár hodinami přehouplo nad jejich hlavami. Odhadovala, že do setmění budou na místě. Již nyní jeli velmi známou krajinou, alespoň pro ni. Za nedlouho dorazí k hostinci na rozcestí, kousek od něj se zastaví a dají si něco drobného k jídlu a pití, pak už jen chvíli a budou v táboře. Alespoň tak si to plánovala. Namion je nesla klidným houpavým krokem, Anubar seděl před Nunkou, opřen zády o ni a pobrukoval si písničku. Nunka lehce zatlačila kolenem, aby Namion sjela z cesty, chtěla se vyhnout hospodě menším obloukem. Namion poslušně odbočila. Po par minutách se Namion lehce ošila a zpomalila. Nunka přihmouřila oči a očima projela scenérii před nimi a zaposlouchala se do zvuků okolí. Nepatrně, ale velice rychle otočila hlavu lehce na stranu, ve stejnou chvíli strhla Namion doleva, v témže okamžiku proletěl šíp těsně vedle její hlavy. ,,Zůstaň na Namion!" křikla na Anubar a už seskakovala z jejího hřbetu. Zalitovala, že si již na tuto cestu neoblékla zbroj. Jen co se dotkla lehce země již vytahovala svou zbraň připevněnou na boku Namion. Štít měla na druhé straně, nebyl čas ho odepínat a tak se rozeběhla jen se zbraní v ruce a dýkou za opaskem. Rychle jak lavina se řítila kupředu kde byli protivníci. Za běhu vytáhla nůž a vrhla ho do koruny menšího stromu. Ozval se výkřik a bublavý chrapot. Následovalo zadunění, které ohlašovalo, že protivník padl na zem. Neohlížela se a běžela dál, kousek před ní vyskočili ze křoví dva banditi. S využitím setrvačné energie z běhu mrštila svou zbraní po hlavě útočníka v levo. Hlasité křupnutí ohlásilo rozbitou lebku a tak mu nevěnovala další pozornost a obrátila se ke druhému, který se již vzpamatoval natolik, že zaujal bojový postoj. Ohnal se po Nunce katanou. Jeho rána vedená ze shora na pravé rameno, prolítla jen vzduchem když mírně ukročila v levo a okamžitě vrátila úder vedený na jeho pravý bok. Bandita uskočil a málem ztratil rovnováhu. Nunka máchla ještě jednou, tentokrát po jeho hlavě, ale bandita se stihnul sehnout a ohnal se ji katanou po stehnech. Zatímco zápasili pomalu se otáčeli tak, že nyní Nunka koutkem oka viděla Namion s Anubarem na hřbetě. Krčil se ji u krku. Vyměnili si dalších pár úderů, když si všimla, že další útočník se plíží k Namion zezadu. Toto lehké rozptýlení stačilo, aby ji muž s katanou škrábl do paže. Rána nebyla moc hluboká, ale krvácela. Čtvrtý útočník byl už téměř u Namion a měl vytasenou dýku. Jestlli na odříznutí nákladních vaků, či na zabití to netušila, ale rozhodně to nechtěla zjišťovat. Ohnala se svou zbraní po jeho hlavě. Ránu vedla úmyslně z vysoka do boku tak, že přinutila útočníka se lehce sehnout a uklonit na druhou stranu. Jak očekávala tak se i stalo, ve stejnou chvíli ale vymirštila svou nohu a kopla ho do hlavy tak prudce, že ztratil rovnováhu a upadl. O dvě vteřiny později zazněl ten nechutný zvuk, křupnutí a lehkým začvachnutím, jak její drtivá zbraň projela jeho lebkou. Otočila se k Anubarovi s Namion. Chlapec se stále krčil za jejím krkem a v očích měl hrůzu. Netušil o útočníkovi za ním. Nunka neměla šanci doběhnout zpět v čas. Přes to se rozeběhla. Ještě dva kroky! Pomyslela si a běžela dál. Útočník udělal druhý krok a v tom se ozvalo dlouhé zapísknutí doprovázené zvláštním zvukem. V tom Namion vymrštila své silné nohy a kopla. Bandita letěl kus vzduchem než těžce dopadl na zem. Anubar se sesul k boku Namion kde se vší silou snažil udržet. Akorát když sklouzával dolu doběhla Nunka k němu a zachytila ho. Postavila ho na zem. ,,Neboj se. Vše je dobré. Počkej u Namion." ještě jednou se letmo ohlídla, zda ji syn poslechl a zůstal na místě. Došla k muži co chtěl napadnout Anubara ze zadu. Ležel na zemi a sotva popadal dech. Podívala se na něj přihmouřenýma očima a mrazivě klidným hlasem řekla ,,Vybrali jste si špatné pocestné! Nechť vás bohové nepřivítají na vaší poslední cestě! Nechť bloudíte a trpíte jako ti, kteří trpěli vaši rukou!,, uchopila pevněji zbraň a ukončila muži jeho trápení. Vydechla a šla za Anubarem. ,,I tohle je náš svět. Nejsou všichni jen hodní a přátelští. Ať je ti to další lekcí synu. Dávej si dobrý pozor, dívej se kolem sebe a nejen očima, ale i srdcem. Naslouchej a buď vždy opatrný. Pojď pojedeme dál. Věřím že Gaia nám dala jen tuto zkoušku a nynáí dojedem do tábora nerušeni. Myslím že se jen napijem a jídlo necháme až do tábora, co myslíš?" Anubar stále ještě roztřesený souhlasil. Když viděla jeho pohled objala ho. ,,Dokud tu budu já, neulíží ti nikdo jemu podobný. Slibuji. Gaia nás chrání a k tomu tě chráním já, žádný smrtelník nemá takovou moc broučku, aby nás dvě překonal." usmála se na něj. "A teď pojď, tábor a strýček Fens jistě čeká" Jejich další cesta proběhla nerušeně a oni dojeli do tábora ještě před soumrakem. Nunka ukázala Anubarovi tábor, její stan, sama si ovázala ránu na paži a převlékla do se do zbroje. Syna uložila do jejího stanu a on vyčerpaný usnul. Pak se vydala hledat Fense.

Nunka
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 101
Registrován: 22.01.2014

Re: Nový směr od Nunka » pon led 30, 2017 12:01 pm Příspěvek

seděl na náměstí a jeho výraz byl zdrcený. Pochopila, že se stalo něco hrozného. ,,Zdravím tě Fensi." pousmála se v naději, že jeho smutek pookřeje. Pokusil se o úsměv, ale moc mu to nevyšlo. ,,Skalbor padl." prohlásil spíše smutně a zdrceně, než radostně. Pochopila to, chápala jeho smutek. Řekl pár vět a víc nemusel. Trochu se na něj zlobila, co se vrátila, držel ji zpět. Snažil se velice pečlivě, aby neohrozila své zdraví a život. Je matkou, ano, i to chápala, ale její srdce bylo i srdce bojovnice. Chtěla je chránit, chtěla ochraňovat své drahé, svou rodinu. On to věděl. Ale teď nebyla chvíle na výčitky, teď byla chvíle pro útěchu. Snažila se, ale jeho smutek přetrvával. Tolik smrti, tolik duší odešlo na věčnou pouť. Každý Farea musel být smutný. Nebyl čas pro oslavy, ale pro truchlení za padlé. I Gaia ten den musela plakat. Odebrali se z města do tábora. Připojil se i Raven, jeho nucený úsměv opadl pár chvil potom co dosedl. I jeho přepadl smutek. Jen malou pozornost zvládla Nunka věnovat nové tváři v jejich ,,rodině". Bude čas později. Po nějaké době, kdy seděli sklesle u táborového ohně se Fens rozhodl jít do Nelyi. Nunka měla své nevyřízené záležitosti s jejich městem. Došla pro Anubara, který si hrál v domku a Namion nechala v táboře. Raven ji ohlídá.

Rada. Kněžka a její rada. Srdce ji tlouklo na poplach. Byla smutná, že to připadlo na tento den, ale Akolyta řekl, že budou připraveni a rada se bude konat za chvíli. Čekali u vody, seděli na lavičkách a každý se utápěl ve svých myšlenkách. Anubar byl zamlklý. Ačkoli to byl jen malý chlapec, věděl, že toto je důležité rozhodnutí, věděl jde o mnohé. Nunka předstoupila před radu i s Anubarem a Fens zůstal stát opodál u zdi. Jen mlčky sledoval dění. ,,Rada se rozhodla tě vyslechnout." hra začíná. pomyslela si a přednesla svou prosbu tak pevným hlasem jak jen svedla. ,,Toto je můj syn Anubar. Ráda bych, aby mohl volně pobývat zde ve městě, stejně jako já nebo Fensalir. Aby si mohl hrát s vašimi dětmi a vyrůstat v bezpečí." Po chvíli vyzval jeden z radních Nunku, aby jim řekla více o jejím synovi. ,,Narodil se v lese a tam i vyrůstal, spolu se mnou. Je vychováván jako pravý farean, věří a ctí Gaiu jako svou bohyni. Já jsem jeho matka a jeho otec.,, na moment zaváhala, pak opět pevným hlasem pronesla ,,není čisté krve. Je jen z části farea, z druhé části je člověk." oči radních a Kněžky se upřeli na Anubara, který Nunce stiskl pevněji ruku. ,,Jeho matka je již právoplatným členem města." pronesla Kněžka. ,, Ale není to tak jednoduché." oponoval ji jeden z radních. Poté byli požádáni, aby opustili místnost, než se rada usnese. Po chvíli je Akolyta vyzval, aby se vrátili. Nunka po boku s Anubarem čekali na verdikt. ,,Rada se usnesla, že matka by měla být se svým synem a můžou zůstat ve městě." Nunce se na tváři rozlil široký úsměv. Její syn mohl být v bezpečí města, mezi svými. Mohl si hrát s fareanskými dětmi, mohl s nimi růst a učit se. Anubar informaci vzal po svém a radostně a velice nahlas zavýskl ,,Juhů" Nunka jen lehce káravě reagovala jediným písmenkem ,,Ššššš" chápala jeho radost. Kolikrát o tomhle mluvili? A nyní se to stalo. Její radost ovšem zakrýval stín. Stále nezapomínala na Fensalira, stojícího za ní u zdi. Na oslavy bude čas později, pomyslela si a požádala radu, aby vyslechla Fense, který má svou prosbu a měl by ji přednést on. Rada ho vyslechla.

Bylo po všem. Fens se domluvil s radou, Nunka s Anubarem mohou zůstat ve městě. Už jen vzít věci z tábora a přestěhovat se do města. Ne, nebylo po všem. Její priorita byla u konce. Anu bude v bezpečí. Ale nevěří, že je po všem, ani po tom krvavým šílenství. Bylo mnoho věcí co musela vyřešit. Na začátku seznamu byli dvě věci. Jak pomoci Fensovi? A .... seznámit otce se synem? Či ne?

Nunka
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 101
Registrován: 22.01.2014

Re: Nový směr od Nunka » sob úno 04, 2017 4:00 pm Příspěvek

Seděla v Nelyi kousek od vody, opírala se o strom a sledovala Anubara jak dovádí s jeho novými přáteli. Zdejší děti ho přijali vcelku dobře, možná na pár vyjímek, ale dobře tomu tak, musí se naučit, že život není snadný a krásný jak pohádka. Z hluboka se nadechla. Je tu krásně, klid a plno života. Je to ... domov. Ano jsme doma! To je ten nejkrásnější pocit z toho místa. Z myšlenek ji vytrhl křik. Opodál se vztekal o něco starší chlapec. Zdá se, že měl pocit, že jeho skok byl delší než Anubarův, ale Anubar to popíral. Po chvíli pozorování zjistila, že i nějaká dívenka nabyla dojmu, že Anu skočil dál. Pousmála se a pozorovala synka jak se vypořádává s touto situací. Pak si vzpomněla na nedávnou rozmluvu s Anubarem.

Už ji zbývalo jen dát na deku čerstvou vodu a mohli začít jíst. Anu byl dnes velice zamyšlený, ale Nunka ho nechávala. Až bude chtít tak mi poví co ho trápí. A to také udělal. Nedal do úst ani jedno sousto a spustil ,,Maminko? Proč je strýček Fens tak smutný? To je kvůli té bitvě?" zarazilo ji, že o tom ví, ale nejspíš se doslech v Nelyi. ,,Ano, je smutný, protože tam zahynulo mnoho lidí, mnoho vinných i nevinných, ale ač tak či onak, byli to životy, které vyhasli v jeden okamžik tohoto světa." Anu se hodnou chvíli mračil a usilovně přemýšlel. ,,A maminko, ty jsi také zabíjela?" v tu chvíli byl její obličej zřejmě velice bledý a nyní potřebovala ona najít dech a vhodná slova. ,,Ano Anubare, zabíjela. Jsem bojovnice Anu, když jsem byla mladší byla jsem si jako každé mládě horkokrevná a tak dobrodružství s ostatními do jeskyň ale i nájezdy na bandity a podobné dávali mému životu ... příchuť ostrejšího koření. Můj boj je spíše obranou, ale i tak, stejně jako na cestě sem, jsem ukončila mnoho životů. Bránila jsem své blízké, bránila jsem dobrodruhy a bránila jsem sebe, ale nemohu popřít, že tato dobrodružství jsem vyhledávala. Nyní jsem už starší a vím, že tato dobrodružství nejsou jedinou možností. Jsou jiné věci a mnohem důležitější pro které je třeba žít a které je třeba dělat. Stále bráním, ale jinak. Bráním tebe broučku před vším zlým, bráním strýčka Fensalira před ním samotným a smutkem co na něj útočí, bráním celou naši rasu, kohokoli kdo je hoden a kdo to potřebuje. A pokud to znamená, e jednou budu muset opět pozvednout zbraň, udělám to. Ale radost jako kdysi, z toho mít nebudu. Je to postačující odpověď na tvou otázku zlatíčko?,, Anu na ni hleděl s bezvýraznou tváří, až ji blesko hlavou, že tento obličej se musel naučit od ní. Má ho vždy když přijede z .. odkudkoliv vlastně. Až doma se uvolní. ,,Ano mami, je. A budu i já zabíjet?" neptal se hořce, ale spíše se zvídavostí malého dítěte. ,,Pokud budeš chtít být lovec, či dobrodruh. Pak ano, budeš. Ale každý si určujeme osud sám můj milý. A pokud vím, tvůj nynější sen je zahlédnout ve snu Gaiu, jak ti o tom vyprávěl strýček Fens a pak mu povědět, jakou podobu přijmula ve tvém snu.,, usmála se na něj a pohladila po vlasech. ,,A teď dlabej! Toto není téma k jídlu.,, S úsměvem kývla a dal se do jídla.

Tak malý a tak přemýšlivý. Co z něj jednou vyroste? Jakou cestou se dá? Snad ho neodvede někam daleko od ní. Další opuštění by neunesla. Další by ji zničilo. Sledovala jak si Anu zas bezstarostně hraje s dětmi a zapudila veškeré myšlenky.

Další

Zpět na Ozvěny

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků

cron