Špatný nápad

[Kyraenne]

Špatný nápad. Jinak se to nedalo nazvat. Mohlo ji napadnout, že neviditelná gorila bude na sněhu mezi troskami nápadná. Měla ze sebe radši udělat toho sněžného tvora kterého potkala o kousek dál. Něco jí však říkalo, že toho by taky prohlédli. Koneckonců Rynn i Altaj ji varovali a ona neposlechla. Měla tu smůlu, že zrovna střídali stráže, takže na hradbách bylo víc lučištníků než normálně. Jediné štěstí bylo, že minotauří zbroj částečně zpomalila šíp, takže ji neprobodl skrz naskrz a zbylo jí dost energie na útěk.

Se zaklením ze sebe stáhla zbroj. Nebylo to nic jednoduchého vzhledem k šípu trčícímu z břicha, ale s velkým úsilím se jí to podařilo. Pokusila se zlomit dřík šípu, ale nenašla ani dost síly šíp vytáhnout. Rozmačkala v ruce nějaké bylinky co jí zbyly ve váčku a posypala jimi ránu. Jestli se dožije rána, bude děkovat Urovi. Vyčerpáním se jí zavřely oči a upadla do neklidného spánku.

[Altaj]

Svítalo, paprsky slunce tančily po hladině zálivu a vítaly nový den. Dnes na sobě měl jen pracovní oděv, žádnou zbroj. Nedíval se ale na horizont, prohlížel si šíp ve svých rukou. Vzpomínky na něj doslova útočily. Kolikrát pomáhal matce rovnat přesně takové šípy? Věděl přesně, k čemu jsou určené. Ke zranění, ke zmrzačení. Zpětné hroty měly trhat tkáň, pokud by se je někdo pokusil vytáhnout prostě silou. Kyraenne měla štěstí. Trefili ji dobře, našel ji jí a spolu s mladičkou Fenn ji ošetřili. A protože žádné zprávy jsou dobré zprávy, tak je snad v pořádku. Teď ten šíp svíral v dlani a bojoval s nutkáním jít k Sarifovi a zarazit mu ten šíp do stolu. Jen do stolu.