Vzpomínky

Kyraenne
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 106
Registrován: 9.11.2014

Vzpomínky od Kyraenne » úte led 17, 2017 12:45 am Příspěvek

Gwalka položila poslední kámen na místo a poodstoupila, aby si prohlédla svoje dílo. Nebylo to nic moc, ale na zasněžených pláních a mezi stromy nebyla malá roubenka skoro vidět. Trvalo jí skoro dva roky, než udělala z ruin strýcova domu tenhle domek. Nebyl velký, ale aspoň měla kde spát když cestovala na sever.
V rozích domku rostly čtyři středně vysoké stromy a jejich větve částečně kryly dřevěnou střechu. Klády tvořící stěny byly slepeny hlínou a důsledkem častých sněhových bouří je pokrývala vrstva ledu. Malá okna byla zakrytá kožešinami. Na jedné straně byla postavená malá kamenná ohrádka s přístřeškem pro koně. Věděla však, že se málo využije, neboť Ilči špatně snášel výlety na sever a pokud zůstali víc jak den, měl velmi špatnou náladu a žral úrodu v táboře.
S úsměvem na rtech otevřela dveře a vešla dovnitř. Posadila se k psacímu stolku, zapálila několik svíček, vytáhla tlustou knížku a otevřela ji na první stránce.

Vzpomínky, nadepsala, napsala Kyraenne

Zvedla hlavu a pohlédla na malý obrázek před sebou. Byl na něm docela hezký farea bez vlasů. Aswell. Pousmála se. Už neměl moc probouzet v ní bolest jako když ji opustil. Kdyby neměla jeho obrázek, už by si ani nevzpomněla jak vypadal. Otočila obrázek lícem dolů. Teď už se jí neobjevoval v mysli. Zavřela oči a před očima se jí zjevila zcela jiná tvář.
S poťouchlým úsměvem se opět sklonila nad knihou a dala se do psaní.
Kyraenne- hříčka přírody
Sidonie- zoraika s vychováním

Kyraenne
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 106
Registrován: 9.11.2014

Re: Vzpomínky od Kyraenne » pát led 20, 2017 3:32 am Příspěvek

Byli jí pouhé tři roky, když zmizela. Měla rodiče jako každé jiné gwalské dítě. Žili v Min-nockém údolí, rodiče, ona a její bratr-dvojče Korian. Na Koriana si moc nepamatovala. Vlastně si na něho vzpomněla až se s ním v dospělosti setkala. Podle něho ji vždycky považovali za to zlé dvojče, protože svého bratra tahala z jednoho maléru do druhého. Rádi si spolu hrávali na schovávanou v lese za jejich domovem.

Právě to se jim jednoho dne stalo osudným. Byl to den jako jiný. Korian se schoval nedaleko lávového jezírka, Kyra hledala. Tenkrát Korian zaslechl ze svého úkrytu v dutině stromu táhlé zakvílení 'Koríííí!' a dalších šestadvacet let o ní neslyšel. Když ji všichni hledali, našli jen zakrvácený kámen a spálenou zem v okruhu pěti metrů.

Všichni ji měli za mrtvou a dalších deset let o ní nikdo nevěděl a ani Kyra sama si nic nepamatovala. Je možné, že na místě kde vyrostla se vyskytovali i jiní gwali, protože uměla mluvit jak řečí obecnou tak rozuměla gwalštině. Rovněž na onom místě poznala slova moci, jež se vyskytují v každém zaklínadle, i když neměla ponětí co znamenají. Teprve až přišla do Luminoru a začala pořádně magii jí začala ta slova dávat smysl. Vysvětlovalo to její nevědomé užívání magie kdykoli měla záchvat vzteku a zapalovala vše okolo sebe.

Po deseti letech strávených bez jakýchkoli vzpomínek se objevila nedaleko Carnutu. Byla bosá, na sobě jen potrhané kalhoty a košili, zmrzlá skoro na kost. Našel ji jeden postarší zorai. Vzal ji k sobě a vychoval jako vlastní.

Strýček Rufus
Kyraenne- hříčka přírody
Sidonie- zoraika s vychováním

Kyraenne
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 106
Registrován: 9.11.2014

Re: Vzpomínky od Kyraenne » pát led 20, 2017 11:24 am Příspěvek

Strýček Rufus

Strýček Rufus byl zvláštní zorai. Všichni zoraiové jsou zvláštní, ale on byl zvláštní i na zoraiské poměry. Měl tehdy pouhých pětatřicet let, ale pro třináctiletou gwalku vypadal na šedesát. Rád nosil zářivé barvy, nerad bojoval, nepil (když už tak čaj s rumem, ale jen velmi výjimečně), nikdy nezvyšoval hlas (občas ho bylo sotva slyšet) a nesnášel jakoukoli magii. Svůj život zasvětil plně kouření, popíjení čaje a malování. Maloval hrozně a když mu to někdo připomenul, tvrdil o svých čmáranicích, že je to abstraktní umění a ostatní mu jen nerozumí.

Z Carnutu se odstěhoval do malého domku na západ od města už dávno. Tvrdil, že ostatní zoraiové na něho mají špatný vliv a ruší jeho tvořivost. Všichni ho ve městě považovali za blázna a toto se ještě víc potvrdilo, když se ujal Kyry a občas ji vzal do města za svými příbuznými. Příbuzných neměl moc. Měl pouze svého otce, starého udatného válečníka (sežrala ho hydra) a dceru po jeho bratrovi, malou Sidonii (jeho bratra taky zabila hydra). Hydry jeho rodinu neměly moc v lásce, protože samotného Rufuse o mnoho let později jedna zabila.

Občas se stalo, že pod sebou nebo pod Rufusem v noci nechtěně zapálila postel. Proti těmto nehodám měl vybudovaný důmyslný systém hašení. Ke každé matraci byl připevněn provázek vedoucí přes strop ke konvi s vodou nad postelí. Když postel zapálila, provázek shořel a na spáče se vylila voda, čímž ho dokonale probudila.

Jakkoli byl však strýc Rufus zvláštní, jeho názory na výchovu dětí byly velmi rázné. Nechával Kyru hodiny v mrazu minimálně oblečenou, dokud pětkrát málem neumřela a dokud si nevypěstovala absolutní odolnost proti zimě. Dodnes jí je horko, když musí běhat po sněhu oblečená víc než v noční košili. Když jí bylo sedmnáct naučil ji kouřit. Ovšem jen střídmě, jelikož nechtěl aby ve třiceti mluvila jako nastydlý chlap. Taky trval na tom, aby mu říkala strýčku a ne tati, jelikož věděl, že jednoho dne odejde a bude hledat svou pravou rodinu.

Když ten den nastal, bylo Kyře dvacet let. Rufus myslel, že loučení bude snadné, ale vypěstoval si k této malé gwalce během let velkou náklonnost. Podle svých slov mu budou chybět její názory na jeho umění, rána v plamenech a nekonečné diskuze na téma mají zoraiové blechy?. S bolestí v srdci jí zabalil zásoby na cestu do Luminoru, přibalil jí svou dýmku (jestli ji ztratíš, osobně ti naltuču!) a vyslal ji na dlouhou cestu.
Kyraenne- hříčka přírody
Sidonie- zoraika s vychováním

Kyraenne
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 106
Registrován: 9.11.2014

Re: Vzpomínky od Kyraenne » pát dub 07, 2017 10:36 am Příspěvek

Luminor na ni udělal velký dojem. Tolik barev na jednom místě ještě nikdy neviděla. Zelená tráva! Zelené stromy! Květiny! Barevní ptáci! Tak odlišné od věčné bílé a šedé na severu. Domy a hradby byly ze dřeva, a místní úplně jiní než zoraiové. Pár jich tam sice bylo, ale potkala i lidi zelené pleti, viděla pár černých jako uhel, všechny možné odstíny hnědé a taky šedivé jako byla ona sama. Ptala se na ně. Těm zeleným se říkalo fareani, těm černým xarhaazové, šedí byli gwali a tomu zbytku se říkalo lidé. Gwali podle místních dokázali měnit podobu. Vysvětlovalo to toho černého pantera co kolem ní proběhl, u dveří se rozplynul a na jeho místě najednou stála kudrnatá svalnatá postava. Později se dozvěděla, že je to místní kuchař, a říkají mu Jarvik. Zdálo se také, že v téhle osadě nikdo neodsuzoval kouzlení jako strýc Rufus. Po rozhovoru s místním mágem pochopila, že ta slova, co ji Rufus slyšel vykřikovat ze spaní nebyla jen náhodné drmolení, ale že se z nich dají vytvořit kouzla. Začala studovat magii. Další věc, které si v Luminoru všimla bylo, že všichni do jednoho nenáviděli Arapalské. Od Rufuse slýchávala historky o tom Arapalu a považovala je spíš za pohádky na vystrašení neposlušných dětí, ale tady je intenzivně nenáviděli.

Zhruba ve stejné době potkala Serrlaid, fareanskou lučištnici. Byla zelená, věčně chodila v kůži a tmavěhnědé vlasy jí neustále poletovaly kolem hlavy. Na krátkou dobu se stala její důvěrnou přítelkyní. Občas se zdála docela protivná a od ostatních fareanů naprosto odlišná, ale na Kyru byla vždy hodná a měli s ní svatou trpělivost. Nesčetněkrát jí zachránila krk, jako například když Kyra vlezla do doupěte pavouků a byla tak zkoprnělá strachem, že nemohla ani vykřiknout o pomoc. Serrlaid ji tenkrát našla, utěšila a pavouky postřílela. Od té doby měla Kyra panickou hrůzu z pavouků. Když se jí ptala, jaktože se těch pavouků nebojí, odpověděla: "Když někoho zajímají jedy jako mě, je nemožné se bát pár pavouků" To Kyru přesvědčilo o její naprosté neohroženosti. Později bylo jejich přátelství ukončeno, když Serrlaid nenadále zmizela při studiu jedovatých hub. Když ji Kyra hledala, našla pouze její zakrvácenou jelení masku a zlomený šíp. Kyra dodnes doufá, že se Serrlaid zase jednou najde v pořádku a nezraněná.
Kyraenne- hříčka přírody
Sidonie- zoraika s vychováním


Zpět na Ozvěny

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků

cron