Myšlenky starého Fareana

matony
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 304
Registrován: 16.01.2012

Myšlenky starého Fareana od matony » úte led 17, 2017 5:43 pm Příspěvek

Už to bylo pár dní, kdy se pořádně vyspal a ani dnes to nebylo o nic lepší, ba naopak. Ten divný pocit v něm hlodal a mnohem silněji, než kdy bylo zvykem. Znal ten pocit až moc dobře, někdy by byl raději, kdyby jej nikdy neměl, na druhou stranu aspoň věděl, že se něco změnilo. A rozhodně to nebylo k dobrému! Kdyby aspoň věděl více, nějaké podrobnosti, to ho na tom pocitu nejvíce štvalo. Věděl že někde něco, ale co to bylo nebo kde mu zůstalo zahaleno, až takhle daleko jeho spojení s přírodou silné bohužel nebylo.

Špatně spal už před obsazováním Gheeru, hodinu před začátkem dokonce zjistil, že je někdo prozradil. Nebyl to už jen pocit, věděl to moc dobře, zvýšený počet stráží, větší množství vran. To nevěstilo nic dobrého a když jej pak jeden strážný bez šerpy oslovil, nebo spíše po něm vyjel, co se má stát za hodinu a proč zjišťuje, kde jsou strážně postavené a kolik jich je, měl víc než jasno. Někdo je zradil, mají mezi sebou krysu. A dokud bude mezi nimi, nikdo nebude v bezpečí, jestli se teda tomu tak dá vůbec říkat.

po probuzení měl ten pocit ještě intenzivnější. Nastanou problémy, a velké. Chvíli strávil sám a meditoval, aby se uklidnil, poslední dny pro něj byly hodně vyčerpávající. To vyčerpání jej docela trápilo, nebyl vůbec ve své kůži, cítil se slabší a neměl ani tolik elánu. Pravděpodobně za to mohlo vyčerpání z boje, nebo to, že se mu nedařilo se pořádně vyspat, nebo starost o jeho bratry, kteří opustili jejich město, aby jim pomohly. A samozřejmě taky ona, nemohla se vrátit v horší dobu. Bylo toho na něj dost. Když se trochu uklidnil, vydal se k bance, kde se hned naštval. Místo toho, aby hlídkovali, připravovali se, tak si na náměstí hráli a dělali blbosti. Vůbec je nezajímalo ohrožení, které není až tak daleko. On to bral velice vážně a proto se do nich pustil, pak mávnul rukou a sedl si na lavičku. Dal se do diskuze s Dary, ta poznala, že s ním není něco pořádku. Pověděl jim, že se něco změnilo a že to je zlé, neměli se k tomu to jít prozkoumat. Aspoň né hned, raději dali přednost jeskyni, ale co už, pomyslel si, je to jejich volba. Využil portál k té jeskyni a jel se podívat do Skalboru sám. Bylo to přesně, jak mu Kyra na náměstí řekla, Skalbor je opevněný palisádama, podíval se do přístavu, měla tam být jedna loď, co přivezla dárce z ostrova. Loď tam stále byla, ale nebyla jediná. Objel tedy skalbor z druhé strany od nefungujícího krystalu, loď s červenýma plachtama, vysunuté kanony a kotvila hned u útesu. Jak jí viděl, vral to velkým obloukem do ruin, ale ty byly také zabarikádované, a velmi dobře, v tom se on vyznal.

Kolik bylo lodí a co na nich bylo nezjistil, ani to nepotřeboval vědět....našel důvod svého pocitu, hodiny začaly odbíjet....válka je zpět, už klepe na dveře...je blíž a blíž.

matony
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 304
Registrován: 16.01.2012

Re: Myšlenky starého Fareana od matony » čtv led 19, 2017 3:41 pm Příspěvek

Dobelhal se na náměstí a byl velmi vyčerpaný. Sotva chodil a do toho ten otravnej mladej farean. On prostě nedokázal pochopit, že je někdo na pokraji sil, pořád si mlel tu svoji. Nejrychlejší způsob, jak se jej zbavit bylo, že mu řekne co chtěl vědět. Po pár desítkách minut, kdy ho několikrát upozornil,že nezná ani základy, mu dal konečně pokoj. konečně chvíle klidu, už to potřeboval. Takové vyčerpání nepocítil zatím nikdy, poslední náročné dny se na něm hodně podepisovaly.

Prolezl všechny pevnosti, celé severní planiny při pátrání po jakýchkoliv stopách po vránách, prohledal okolí Skalboru z obou stran, viděl arapalské lodě. Do toho neustálé plánování, zjišťování a kompletace informací. To by ještě zvládal v běžném rytmu, včera byla ale porada, často přerušovaná neznalostí některých účastníků. Proč tam teda lezou, tak buď vím o čem se mluví a nebo držím hubu a posloucham, povzdechl si. To ho dokázalo vždy naštvat, jedna jediná porada, aby proběhla tak, jak je naplánovaná. Co pro ostatní skončilo poradou, pro mě a další mágy znamenalo další práci. Problém byl ten, že sem byl jediný, kdo byl u posledního pokusu odblokovat krystaly. Opět složité vysvětlování, to mě jednou zabije, opět si povzdechl. První formule byla jasná, pak ale nastalo handrkování u druhé, Rial omylem vytáhl starý svitek s neopravenou druhou formulou, chvíli trvalo, než jsme se tedy dohodli, jak vůbec ta druhá zní.

Odebrali jsme se do temného hvozdu, první pokusy byly docela smutné. Museli všichni čtyři najednou, ale moc nám to nešlo. Povedlo se to asi na třetí nebo čtvrtý pokus. Každopádně po úspěšném odčarování už mi nebylo moc dobře, vyrovnání energie v krystalu mělo dopad i na mě, což jsem původně neočekával. Každopádně vše dopadlo dobře, přesunuli jsme se k druhému, jižnímu u Gheeru. Tam se nám povedlo jej opravit už na druhý pokus, avšak počet pokusů byl už nad moje síly. Zavrávoral sem a musel se posadit, byl sem dost vyčerpán. Třetí pokus bych už neustál. Naštěstí přišel už do temného hvozdu Alex, tak jej ochotně zastoupil. Přesunuli jsme se ke krystalu u Tooru, už sem jen přihlížel, jak se jim to povedlo na první pokus. No, asi to bylo mnou, proč nám to tak hezky nešlo od začátku.

V Gheeru bylo třeba ještě třeba se zbyvit mrtvol vran, bylo rozhodnuto, že se spálí, ale taky bylo třeba ochránit město a blízké stromy před požárem. Vyvolání dvou vodních poslů jej stál poslední zbytky sil, teda ještě né poslední, ty úplně poslední bylo vyvolání druhých dvou poslů. Pak už sem si sedl a seděl, neměl sem na nic sílu. Stáří mě dohnalo, bylo to jasné. Díky holi jsem se dostal na náměstí a pak do dílny, na víc už sem prostě neměl. Při vynuceném odpočinku se mu hlavou honily myšlenky. Pocity, které věštily něco špatného, v něm ještě sílily. Všechno co se děje jen oddaluje nevyhnutelné. Vzpomněl si na kněžku, co mu povídala, svým způsobem měla pravdu. Každopádně, jestli další den vypukne boj o město, neudělá nic. Pokud teda někdy něco udělá, protože ani po několika hodinách odpočinku nejsem schopen vykouzlit ani obyčejnou ohnivou kouli. Uvidíme, co přinesou další dny...

matony
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 304
Registrován: 16.01.2012

Re: Myšlenky starého Fareana od matony » pát led 20, 2017 12:59 pm Příspěvek

Pořád nebyl ve své kůži, a to teda hodně odpočíval. Za celý den byl schopen se sotva jednou přesunout a ještě se mu ihned zamotala hlava. Nedával na sobě moc znát, ale diskuze s Emanem, nebo spíše jelimanem, jak mu říkal, byla z jeho strany naprosto v klidném duchu, což se o jeho protějšku říci nedalo. Docela nelibě nesl fakt, že okrádá svýma cenami ostatní. Raději věnoval svojí pozornost Laře, která se zajímala o dění okolo, než o něj, který se pořád musel neustále obhajovat.

Docela byl překvapený, že se xarka zajímá o arapalce a jejich sílu. Přece jen, xarové jsou strašně mocní a není mocnějších než oni přece, Nexius byl zářným důkazem jejich "nadřazenosti". Už s xary spolupracoval dříve, ale poslední dobou si více všímal, že s nimi je rozumná řeč, teda většinou.

Pořád mu nedala spát ona porada. A samozřejmě Kyra, už podruhé zmínila něco, co mu bylo proti srsti, teda tentokrát nezmínila, ale zase naznačila. Kdy konečně pochopí, že to není její rozhodnutí. Říkal si, kdy už jí to konečně dojde. Možná by jí měl promluvit do duše, aby některé věci zvážila dříve, než je řekne nahlas. Nebylo mu příjemné, když se pak na něj všichni na poradě dívali a čekali, co teda řekne. Neřekl nic, dal jí možnost to říci, ale odmítla, tím pádem nebylo co říkat. Možná si uvědomila, že to asi nebude vhodné. Spolupráce s odbojem se zlepšila, teda aspoň dostáváme více informací, ale nikdy není na škodu si něco ponechat v záloze. Zvláště, pokud se nejedná jenom o ně, pokud by to mělo být řečeno, musí se rozhodnout dotyčná osoba sama a z vlastní vůle.

Povídání s xarkou a myšlenky na poradu jej docela vyčerpali, musel si jít odpočinout. Jeho síly se nevraceli tak rychle, jak si představoval, krystaly na něj měli větší vliv, než si zprvu myslel.

.....

Probral se v dílně, měl tam klid a rád tam odpočíval, zvláště, když neměl dostatek sil na přesun do tábora, musel by se pak znova přesouvat zpět a to už je pro něj nyní náročné. Prohodil pár slov s mistrem, nechal si od něj napsat zakázku a váhavým krokem se vydal na náměstí. Pochvaloval si svoji práci, svoji hůl, která mu nyní byla vděčnou oporou, v chůzi si nebyl ještě úplně jistý. Posadil se na náměstí, jak je u něj zvykem, aby mu nic neuniklo. Chvíli tam seděl sám a tak v hlavě probíral, kdo všechno vlastně věděl o přebírání Gheeru odbojem. Věděl, že mají mezi sebou zrádce, který jejich akci vyzradil a velmi tím ztížil všechno ostatní. Dle Safira stále probíhalo vyšetřování, ale pro něj to bylo až moc zdlouhavé. Přece jen už je to několik dní, jak dlouho může trvat ze strážných dostat, kdo je varoval? Docela ho tohle trápilo, přece jen, jestli je stále mezi nimi, pak jsou všichni v neustálém ohrožení, i když jsou za hradbama města. Z přemýtání o zrádci jej vyrušil Raven, ani si ho nevšimnul, jak byl zadumaný.

"Hej Fensi, mám tu pro tebe balíček, nechala mi ho tu nějaká gwalka pro tebe": řekl Raven a odešel do banky pro balíček.

Za chvíli se vrátil s balíčkem, už jak mu řekl, že mu něco přenechala gwalka, tak mu bylo jasné, o co jde. Po pravdě z toho neměl vůbec dobrý pocit, balíček si převzal, ale s jeho otevřením poněkud váhal. Ale nedalo se nic dělat, vytáhl dopis a dal se do čtení. Při čtení se začal mračit, vůbec se mu nelíbilo, co tam bylo napsáno. Ale co, je to volba oné osoby, netuší, co jí čeká, ale zvolila si sama. Pomalu vstal a odešel do Gheerského hradu. Netrvalo dlouho a už z něj zase vycházel, Safir na něj neměl zrovna čas a on neměl potřebu se vnucovat. V hlavě si stále přehrával následky rozhodnutí oné osoby a to ho činilo smutným, snad si teda uvědomila, co jí čeká....

matony
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 304
Registrován: 16.01.2012

Re: Myšlenky starého Fareana od matony » pon led 23, 2017 3:38 pm Příspěvek

Už uběhlo pár dní a tak seděl starý farean v táboře a přemýšlel. Cítil se už dobře, síla se mu po práci na cestovních krystalech vrátila. Ale těch několik dní, co byl doslova zajatcem Gheeru ho trápily. Nedalo se ale nic dělat, Gaia k tomu měl azajisté důvod. Možná, když tam seděl, měl potkat....no a opravdu potkal. Přemýšlel, co se děje na severu ve Skalboru, prý byly viděny i hlídky, otázka je, jak to nyní vlastně je, jestli tam jsou. Nejvíce pocitů a myšlenek měl na to, co se dělo před poradou a následně na ní.

Byl docela překvapený, že poradu vede Orias, ale bylo mu jasné, že nemá smysl se do porady zapojovat jinak, než jen poslouchat. O Oriasovy slyšel, že vše řeší rázně a narovinu, žádná zbytečná diskuze, prostě přímo k věci, informace, úkoly a naschledanou. A tak se vlastně i stalo, řekl nám, že Ostrované nebyly schopni Skalbor dobýt, což bylo pro něj dost velké překvapení. Skalborci oslabení o dárce, očekával, že bitva bude rozhodnutá poměrně rychle do pár dní. Opak se ale stal pravdou, ostrované se sice do Skalboranů pustili, ale neměli dostatečnou sílu, aby je porazili. Sbalili si tedy své věci a všechny lodě opustili Skalborský přístav. Dle informací ale dokázali pobořit hradby Skalboru. Toho chce odboj taky využít, ostrované totiž nevěděli, že Skalbor přišel o veškeré zásobování, takže vlastně stačí jen dostatečně dlouho obléhat a můžeme vyhrát. A to taky odboj naplánoval. Když to Orias řekl, v celém sála začala bouřlivá diskuze, jeden mluvil přes druhého, co mluvil, překřikovali se. Oriase to nechalo chladným a dále povídal tu svojí básničku, nehledě na fakt, jestli oni poslouchají.

Vojska Tooru a Merhaby zaútočí na hlavní bránu, no a pro nás ostatní samozřejmě zbyla ta horší cesta. Vůbec ho nepřekvapilo, že po nich chce najít jiný způsob vstupu do pevnosti, to je přece tak jednoduchá věc a ještě k tomu máme na to čas jenom 2 dny. Stejně zůstal ledově klidný, což většina zúčastněných rozhodně nebyla. Orias sice dal možnost na dotazy, ale jemu bylo jasné, že nemá smysl se ozývat. Orias byl takový, jako mu o něm vyprávěly, takhle to bude a hotovo. Porada skončila tak za 20 minut tím, že Orias řekl co potřebuje a pak prostě odešel. nějaké rady? Snad slovo porada je základem od radit, diskutovat, takže tohle porada nebyla, ale pouze informativní schůzka, ano, přesně tohle to bylo. Až na překvapení o tom, že Ostrované neuspěly nedal na sobě znát žádné překvapení po celou dobu schůzky.

Ještě, než Orias opustil schůzku, přemýšlel, kudy by se dalo do pevnosti dostat. Někdo zmízil se prokopat od ledových trolů, to neznělo tak špatně, ale udělat to za 2 dny, teda vlastně jeden den, než by se vůbec začlo a ještě k tomu nepozorovaně a neslyšně? To si nebude ten správný způsob, možná by to šlo z toho kamenolomu, je to poměrně blízko. Co si ale byl jistý bylo to, že Skalbor musí mít někde v hoře důl, nějaké těžební štoly. A také věděl, co tam kopou, bylo to jediné logické řešení, jak mohou zůstat stále při moci. Ale dá se tam prokopat? A kde ten důl vlastně je, kterým směrem míří? Bylo to hodně otázek bez odpovědí.

V rozjímání pokračoval i na náměstí, kde nakonec narazil na toho, koho tak potřeboval. A nakonec se mu to vyplatilo, zkusil i něco neobvyklého a slavil úspěch. Informace, které se dozvěděl, měli hodnotu obrovskou. Teda, pokud jsou pravdivé, ale věřil, že jsou. Naprosto to odpovídalo způsobu, který hlavní informátor celou dobu užíval, přesně jak jej popisovali. Toho večera usínal docela rozpolcen informacema, které získal. Zítra se vydá ověřit své nově nabyté znalosti, hold, nezbývá mu nic jiného, než věřit.....

matony
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 304
Registrován: 16.01.2012

Re: Myšlenky starého Fareana od matony » stř led 25, 2017 10:28 pm Příspěvek

Věci nabraly poněkud spád, aspoň na poradě to tak vypadalo. Naštěstí díky Gaii vedl poradu zase Sarif. Taky to tak vypadalo, až na vyjímky se všichni chovali jako naprosté děcka. Překřikovali se, skákali si do řeči, oni se prostě nenaučí poslouchat a čekat, až budou vyzváni. K nému překvapení opět Nexius svým chováním nepřekvapil. Otřepaná fráze při vstupu, nadřazenost na poradě, někonec odhozená židle a odchod. Rád bych řekl, že jsem byl překvapen, ale nebyl, nějaké podobné jednání jsem od něj očekával. Každopádně přišel o tu zajímavou část.

Mezi námi seděl Xar, kterého jsem neznal, do diskuze se občas zapojil, ale moc pozornosti jsem mu nedával, byť některé připomínky stály aspoň na zamyšlení. Přednesly jsme návrhy, jak bylo naplánovano, Sarif pak na chvíli odešel. Z druhé vstrany vstoupil merhabský strážník, nenápadně došel k onomu Xarovy a praštil ho z ničeho nic do hlavy, pak mu nasadil pouta a odvedli ho. To vše samozřejmě k velké nevoli ostatních. Nějak sem doufal, že někteří už se nad tím pozastavovat nebudou, ale ejhle, všichni se stavěli proti a chtěli vysvětlení. Asi všichni až na Targa zapomenuli, že mezi námi je zrádce. A věru ano, zapomenuli, protože jim to asi vůbec nedošlo. Jestli to je opravdu on nebo ne, to už je věc druhá, ale Sarif si byl jistý. Já zůstanu raději stále ve střehu pro jistotu, není nad to být připraven.

DOzvěděli jsme se teda, že v čtvrtek budou vojska odboje připraveny před Skalbore a začne obléhání, pak tedy budeme realizovat pokusy dostat se do pevnosti nepozorovaně. Některé způsoby jsou zdlouhavé, jiné nebezpečné a další skoro nemožné, nuže, máme si z čeho teda vybírat. Zda se mým informacím dá věřit, to nemohu stále posoudit, ale zatím budu počítat s tím, že pravdivé jsou, vše do sebe prozatím zapadá, přesto pochybnosti stále mám, udržují mě ve střehu a hledám jakýkoliv náznak chyby. Možná už sem jeden spatřil, ale to si nejsem vůbec jistý, přece jen efekt kouzla mohl mít různé účinky. Každopádně díky tomu získal poměrně důležité informace, asi by si to měl někde začít zapisovat, aby moh doplnit kroniky. Ve světle války si nakonec možná přece jen splní svůj sen o kronikáři, uvidíme.

Zastavil se pak ještě na dopoučení za jedním mágem, diskuze to byla..plodná, pokud se tomu tak dá říci. Možné by to bylo, ale bez runy to je velmi nepravděpodobné, stejně tak vytvořit bránu přes rušivé kouzlo, ani na to nedostal odpověď. Stále je tam strašně moc otazníků a to on neměl rád. Raději věděl, do čeho jde a né takhle naslepo, každopádně čas se krátil a on nemohl promarnit ani chvíli. Ještě je toho hodně na zařizování. Aspoň že jeho bratři dělají ve městě čest jeho národu, výcvik sice je tvrdý, ale aspoň budou více připravení a on bude mít trochu volnější ruce, když bude vědět, že se o sebe dokážou postarat. I tak ale dbal svého slibu, ohlídá je, i kdyby za to měl položit život, sliby která dal bral velmi vážně.

matony
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 304
Registrován: 16.01.2012

Re: Myšlenky starého Fareana od matony » pát led 27, 2017 11:11 am Příspěvek

Do dílny se vrátil trochu ve zklamané náladě. Pak si ale řekl, že to zas tak hrozně možná nevypadá. Jak bylo n aporadě řečeno, vojsky se přesunou ke Skalboru ve čtvrtek. Když tam dorazil, tak se domníval, že je ješt ěmo cbrzo, než uslyšel salvy z děl. Dojel tedy k přístavu a tam už stála vojsky odboje u probořené palisády. Vjel dovnitř a čekala ho zajímavá podívaná. Hromada stanů, hromada vojáků. Když došel na dohled pevnosti, uviděl četu vojáků u kanonu, jak neustále střílejí na sklaborskou pevnost. Zajímavá podívaná. Chvíli je sledoval, pak se ale vrátil do reality a začal hledat onu možnou chodbu. Bez plánů nebo náznaku to šlo ale těžko, nejdříve ozkoušel skálu, ale nic nenašel, pak procházel každý zřícený dům, klepal holí do podlahy a pozorně poslouchal, zda nezaslechne nějaký dutý zvuk. Prozatím se mu nepoštěstilo, až na jednu stavbu, která vypadala podivně. Jako jedna jediná měla ve svém středu dílu, pruhlubeň, vypadalo to, jako by se ta podlaha někam propadla. Uprostřed propadlé podlahy byl výstupek, pevný, možná jako nějaký sloup v podzemí, který vydržel. Ale to byla jenom obyčejná domněnka, pokud tam ale někdy byla chodba, pak mohla mířit pouze dvěma směry, první do přístaviště, druhý za hradby do lesa. Bohužel ani na jednom konci nenašel žádný žádný podezřelý vstup. A i kdyby se to povedlo, stejně by to asi bylo k ničemu, pokud byla chodba zasypaná. Každopádně by aspoň věděl, zda je ta teorie o chodbě pravdivá. Toho dne neuspěl nalezením chodby, byť prošel celé vnitřní zříceniny.

Vydal se tedy tam, kde ještě od té doby nebyl, nebo spíše byl, ale nevyužil možnost nahlédnutí do záznamů. Potkal tam i věčného spáče, ke svému překvapení. jeho počínání ho potěšilo, ze všech úkolů se už čekalo pouze na bujného mustanga a všichni svůj úkol splní. Akolyta jeho prosbu vyslyšel, ve své době měli se Skalborem dobré vztahy, nechá prověřit staré dokumenty, třeba se poštěstí a na něco narazí. Sice v to moc nedoufal, ale byla to jistá dávka naděje.

Další den tedy ukáže, kam se pátraní bude odvýjet, měla by proběhnout i nějaká porada, ale pokud bude vypadat jako ty předtím, mimo základních informací z toho zase nic nebude a zabije tím zbytečně čas. Podle toho, jak tedy bude porada probíhat se rozhodne, zda nebude lepší věnovat čas hledání, než poslouchat bandu dobrodruhů, jak si stěžujou, že něco jim nebylo řečeno a proč, nebo jak se překřikují s bizardnějšími nápady, jako třeba někoho střelit katapultem přes hradby. Stále více nabýval dojmu, že to neberou dostatečně vážně, tak dlouho trvalo, než jsme se dostali až sem a přesto.....škoda slov. Druhá věc, opravdu jsme chytili toho zrádce? A byl tady jediný, nebo jich bylo více? Tohle ještě stále trápilo jeho hlavu. No byla tu ještě druhá věc, ale ta....řekněme že to nemohl moc ovlivnit.

matony
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 304
Registrován: 16.01.2012

Re: Myšlenky starého Fareana od matony » pon led 30, 2017 9:57 am Příspěvek

Před 3 dny....

Našel propadliny, které určitě povedou do pevnosti. Byl si tím jistý, když zjistil, že to byla původně radnice, nepochyboval. Místo bylo docela na očích a kopání by bylo nápadné, ale když na poradě se domluvili, že tam postaví stan, aby to nebylo viděl, byl spokojený. Na téže poradě ale zmínil Altaj zajímavou myšlenku, nebo spíše obecně jasný fakt, který všem ostatním, včetně mě unikl. Každá pevnost musí mít stoku, otázka bylo, kde jí najít. S Altajem sem byl ve skalboru a sledoval propadliny, nakonec jsme se rozhodli se jít podíval podél pobřeží, jestli tu stoku nenajdeme. Vyjeli jsme tedy bránou u skály a vydali se podél pobřeží. Nespěchali, měli si toho ještě hodně co povídat, obešli celý záliv, ale po stoce ani památka. Jejich hovor nebyl zrovna příjemný, ale veden byl v přátelském duchu. Procházeli kolem západního břehu, nakukoval vždy opatrně, aby nespadnul. Altaj vyběhl kousek dopředu, ale on se zarazil. Co tady dělá kamená klenba, pomyslel si. Došlo mu to za chvíli, našel to. Zavolal na Altaje a ten mu to posléze potvrdil. Ano, našli ústí stoky, paradoxně nebylo ústí znečištění ani nepáchlo, jak oba očekávali. Aneb, co všechno dokážou arapalské kouzla, pomyslel si. Ještě téhož večera to nahlásili Sarifovy, kterého našli ve Skalboru, jak dohlíží na dělostřelce. Byl překvapený, očekával, že se na pátrání vydají až následující den.

Před 2 dny....

Dorazil na poradu do Skalboru, kde se mělo rozhodnout, kterou cestou se vydají. On byl spokojen, plně rozhodnut, že bude kopat, něco ho tam neustále táhle, k těm propadlinám, věděl, že to je ta cesta. Přišel teda v poměrně dobré náladě, i když měl pár nedořešených starostí. Sešlo se jich poměrně dost, k jeho překvapení nebyl k dispozici generál, ale nějaký řádový voják. Ten tedy pověděl situaci s tím, že byl přkvapený, že se zmiňujeme o kopání, na poradě se prý přímo domlouvali, že se půjde ke stoce. Jeho postoj se mu nelíbil, ačkoliv tlačit na to, že mají jít kopat, voják neustále se od toho snažil všechny odradit, dostat se do stoky to nikdo neuvidí přece, kopat jim před hradbama bude nápadné a podobné řeči. To, že tam měli postavit stav, jak bylo Targem včera poznamenání, to nějak úplně ignorovali. Byl hodně naštvaný na přístup, který k tomu kopání měli, věděl, cítil to, že tam ta cesta je. Nakonec dal voják hlasovat, k jeho překvapení se většina rozhodla pro stoku, 5 proti 4. Většina ale poznamenala, že by se měli vyzkoušet obě možnosti. Trochu ho to uklidnilo, tak se tedy vydali k té stoce, vykopala hromadu sněhu a pak meteorama donutili kámen ustoupit a otevřít vchod. Voják udělal z provazu žebřík a někteří sestoupili dolů. Čekal nahoře, nejraději by tam poslal Altaje samotného, přece jen se dokáže mistrně schovat, ale kdeže, hrdinové museli jít jako první. Čekal tedy nahoře, chvíli trvalo, než se někdo vrátil, chodba to byla dlouhá. Až targ donesl zajímavé informace, odpadní jáma, v ní hromada těl, a žebřík nahoru do místnosti se zamčenými dveřmi. Byly to důležité informace, ale jeho napadlo, co ta těla, ty nikdo nezkoumal. Vydali se s Altajem dolů, ten šel napřed pro jistotu. Když se vrátil, byl celý bledý a bylo mu hodně špatně. Podal mu obvaz, protože ten puch a ten pohled nebyl vůbec pěkný. Když přišel sám se podívat, mohl jeho slova potvrdit. S přiloženým obvazem u obličeje přistoupil k hromadě těl. Bylo mu těžko u srdce, cítil s těmi mrtvými, doufal, že se to nebude muset stát, vždy byl proti. Holí otočil jedno tělo tak, aby viděl na záda...známky po runách...byly to dárci, ti, které nechal odboj otrávit. Znovu jeho srdce zaplakalo, když se vydal zpět, neměl kam spěchat, jedno zvěrstvo bylo napácháno....a další se neúprosně blížilo. Když vylezl ven, očistil si spodek roby, nohy ve sněhu a přidal se k altajovy, který koukal směrem na moře. Poplácal ho po zádech, řekl mu pár slov a vydal se do Skalboru. Další rána pro něj, kopat se nebude? Jak nebude, přece se říkalo, že...ale voják byl neoblomný. Nevadí, pomyslel si, vezme nářadí s vykope si to sám. Určitě se k němu někdo přidá, těch co chtěli kopat bylo více. Ano, BYLO, to bylo to správné slovo. Zůstal sám, všichni ostatní odešli, až na Altaje. Prohodili spolu pár slov a vydali se pryč, jeho však to k propadlinám táhlo. Několikrát se zastavil a upřeně sledoval místo bývalé radnice. Altaj ho musel vždy o myšlenek kopání vždy přerušit....stejně se tam o chvíli později vrátil, gaia ví, že musí kopat, určitě bude bezpečnější cesta. A taky by kopal, kdyby....když došel na místo, tak byla bývalá radnice pod dohledem vojáka, který by ho zastavil, kdyby něco začal. Zhrzený odešel ze Skalboru, smutným zklamaný, zhrzený s nenaplněnou silnou touhou vykopat svou cestu.

matony
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 304
Registrován: 16.01.2012

Re: Myšlenky starého Fareana od matony » pon led 30, 2017 10:28 pm Příspěvek

před 1 dnem....Den,který všechno změnil.

Bylo to tady, den útoku, pomyslel si. Měl toho tolik na zařizování, že si nepřipouštěl, jaké důsledky to bude mít. Věděl, že v té propadlině je chodba, když ostatní se vydali ke stoce, vzal lopatu a začal tam kopat, sám. Po chvíli kopání uznal, že to nejde dostatečně rychle a tak vyrazil ke stokám. Všichni už museli být dávno v pevnosti, když sestoupil do stok. Po dlouhé chodbě našel i zmíněný žebřík, kterého si prvně nevšiml. Vylezl po něm vzhůru a stanul v místnosti, kterou popisovat Targ. Pokračoval úzkou uličkou, než dorazil na rozcestí. Pokud narazí na arapalce, je po něm, to si nyní uvědomoval velice intenzivně. Doufal, že všechny v podzemí pobili, pokud tam nějací byly, ale nevěděl, kudy se vydali. Dal se tedy po své pravici a obešel velkou místnost. Nejistě to ní nahlédl a jeho srdce zaplesalo. Další mrtvý a bezpraní, dárci, věděl to, ani nemusel sledovat jejich záda. Naprosto zbytečná smrt, vždyť nic neudělali. Byl to pro něj první smutný pohled. Zakroutil hlavou, pomodlil se ke Gaie a šel dál, musel je dohnat, než se dostanou příliš daleko, pohybovat se po pevnosti arapalů sám nebylo rozumné. Vylezl na jakési menší náměstí, tak a teď kudy. Vzpomněl si, že se měli zabít mágové, kteří tvořili magickou bariéru a že měli sídlit v nějaké věži na severovýchodě. Zvedl zrak a spatřil věž. Dobrá, takže do věže, viděl i nějaké mrtvoly, to bude určitě cesta. Vydal se tedy touto cesto až narazil na kovárnu. Vida, zde se určitě tavilo černé stříbro, někde tu musí být i ten důl, věděl, že ho musí mít, nikde jinde totiž netěžili. A měl pravdu, důl byl hned za dalšími dvěřmi. Nakoukl do dolu, ale když v dáli uviděl arapalce, ihned se stáhnul. Takže tudy nešli, pomyslel si a vrátil se zpět. Nad kovárnou slyšel zvuky boje, no jo, ale kudy se dostat nahoru. Jak tak přemýšlel, z ochozu na něj někdo zavolal, zorai. Byl to, už ani nevěděl, kdo to byl, Thass možná. Ukázal mu cestu nahoru, taky si postěžoval, že tam všechni jsou jak pomatení. Když je provedl přes laboratoře, přes portál se přesunul k podivně modře zářicímu kameni. V tu chvíli ulyšel, jak dělové koule se zabořili do hradeb, zazněl zvuk rohu. Magická bariéra padla, děla odboje prorazila arapalské hradby. Sebral se a vrátil se na římsu. Nastal obraovský chaos, nikdo nevěděl, co má dělat, kam má běžet. Přidal se tedy ke gwalům, proběhli celý ochoz až narazili na několik omráčených hrdinů. Pomohli jim vstát a ani nevím kudy se probíjeli dál a dál.
Tolika mrtvol za nimi zůstalo a co hůře, mnozí byly nevinní. Jak se to mohlo stát, pomyslel si, dobrodruzi byla jak smyslů zbavení, toužili po smrti, po krvi, viděl jim to na očích. I jejich počínaní tak vypadalo, chaotické a pokud možno sežrat všechny arapalce. Ono vlastně bylo jedno, koho dostanou, hlavně že umře. Všechno tohle viděl a bylo mu úzko, tohle takhle dopadnout nemělo. V komnatách vyšších hodností byly i dívky, ani ty nebyly většinou ušetřeny, byť byly úplně neškodné. Zabili je, chladnokrevně a ještě se vymlouvali, že je napadli. Za to že někomu dá facku nebo ho škrábne, za to si nikdo smrt nezaslouží. Ale né dnes, dnes smrt najala pomocníky, protože sama tohle nestíhala zvládat. I oslabení arapalci byly hrozivý soupeři, skupiny dobrodruhé běhali chaoticky tam a zpět. Na velkém náměstí porazili větši skupinku arapalců. Viděl nádherné stvoření, zuřivý ještěr, ať byl osedlaný kýmkoliv, pořád to byla živá bytost. A ti TUPCI, HOVADA, neuměli nic jiného než je zabít. Snažil se je chránit, ale bylo to marné....o chvíli později ležela jejich těla bezvládně na zemi. Srdce je bolelo, vnitřně plakal nad zbytečným počtem mrtvých. Pohlédl k nebi a požádal bohyni, ať je doprovodí na jejich cestě na druhou stranu, víc udělat nemohl. Než se pomodlil, všichni se zase rozutekli, každý běhal kam se mu zachtělo. Ani nevěděl, jak se nakonec dostal do vězení, kde nalezli nějakého člověka. Otevřeli jeho celu a odvedli jsme ho stokama pryč. Pak jsme se vrátili a opět bloudili, pevnost byla obrovská. Dostal se pak konečně i do dolu, arapalci byly mrtvý a tak se mohl podívat. Minul skupinu vracejících se zoraiu, ale potřeboval vědět, kam ten důl až sahá. Ukazovalo se, že mě ve všem pravdu a důl to byl velmi dlouhy. Když dorazil na jeho konec, věděl, že měl pravdu, nebyla to chodba, byl to zřícený strop dolu. Měl pravdu! Byla to cesta! Ani tohle zjištění ale nedokázalo zacelit jeho krvácející srdce, cítil každou bytost, jak z ní vyprchává život. Vrátil se teda do pevnosti a hledal další, až potkal Kyru. Sarif prý všechny svolává před bránu, tak jsme asi vyhráli, pomyslel si, i když věděl, že vlastně utrpěli zdrcující porážku.

Nechal se vést spleticí chodeb před pevnost a sledoval, sledoval tu spoušť. Hromada mrtvých vojáků odboje, desítky, stovky mrtvých. Na každém kroku mrtvý, další a další. Zahnuli do další chodby, znova spousta mrtvol. A to nejhorší jej čekalo před pevností, arapalci vyrazili proti odboji, co viděl doteď nebylo nic proti tomu množství tel, které spatřil nyní. Nevěřil tomu, nechtěl tomu věřit. Byl úplně zdrcený, smutek jej ovládl, srdce krvácelo, tohle byla jeho konečná. Takhle to nemělo dopadnout, takhle ne, říkal si pro sebe, tolik smrti, doli života co opustili najednou tento svět. Bylo pozdě, nemohl už nic udělat, jen tam stát a litovat, všechny co nepřežili a sebe, že on přežil a nezabránil tomu. Viděl následky, toho všeho a nikdo, nikdo ho nemohl chápat. Procházel mezi hrmadou těl, modlil se a žádal gaiu, aby ochránila jejich duše a pomohla jim klidně přejít na druhý břeh. Nemohl jim nijak pomoci, prostě nemohl. Viděl vojáky odboje, mrvé, viděl arapalce, mrtvé, bylo mu už jedno, kdo to byl, všichni byly živé bytosti, otcové, synové, matky, dcery. Nebyl přítel a nepřítel, byl jen mrtvý, MRTVÝ. Už neotevře očí, nevstane, neobejme nikoho, bude jen bezvládně ležet. Jak byl starý a možná moudrý, tohle nezvládal. Málem padl mezi ně a rozplakal se, ale nemohl. Tyto okamžiky jej změnili....

O něco později odpočíval na lavičce, pořád měl před sebou obraz těch mrtvých. Nevnímal moc okolí, ani posla, který hlásal, že se bude konat oslava na hradě k počesti padlých. Kdyby to nebylo na jejich počest, aby by tam nešel, neměl co oslavovat. Uvnitř brečel, ale navenek to nesměl dát najevo. S předstihem se pomalu přesunul k hradu a posadil se na lavičku. Někdo k němu přisedl, ani nevěděl, kdo to vlastně je. A pak se ozval hlas, ten .... prej mocný. Oči mu zrudly hněvem, dělal si z toho všeho legraci, smál se. Jedenkrát jej varoval, pak jej kouzly složil k zemi bez mrknutí oka. Bezeslova stále pak seděl, jako by se nic nestalo, stále byl smutný a zachmuřelý. Když pak vstoupil do hradu, postavil se bokem. Sarif rozdal všem arapalskou helmu, něco jako trofej na památku. Ihned ji schoval do batohu, nemá na co dobrého vzpomínat, mnozí si je nasadili, jiní prohlašovali,že z ní budou pít pivo a na ochozu všichni tleskali zachráncům, nám. Nikdo z nich nechápal, nikdo nad tím ani nepřemýšlel. Všichni jásali a jen on jediný byl smutný. Na hostině si vzal pohár vína, sedl si bokem a sledoval, velké oslavy, velké řeči....a co slavili, co získali? Nic! A kde byla hostina na počest padlých, nepadlo o nich ani slovo! Kašlali na ně, úplně jim byly ukradení! Přišla k němu Rena a prej Na zdraví! Na zdraví koho, těch mrtvých? Vztek v něm rostl, vstal, odsunul ji a odešel ven. Jednou nebo dvakrát se vrátil, jestli se teda nějaká čest bude teda dělat, nedělala. Všichni jen žrali, chlastali a smáli se. Venku seděl a koukal do jezera, klidná voda jej uklidňovala, jen kdyby ho pořád někdo neotravoval. NECHCE SE S NIKÝM BAVIT! KDY UŽ TO KONEČNĚ POCHOPÍ! Do místnosti s hostinou vstoupil naposledy ve chvíli, kdy tam již nikdo nebyl. Nalil si trochu vína do pohárku, zvedl jej vzhůru. Na vaší počest vy, jež jste položili život. Padli jste za nás a já, já nezapomenu. Ať gaia Vaše duše doprovodí na Vaší poslední pouti. Pak se na chvíli odmlčel, napil se vína dodal "Omlouvám se". Položil pohár a odešel...

matony
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 304
Registrován: 16.01.2012

Re: Myšlenky starého Fareana od matony » úte led 31, 2017 11:37 am Příspěvek

Den, který všechno změnil - večer

Posedával na náměstí ve své chmurné náladě. Na koni přicválal jejich nový adept, Peste, sedl k němu plný nálady a chtěl si povídat. Dal mu víc než najevo, že mu není do řeči, nakonec jej jeho ustaraný výraz, co že se to děje, donutil promluvit. Vzal ho na místo bitvy, většina těl odboje už byla uklizena, přesto to bylo stále cítit ve vzduchu. Pestemu po pár slovech nemusel nic vysvětlovat, okamžitě to pochopil, za což byl rád. Chvíli tam pobyly a pak se vrátili zpět do města. Nyní seděli, bok po boku a sdíleli společně zármutek nad tolika úmrtí. O pár chvil později dorazila nunka. Potěšilo ho, že jí vidí v pořádku, taky neměla o ničem tušení. Nechtěl to rozebírat ve městě, jen mezi svýma se cítil aspoň trochu lépe. Přesunuli se teda do tábora a začala ponurá smutná diskuze. Trochu se rozpovídal v jejich jazyce. Popsal jim, co viděl, co se dělo, čeho se zůčastnil. Přidal se k nim také raven. Nuceně se usmíval, tak mu řekl, že to není nutné. I na Ravenově tváři se objevil výraz smutku, měl dojem, že je to lepší, než aby se musel stále přetvařovat.

Povídali si, přestavil Pesteho Nunce a ti se spolu začali trochu bavit. Oni dva vyhráli celou bitvu tím, že tam nebyli. Nemuseli vidět to, co se tam dělo. A on byl za to rád. Hlavně u Nunky, držel jí stranou úmyslně. nechtěl, nemohl dovolit, aby se toho zvěrstva účastnila. Ona ne, má syna, je matka a někdo ho musí zastupovat, aspoň jeden z vedení musí být v pořádku. Diskuze se vlekla, ale i za to byl vděčný. Ačkoliv se modlil na bitevním poli, pozvedl pohár na počet padlých po hostině, stále ho srdce tížilo. Neudělal toho dost, nedokázal tomu zabránit, musel udělat více. Táhlo hoo to na místo, kde nejčestněji a nejčistěji uctí památku všech, kteří padli. Vstal, rozloučil se a vydal se do Nelye. Ale nebyl sám, Nunka a Anubar šli s ním. Už dříve se domlouvali, že je rada vyslechne, ohledně umístění Anubara v Nelyi, v bezpečí. Před palácem je uvítal akolyta, rada se rozhodla sejít a projednat Nunčinu žádost. Když jim o situaci povídala, vůbec se mu po tom celém dni nelíbily jejich námitky, které mohli ohrozit jejich věc. Slíbil jí, že to zařídí, že to radní schválí. Několikrát chtěl jim skočit do řeči, když uslyšel slovo "ale". vždy si ale vzpomněl na slova akolyty, že jakýkoliv zásah do jednání by byl k velké škodě. To nemohl dopustit, stál opodál a snažil se uklidnit. vzhledem k obrazům bojiště se mu to nedařilo, ale jeho vztah k Nunce byl stále silnější. Věděla, co má udělat a jak, co jim má říci, zasáhl by tedy až v případě zamítavého rozhodnutí. Stále a mračil se, akolyta ho jedním okem neustále sledoval, všiml si toho a o to více se snažil udržet zpátky. Některé bitvy nemůže vybojovat on, to si neustále opakoval. Když rada vynesla kladné rozhodnutí, velice se mu ulevilo, spadla z něj trocha nervozity a smutku, né dostatek, ale i to bylo dobré, za celý den něco, co jej potěšilo, co dodalo trošinku světla do toho temného dne. Vyžádal si pak také audienci u rady, která k tomu svolila. Nunce doporučil, aby Anubara odvedla raději ven, což učinila.

Postavil se před radu, neskrýval svůj současný stav, stejně by to nemělo smysl. měl pocit, že i oni na něm viděli, že se museli stát něco strašného, pobídli ho teda k jeho žádosti.
"Skalbor padl, byl jsem u toho": pronesl a celou místností se začal ozývat šepot. I rada sebou trhla a začali si rychle podívat mezi sebou. Viděl jsem tolik smrti, co může farean za život spatřit, pokračoval dále. Modlil sem se na bojišti, mohlil sem se i později, vzdal jsem hold všem padlým, byly jich možná stovky. Přesto mé srdce není dostatečně klidné, neudělal jsem dost. Chci požádal o obřad, který by byl hoden všem těm mrtvým, který by jejich duším dopřál klid a ctihodnou cestu na druhou stranu. Není jiného místa, než zde, v centru života a rovnováhy. Ráda ho sledovala, na jeho žádost přistoupila, vykonají obřad, o krytý je žádal. Promluvil pak s nimi ještě o pár osobních věcech a vydali se spolu s Nunkou a Anubarem do tábora. Snad po obřadu se mu uleví...

matony
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 304
Registrován: 16.01.2012

Re: Myšlenky starého Fareana od matony » stř úno 01, 2017 4:28 pm Příspěvek

Dvě noci oka nezavřel. Těžko se mu vyrovnávalo s tím, co zažil, pořád ho tížila vina. A třebasže s tím nemohl nic dělat, ani tohle vědomí mu moc nepomáhalo. Aspoň, že své bratry zatím hlídá a jsou v pořádku. Oba dny probíhali identicky, seděl, tvářil se zasmušile a sledoval dění okolo, okolo banky, okolo tábora, všude, kde se objevil. Neměl náladu si s nikým jiným povídat, než se svýma rodným jazykem. Když mluvil rodnou řečí, aspoň mu do diskuze nevstupovali ostatní, se kterýma neměl potřebu něco probírat. Hodně ho mrzelo ale i chování jeho bratrů. Jeden se na hostině choval jako největší dobytek, takhle si nepředstavoval, že bude farean vzdávat hold mrtvým. Od té doby, co se stýká s tím upírem, který ho tahá všude možně po výpravách, se úplně změnil. A nebo né změnil, on takový byl celou dobu, jen to nedával tak najevo, ještě se uměl zastavit, prohodit pár slov. Je fakt, žena radách ho doháněl k šílenství, ale i tak. Dnes to byl pro něj někdo úplně jiný, z jeho pohledu už nebyl fareanem.

Ale ani s druhým to nebylo o nic lepší. Když ho viděl, jak hrdě nosí arapalskou helmu, řekl mu, ať jí sundá. Čekal, že by mu mohlo dojít, co dělá, ale opak byl pravdou. Proč by jí to sundával, přijde mu to směšné. Ano, směšné, slyšel to dobře. Co je směšného na tolik smrti, pomyslel si. A stejně tak mu to řekl, pokud si myslí, že ti mrtvý, co umřeli na bojišti, byly směšní, že jemu to tak nepřijde. Ale každý dle svého gusta, tak dodal, že jestli si teda myslí, že to směšné bylo, tolik smrti, ať si jí teda nosí. Odpověď, kterou záhy dostal, ho úplně odrovnala. Prý, krokodýl taky zabil spoustu zvířat a nosí se jeho zub jako trofej na krku. Co to s tím sakra má společného proboha? Vždyť tu jde úplně o něco jiného. O to více to jeho srdce zabolelo. Měl štěstí, že byl před tímto incidentem v nelyi, kde se dokázal trochu uklidnit. Kde mu někdo aspoň trochu pomohl...

Ráno se probudil, první spánek po 4 dnech, nebyl nějak kvalitní, ani nijak dlouhý, ale byl to spánek. Něco, co potřeboval už nějakou chvíli. Klidný nebyl, ale.....prostě žil, což jiní takové štěstí neměli....

matony
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 304
Registrován: 16.01.2012

Re: Myšlenky starého Fareana od matony » čtv úno 02, 2017 9:43 am Příspěvek

Jeho den byl stejný, jako dny předtím, i když vlastně ne, trochu se změnil, něco se změnilo. Možná mu klid a společná modlitba v Nelya dodala trochu klidu a energie. S někým prohodil i pár slov, s kým to bylo.....ah ano, Dary se snažila s ním mluvit, promlouvat mu do duše. Byla gwal, měla k jeho rase asi nejblíže. Přesto tohle nemohla pochopit, i když se snažila, všechna čest, jak je vytrvalá. Kolikrát to už slyšel, že se někomu nelíbí, co se s ním děje? Už to přestal počítat, po pravdě to nějak přecházel a snažil se vyrovnat s tím, co bylo, s vědomím toho, co bude. Věděl, jak to bude pokračovat, že to, co se stalo ve Skalboru, byl jen začátek všeho.

Co bude dál? Útok na ostrov? Pravděpodobně. Vyhlazení Arapalu? Rozhodně. Proč? Proč by to nešlo mírovou cestou? Protože už jednou to udělali, zavřeli je na ostrově a jak to dopadlo, jediné řešení bude kompletní vyhlazení. Samozřejmě, někteří vysocí kněží zajisté uvězní, aby je naučili používat runy a jejich znalosti a co pak? Tohle všechno s tou gwalkou probírali. Ale mu to bylo tak nějak lhostejné, byl zklamný z toho všeho, že to neviděl dříve, ale některé věci se prostě musí stát a i z velkého zla může vyrůst semínko dobra. Vzpomněl si na příběh, kdy fareani opouštěli starý svět, kdy za velkého zla vyrostlo něco, co je jeho spásou.

Možná by se nad tím mohl zamyslet, času na to měl dost.

O pár hodin později potkal Nunku, což ho přimělo k malému úsměvu. Vždycky jí rád viděl, byla takové jeho světlo ve tmě. Ona jediná měla právo mu promlouvat do duše a on jí to také vždy umožnil. Po té dlouhé době se mezi nimi vyvinul vztah, ve kterém i takto zasmušilí dědek někomu bezmezně věřil. Byl za to rád, i díky tomu, že byla bojovnice a dělala vše rázně. Žádné sladké řečičky a podobně, prostě hrr a akce. To mu na ní imponovalo. Chvíli si povídali, mluvila velice zajímavě, další témata na zamyšlení, řekl si pro sebe. Pak odešli k jejich stromku a strávili tam pěkné chvíle. Zlepšilo mu to náladu, dobře věděla, co na něj platí. Byl za ní rád, aspoň na chvíli se zbavil toho všeho co ho tížilo. Když odešla, tak se mu to vrátilo.

Večer šel spát, plný myšlenek, ve kterých měl obrovský chaos, spousta protikladů. Ani nevěděl, kdy usnul.
.....
.....
.....
Ráno sebou cuknul, otevřel oči a rychle se rozhlížel kolem sebe. Co to bylo? Co se stalo, kde to jsem? Kdyby jej někdo viděl, asi by si myslel, že vidí nějakého blázna, byl úplně zmatený.

matony
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 304
Registrován: 16.01.2012

Re: Myšlenky starého Fareana od matony » pát úno 03, 2017 9:36 am Příspěvek

Měl za sebou den plný neuvěřitelných zvratů, jeden střídal druhý, jako by to bylo naprosto normální. Nejdříve ten sen, ačkoliv potřeboval nějaký čas, aby se z něj pořádně probral, ale věděl, co mu měl říci. Věděl, kam by měl jít, i když si nebyl jistý, jestli je toho hoden a co ho tam čeká. Chtěl tam jít z celého srdce, ale také se obával, co na něj řekne, pokud teda něco řekne. Vydal se prvně tedy do Skalboru, na ta místa, kde to všechno začalo, postavil se k propadlinám, koukal na ně a přemýšlel, zda nemohl něco udělat jinak.Chvíli na to k němu přiletěla vlaštovka, nastavil ruku a vlaštovka mu na ní dohopkala. Věděl, proč přiletěla, ale chtěl ještě chvíli zůstat. Za pár okamžiků vlaštovka vzlétla a odlétla směrem na jih. Nesměl ji nechat čekat, byl čas se tomu postavit. Pronesl cestovní zaklínadla s Skalbor opět zapadl do ticha, kde se jen z dálky ozývaly stavební práce.

...o několik hodin později...

Vrátil se do Skalboru, něco s ním bylo však jiné. Už tam nestál, jako před pár hodinami, někoho hledal. Když nakoukl do stájí, věděl, že tam někde je, jeho koně poznal kdekoliv. Procházel místnost po místnosti, došel až do dle jeho názoru jednacího sálu, kde byla pravděpodobně porada. Ani ani tam ho nenašel. O patro víše bylo vše zamčené, zkusil další dveře proti sálu, byly otevřené. Prošel tedy až na konec chodby a vešel do místnosti, ale pamatoval si jí jinak. Předtím to byla velká místnost, s jednou ženou, která se bála o život, teď? Teď byla malinká, ze dvou stran překlenutá dřevěnou stěnou. Nakoukl do prvních dveří a uviděl Oriase. Ten byl zadumán v nějakých papírech, že si ho ani nevšiml. Druhé dveře tedy povedou k Sarifovy, pomyslel si a otevřel je. Nepřekvapilo ho, že tam opravdu byl, ale s ním i on a ona. Brzy se dozvěděl, co tam probírají. Neměl z toho radost, ale nezasahoval. Byla to jejich volba, né jeho, byť byl tou volbou přímo vtažen do víru dění, o kterém neměl tušení.

...pozdní večer...

Večer strávil v chatce, popíjel vodu ze džbánu. Byl tam on i ona. Chtěl, aby mu řekl, že je pitomec, tak mu to řekl. On byl další, kdo mu řekl, že se změnil. Možná měl novou cestu a plnil to, čemu věřil, že je správné, jeho jízlivost a zeď, kterou kolem sebe udělal, nezmizela. Aspoň né zatím a hned, což připustil. Řekl jim, co by měl udělat. Oba mu sice oponovali, že na to není sám. Přesto jim řekl, že je na to sám, zatím. Ona to pochopila, on mu to řekl znova, že není. Usměrnila ho, aby ho nechal, on docela nelibě souhlasil. Nakonec se on spokojil s tím, co mu zopakoval, ZATÍM je na to sám.

matony
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 304
Registrován: 16.01.2012

Re: Myšlenky starého Fareana od matony » stř úno 15, 2017 9:59 am Příspěvek

Probudil se do poměrně pěkného rána. Fareany sice vídal jen zřídka, ale sem tam se někdo objevil, což ho těšilo, ať už patřil kamkoliv. Od Skalboru uplynulo už hodně dní, stále nevěděl, co vlastně po nich odboj chce, něco na zahřátí je obecný pojem, nějaké hadry a hořlavé bylinky. Více z těch, co byly na poradě, prakticky nedostal, zápis žádný taky nenašel. Tak jim poslal nějaké bylinky a hleděl si svého. Občas si vyrazil na menší výpravu, což ho hodně těšilo. Úplně do starého železa ještě nepatřil.
Trochu ho trápil ten podezřelý klid, z ostrova se nic neblížilo a to nebylo dobré znamení. Neměli by vědět, že Skalbor padl, to tedy znamenalo, že se chystají si to s nimi jít vyřídit v plné síle. A to pro pevninu znamenalo velmi špatné věci. Síly musel odboj roztrousit mezi Skalbor a Gheer, sice jsou to oboje pevnosti s hradbami, ale i tak to neznamená jasnou výhru, spíše jen menší výhodu, vedle schopností arapalců. Ale tento starý farean ještě neřekl poslední slovo, možná není nejmladší, ale to neznamená, že do děje nemůže pořádně zasáhnout. už ho i něco napadlo, i když to asi zabere dost času s nejistým výsledkem. Pokud by to ale mohlo trošku naklonit misku vah jejich směrem, pak bylo třeba zkusit každou variantu.

matony
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 304
Registrován: 16.01.2012

Re: Myšlenky starého Fareana od matony » úte úno 21, 2017 8:15 am Příspěvek

Podivne to děli se změny, když se tomu chvíli nevěnoval. Nakonec vyslyšel Altajovo skoro pozvání na poradu, nejenže nevěděl, zda tam Raven dojde, pár dní prospal, překvapivě, ale taky ho zajímalo, jestli ho tam případně nechají a nebo vyprovodí. Stále měl dotaz ohledně věže mágů, tak v horším případě by počkal na generála po poradě. Raven tam byl, což ho potěšilo, že svou povinnost zastává skvěle, těšilo jej to. Jeho informovanost ostatních fareanů sice velmi vázlo, ale na druhou strany, vše hezky pomalu.

Sám došel pozdě, tak se posadil a jenom poslouchal a snažil se pochytit co nejvíce. Věděl, že mu něco už uniklo, ale to hlavní asi slyšel. Zprávy to byly zajímavé, ale ctil svoji pozici na poradě a jen mlčky seděl a sledoval. Vše probíhalo dobře, když teda pomineme Nexiuse, který v pevnosti vyřvával. Na poradu ale nedorazil, tak je otázka, co mu provedlo, třeba ho někde zavřeli, nejlépe na dost dlouho. Než došel pánvička, vše probíhalo svižně a věcně. Když už teda někdo dojde pozdě, má si sednout a poslouchat a zeptat se, až bude vše sděleno. Ale co by to chtěl po zoraiovy, délka porady se zdvoj, né-li ztrojnásobila. Mnohým už tekli nervy, on se snažil udržet klid a nedával nic najevo, což se mu dařilo. Když porada skončila, panvička zase něco pitomého pronesl, to už ale ani on nevydržel, něco řekl ohledně toho, že tohle už je na něj moc a odešel. Na ostatní čekal u stájí, první došel pánvička a začal do něj hustit. Pokus o to mu sdělit, že pokud neumím chodit včas, nemám vyrušovat, se ukázalo jako zbytečné. Když panvičkovy došli argumenty, tak ho osočil, že tam neměl co dělat, o už na něj bylo moc. Odseknul mu a odešel, neměl na něj čas ani chut. Oni mezi sebou neměli nějak extra přátelský vztah, ale dá se říci, se respektovali. Jak tomu je po poradě, to už si nebyl jistý.

Zajel do tábora na kontrolu a narazil na Cordiho. Ukazoval mu, jak se umí skrývat, což jej překvapilo. Byl docela dobrý. Na jeho otazku mu i odpověděl, ale nepřišlo mu, že by to bylo to, co by chtěl slyšet. Myšlenkama byl pořád na poradě, ono vidět i naštvaného Ravena se nevidí každý den. Cordy mezitim ukazal na stromek v taboře, tak se na něj díval a čekal, že se za ním objeví. To se po chvíli nestalo, do větru řekl, že je vážně dobrý v tom skrývání a chtěl ho odhalit, ale Cordy nikde nebyl. Těžko říci, kam odešel. Vrátil se do města, Cordyho kuň taky zmizel a tak ho napadlo, že se asi šel projet. Snad si vzal k srdci jeho upozornění, že existují mechanismy, které jej dokáží odhalit i skrytého. Promnul si vousy a vyrazil do dílny.

......

Dorazil do Nelye, byl tam klid a pohoda, jako vždycky a hlavně, poblíž byl strom života, nejbližší spojení s přírodou a jeho bohyní. Už jenom vědomost že tam je jej naplňovala klidem. Navštívil i jejich stromeček, kde u něj uviděl spícího Cordyho. Nechtěl ho budit, tak jen stromeček zalil a odešel, aby měl jeho farean klidné a ničím nerušené spaní.

matony
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 304
Registrován: 16.01.2012

Re: Myšlenky starého Fareana od matony » úte bře 14, 2017 8:14 pm Příspěvek

Starat se o tábor není legrace, ale zase je to místo, kde se dá dobře před všemi schovat. Poslední dny neměl potřebu se s někým bavit, byl ozmrzelý a nepotřeboval někomu vysvětlovat důvody. Prostě je rozmrzelý. Před pár dny navštívil jemu nejbližší rasu v jejich táboře, dozvěděl se novinky a pak se vrátil ke svému. Občas si skočil pro zakázku do města a zase se vytratil. Necítil se dvakrát dobře už delší dobu, klid trval až příliš dlouho a to nikdy nevěstilo nic dobrého. Pořád měl pocit, že se něco děje, skryté, v pozadí, na první pohled né přímo viditelné, ale děje. I sny měl poslední dobou poměrně divoké, nebyl žádným prorokem, gaio chraň, ale většinou něco znamenali, jen bylo třeba si je správně vyložit. A tohle mu moc nešlo, nebo spíše šlo, ale až v době, kdy to již nebylo potřeba.

Procházel se po táboře, byl klid, vítr si hrál s listy nedalekých stromů, nijak silně, ale i tak v něm cítil něco, co neuměl popsat. Byl takový tichý, studený, nijaký. V myšlenkách se stále vracel ke stromu, keři, lani a veverce. Ten příběh, který dostal do rukou, pro něj hodně znamenal. Věděl sice proč, ale nevěděl, proč se k němu stále vracel. Podíval se k severo-západu, upřel tam svůj zrak a i když viděl jen velkou skálu, jeho oči hleděli dál, na pobřeží, na moře a dál a dál, až k ostrovu. Jakoby tam na okamžik byl, stál na něm a zase byl zpět, jeho mysl si s ním hrála. Ale proč? Co se děje v pozadí, kdo se skrývá ve stínu toho všeho, co plánuje....

matony
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 304
Registrován: 16.01.2012

Re: Myšlenky starého Fareana od matony » stř bře 15, 2017 10:20 am Příspěvek

Dvě návštěvy za jeden večer, takové pozornosti se tábor už dlouho nemohl pyšnit. Do toho musel připočíst i poctivého Cordyho, který pravidelně zásoboval tábor masem, byl mu za to neskonale vděčný, aspoň měl pocit, že na to všechno není sám. I když ten pocit jej přepadal docela často, ač se s tím nechtěl moc smířit. Ale měl radost, že aspoň jeden farean tábor pravidelně navštěvuje. Nunka žije v Nelyi s Anubarem a vedou si skvěle, což jej těšilo a byl za to i rád. Sice pro něj byla nejdůležitější, ale kdyby se dostala do víru jeho myšlenek a pocitů, rozhodně by nezůstala opodál, ale začala by o něj pečovat a mít starosti. Toho jí hodlal ušetřit.

Výstavba tábora pokračovala, pomalu, ale stále pokračovala, měl z toho radost, do stavby svatyně ale zbývalo ještě mnoho času. Musel však být trpělivý, což uměl poměrně dobře. První návštěva jej potěšila, bylo poměrně příjemné se s někým zase bavit, jen tak, nezávazně. Myšlenky jej ale stále nabádali k nepolevování obezřetnosti. Svých divných pocitů se nedokázal zbavit, ani svých domnělých myšlenkových přesunech na ostrov. Trochu ztrácel přehled o realitě, ale to nebylo nic neobvyklého. Ačkoliv to nevypadalo a spíše se bavili o nedobrých věcech, věděl co dokázal a to bylo pro něj důležité, byť si to nějak nechtěl připouštět. Myslel si, že teda toho zvládne více, ale i to co se mu povedlo by lecjakému fareanovy mohlo stačit na dva životy. Jeho myšlenky byly chaotické, složité, někdy nenavazující a jindy až příliš jasné. Bylo třeba dořešit pár věcí, které ho tížili. Jen co první návštěva odešla, objevila se návštěva druhá.

Ta už nakonec nebyla tak příjemná, jak si zprvu myslel. Ale částečně si za to mohl sám, neměl se ptát na to, o čem se nechtěl bavit. Sice to nevěděl,když se ptal, ale i tak to nemuseli rozebírat, přesto to docela nepříjemně probírali. Z výsledku nebyl šťastný, ale co už, s tím nic neudělá. Možná rozběhl něco, co se mu ve výsledku nepříjemně vymstí, ale to ukáže až čas.

matony
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 304
Registrován: 16.01.2012

Re: Myšlenky starého Fareana od matony » pon bře 20, 2017 12:37 pm Příspěvek

Posedával v táboře na svém obvyklém místě a meditoval. Pokud by tábor někdo navštěvoval pravidelně, pravděpodobně by mu to připadalo, jako by se snad ani za ty dny nepohnul. A přesto občas někam vyrazil, kde měl pocit, že by se měl objevit. Nebylo to příliš často, ale některé okamžiky vyžadovali jeho přítomnost, ne kvůli někomu jinému, kdo by jej potřeboval, ale pro něj samotného. Klid ve světě v něm naopak vzbuzoval obrovský neklid. Ačkoliv hluboce meditoval, nepodařilo se mi přijít na to, co se skrývá v pozadí, co jej tak zneklidňuje. Pocit sílil každým dnem a přesto se mu jej nedařilo určit, prohlédnout skrz temnotu, která jej chránila. Něco narušovalo rovnováhu, ale asi nebylo určeno, aby to bylo odhaleno. Jestli se něčemu naučil od bratrů a sester z Nelye, pak je to svým způsobem trpělivost. Vše se odhalí, až přijde na to čas. Jakou zkázu to pak způsobí už není tak podstatné, stane se co se má stát a rovnováha bude opět nastolena, až přijde správná doba.

Kde je ale ta rovnováha, nebo spíše kdy? Nyní? Včera? Zítra? Co určuje rovnováha, to mu stále unikalo, ve věcích víry o své bohyni nepochyboval, plně jí důvěřoval a věděl, že se vše děje tak, jak se dít má. Přesto byl stále vázán "materiálně", kdy mu chyběla jakási pevná "hodnota", která by mu říkala, v jaké pozici se rovnováha nachází. zda směrem ke špatné straně, nebo k dobré straně, nebo je nyní přímo neutrální?

Tak jako tak, měl možnost si v posledních pár dnech pohovořit s pár osobami. Většinou se jednalo o příjemné diskuze, navštívila ho i jeho družka a pověděla mu o novinkách v jejich městě a jejím životě. Aniž by do toho musel nějak zasahovat, situace se dala sama do pohybu. Možná se to vyřeší samo, čas ukáže. Ale byl trochu klidnější, co se této situace týče. Snad se to brzo vyřeší, rád by se zbavil jedné starosti.

Chvíli na to se znova ponořil do hluboké meditace....

matony
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 304
Registrován: 16.01.2012

Re: Myšlenky starého Fareana od matony » úte bře 28, 2017 2:43 pm Příspěvek

Ačkoliv se navenek tvářil klidný, uvnitř to bylo přesně naopak. Od oznámení, že přijede sám Lord Arapalu neměl moc klidu, v hlavě se mu rodila spousta myšlenek, jaké zrady plánují a co hodlají udělat. Stačilo by jen pár mužu s runovým odkazem a celé osazenstvo by v klidu pobily. Myšlenka, že opravdu chcou vyjednávat, mu klid moc nedodávala. Ale asi na tom, co mu Altaj řekl o pozici lorda, bude pravda. Pak ale nechápal, proč tam v dáli jenom stojí, na co čekají? Vzájemně na sebe koukáme, my přes dalekohled, oni díky lepšímu zraku a čekáme, co se bude dít. Možná vyhlížejí nějaký podraz od nás, možná jen upoutávají naší pozornost, aby se mohli vylodit u Skalboru a získat zpět svoji pevnost. Stát se může cokoliv, čím si byl jistý, že jeho pocity jsou správné a něco není v pořádku, něco se děje ve skrytu toho všeho. Ale nebylo mu souzeno to odhalit dříve, než se to stane, smířil se s tím, aspoň si to namlouval.

Na farmy už pustí pouze ty, kteří byly nahlášeni na hlídání, vztyčili tam také antimagickou stěnu, která znemožňuje teleportaci nebo zcela nuluje energii na vytvoření průchozí brány. Vzhledem k tomu, že měl připravený únikový plán, který potřeboval podpořit teleportačním kouzlem, byl z toho všeho trochu rozladěný. Hold bude muset vymyslet něco jiného. Není na škodu být připravený na všechny možnosti. Nepředpokládal, že úmysly jak Lorda, tak odboje, jsou zcela čisté a i kdyby se dohodli na míru, pravděpodobně nevydrží příliš dlouho, na to vzájemně toho druhého hodně bojí.

Protřepal hlavou, aby zahnal takové podobné myšlenky, zvedl hlavu směrem na západ, přiložil oko k jednomu konci dalekohledu a zase začal sledovat, co se na lodi se zlatýma plachtama děje.

matony
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 304
Registrován: 16.01.2012

Re: Myšlenky starého Fareana od matony » pát bře 31, 2017 9:48 am Příspěvek

Posedával na lavici před domem v jiném táboře a vyčkával. V hlavě přebíral, co se za poslední sny stalo. Moc dobře si uvědomoval, jakou hrozbou se Gerwyn stal, na jednání o míru mu to jenom potvrdil. Jeho chování, jednání, vystupování, nebylo sice takové, jako od arapalce čekal, ale i tak bylo krajně nepříjemné, aspoň pro něj. Ten jeho hlas, měl co dělat, aby mu nepodlehl a zachoval si zdravý rozum. Značně ho to vyčerpalo, ale nedával to znát. Nemohl dovolit ukázat slabinu před jeho nepřítelem. Rozhodl se, že nebude jenom loutkou a podle toho jednal, vše připravil a provedl dle jeho plánu. Věděl moc dobře, že cena, kterou za to zaplatí, bude vysoká. Pokud ale jeho plán vyjde, možná to bude zlom v tom všem. Ale o tom rozhodle až čas a gaia.

Noc se přibližovala a osoba, kterou vyhlížel nikde nebyla. Inu, né každý den je posvícení, věděl, kde se pravděpodobně nachází, ale až takovou potřebu jej najít neměl. Pokud bude chtít, tak si ho najde sám, záleží na tom, co všechno se dozví a pokud se to dozví od někoho třetího, bude u něj hodně brzo. Zvedl se a přesunul se do jejich tábora, uvidíme, jak to bude pokračovat. Sice měl pochybnosti, ale věřil, že může uspět se svým plánem.

Byl jeho plán troufalý? Velmi. Byl nebezpečný? Smrtelně. Tak proč to dělal? Kdo ho již znal, nemusel se ptát.

matony
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 304
Registrován: 16.01.2012

Re: Myšlenky starého Fareana od matony » čtv dub 06, 2017 1:36 pm Příspěvek

Ačkoliv se vše nedařilo zcela podle jeho plánu, Lord možná trochu zabral. Ale on se nedá tak snadno zlákat, jen ať si myslí, že si to opravdu zasloužil. Stále mu nevěřil, ale jejich diskuze mu přišla příjemná, lord vynechával ten svůj podmanivý hlas a bavil se s ním normálně, až na jednu dvě vyjímky, což oceňoval. Jestli jsou ale jeho úmysly čisté, si stále jist nebyl. Mír, po kterém toužil, by mohl lord v klidu zařídit, ale teď je ta nevyřčená otázka, na jak dlouho. Podmínku míru by splnil, ale za rok dva by se mohl rozmyslet a veškerá jeho snaha by byla naprosto k ničemu.

Věděl, že lord využívá návštěvy k velmi opatrnému shromažďování informací, kdo by proti němu případně stál a jaký mají které skupiny názor. U Fareanů si je asi nejvíce nejistý, z toho co o nich slyšel není jeho pozice nejlepší, ale však on mu to hezky vyvrátí. Pokud jsou jeho úmysly čisté, pak bude vše v pořádku. Důvěra se buduje velmi pomalu, to mu také řekl, otázka je, jestli si jí bude chtít budovat a nebo ne. Jedna věc mu ale stále zůstávala v hlavě, ten jeho náznak.....čas ukáže, musí si dávat velký pozor.

matony
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 304
Registrován: 16.01.2012

Re: Myšlenky starého Fareana od matony » čtv dub 13, 2017 11:11 am Příspěvek

Posedával ve své dílně a v hlavě si připomínal, co vše udělal. Příkazy pro tábor vydal, zakázky si vyzvedával, informace co potřeboval se dozvěděl. Zachmuřil se, vzpomněl si na důležité věci ohledně lorda, pořád měl hodně otázek bez odpovědí. Jednal by rázně, zrušil by nejraději veškeré jednání, s tímto lord rozhodně nepočítal. Vypočítavý je, ale tohle, tohle by byl takový zvrat, na který dle něj nepomyslel. A že by se vlády ujal někdo jiný, výbojnější? Stejně je jen otázka času, než si to lord rozmyslí a dle jeho mínění stejně se rozhodně zaútočit. Mír si přál, ale nebyl přesvědčen, že by to přineslo něco dobrého, jen by to oddálilo dle něj nevyhnutelné. Válka bude, otázkou zůstává, kdy a kdo získá čekáním více.

Z všech hledisek se mu ale jevilo to, že jeden vládce, který vydá rozkaz a ten se stane, má rozhodně lepší pozici, než více "vládců", kteří se schází, všechno probírají a trvá delší dobu, než se rozhodnou. Pokud se vše udá tak, jak to zatím vypadá, i když byl ujištěn, že nic není rozhodnuto, což vítal, bude mít pak lord opravdu na všechny potřebnou páku? Chtěl věřit, že ne, ale v mysli si tím jistý nebyl. Situace se vyvíjí z jeho pohledu ne v jejich prospěch. Avšak stále si v hlavě připomínal, co se má stát, to se stane, dřív nebo později, ale stane.

Největší obavy měl ale o Nunku, která se ke všemu dostala hodně blízko. Z toho nebyl vůbec nadšený, spíše se hodně obával. Nemyslel si, že by na to neměla, naopak, zvládne to, o tom nepochyboval, ale nevěděl, za jakou to bude cenu.

Otázka za otázkou, myšlenka za myšlenkou. možná proto ho už pár dní bolí hlava z toho všeho. Odpočinek by se mu hodil, ale je to luxus, který nyní nemá. Čas se krátí.

matony
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 304
Registrován: 16.01.2012

Re: Myšlenky starého Fareana od matony » stř dub 19, 2017 11:11 am Příspěvek

Spokojeně seděl nad dopisem a četl jeho řádky. Tak se mu to přece jen povedlo, měl pravdu, i když ostatní mu dávali víc než okatě najevo, že s ním nesouhlasí. Na to byl ale zvyklý, viděl možné problémy a říkal je nahlas, i když věděl, že se to ostatním líbit nebude. Dokud si ho zvou a chtějí slyšet návrhy a nápady, pak je říkat bude. A jestli se jim to nelíbí, pozvání je jejich volba, ne jeho. Při těchto myšlenkách se pousmál.

Pokud někde je nějaký zvěd, jen ať se dozví, že je jeho opakem, chtěl po něm důkazy a dokud je nepředloží tak, aby jej uspokojili, pak bude stát pořád proti němu. Jestli chtějí na pevninu, pak oni musí podstoupit naše podmínky a to je bez diskuze. Ve všem jsou lepší, boj, magie, nikdo nezaručí, že naše postupy budou natolik efektivní, cokoliv mohou skrývat a my to ani nezjistíme. To ho trápilo s tím, že ostatní nad tím kroutí hlavou. Neuvědomují si natolik rizika s tím spojené. Slíbil, že je ochrání a to taky udělá, i kdyby měl stát sám proti všem, na což byl stejně zvyklý. Držel se stejného postupu, říci nahlas co si myslí a pak sledovat dění, nereagovat na uštěpačné poznámky, neobhajovat co řekl, nechat volně plynout. Buď se to uchytí a něco si z toho vezmou, nebo se to neuchytí a on jim pak jednou řekne, že jim to říkal.

Sice už si několikrát řekl, že tam vlastně nemá co dělat, ale minimálně aspoň bude mít informace, které se k němu poslední dobou nedostávali automaticky. Je tedy na čase, aby si pro ně dojel sám. Na jednu stranu byl z toho rozmrzelý, na druhou stranu se to dalo i pochopit, potkat se s některýma je někdy dost obtížný úkol. Nuže, je tedy čas na další návštěvy.

matony
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 304
Registrován: 16.01.2012

Re: Myšlenky starého Fareana od matony » stř kvě 03, 2017 11:35 am Příspěvek

Seděl ve své dílně a přemítal. Současná situace byla krajně neutěšující. Stále napjaté vztahy s odbojem jej nenechávali klidným. Byl to snad jen on, kdo si uvědomoval možné rizika, nebo se něco opravdu děje? Sám měl v sobě pochybnosti, pohlížel na situaci ze všech úhlů pohledů, vytvářel si všemožné scénáře, co by se mohlo stát. I když všechny nebyly negativní, tak ty pozitivní zrovna nepřevažovaly. Stále se nemohl zbavit pocitu, že je válka nevyhnutelná, otázka ale byla, kdy? Toho věku se už sám nemusí dožít a zažijí jej třeba až další generace.

Nebyl nadšený, že se na něj lord ptal Nunky, ale bezmezně jí věřil a věděl, že neprozradí nic, co by je mohlo ohrozit. Techniku odolnosti vůči jeho hlasu už zvládala dobře, byl na ní velmi hrdý. Možná by jí to mohl i říci, jo to byl měl, ať se necítí nějak odtržená. Ještě si s ní promluví o posledním setkání s lordem, některé věci jej překvapily, jiné očekával. Každopádně se zase posunul dál. Věřil, že se mu jeho hru daří hrát, připraví nějaký fareanský nábytek a zkusí jej poslat spolu s lordem na Zagan. Může se mu tím otevřít nová cesta obchodu a na to lord reagoval velmi pozitivně, pokud se nepřetvařoval a taky by to zvýšilo jejich důvěru. Oba dva nechtějí sedět na zadku a nic nedělat, otázka ale bylo, jak to myslí lord. Každopádně on to věděl, co potřebuje a jak toho docílit. A šel si tvrdohlavě za tím, bez ohledu na odboj. Sedět a tlachat není nic pro něj, tak jako dlouhá léta bojoval za práva fareanů v Nelyi, stejně tak tvrdě bude bojovat i za toto.

Dopis s pozváním na poradu dal Nunce, tak snad si termín pamatuje dobře, aby to nezmeškal. Ironicky byl celý nadšený, co se zase bude probírat. Jestli to znova budou zahozené hodiny tlachání o tom, jak do příště máme něco vymyslet, příště už tam pošle Ravena. Jestli tam prospí ty hodiny porady Raven, nebo on, to už vyjde nastejno. A on ten čas bude věnovat důležitějším věcem...nebo fareanům...fareance...rozhodně lépe než tam. Stejně jim tam přijde jako největší osina v zadku.

matony
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 304
Registrován: 16.01.2012

Re: Myšlenky starého Fareana od matony » pát kvě 12, 2017 1:16 pm Příspěvek

Poslední dny pro něj nebyly vůbec příjemné, sice se nedělo tak moc věcí, ale některé z těch, co se udály, si připouštěl až příliš osobně. Dost ho tížilo několik věcí, byl z toho všeho unavený. Dokonce se přištil při tom, že zapomíná některé důležité věci, sice si na ně dokázal vzpomenout, ale už to signalizovalo, že něco není v pořádku. Připisoval to tomu, že už několik dní se neměl možnost věnovat meditaci někde v přírodě, v klidu a pohodě. Asi brzo navštíví jejich strom v nelyi, od doby, co jej zasadily, krásně povyrostl, dělal mu velkou radost, i když si nebyl jist, jestli je mu věnována dostatečná péče, kterou by si sám zasloužil. Pro většinu to byl přece obyčejný strom, ale pro něj a jeho blízké nikoliv.

Bez meditace bohužel bude muset ještě pár dní vydržet, situace mu to nedovoluje. Sice se občas zajde podívat na nějaké ty bandity nebo mravence, ale to mu k odreagování nestačí. Možná vějaká jeskyně by mohla na chvíli zaplašit jeho starosti, ale moc na to nikdy nebyl. Většinou se k tomu dostal velmi nahodile. Sice účinky adrenalinu v jeskyni zaženou jeho náladu jenom na určitý čas, ale aspoň něco, nemusí mít všechno přece hned.

matony
Apprentice chatter
 
Příspěvky: 304
Registrován: 16.01.2012

Re: Myšlenky starého Fareana od matony » stř črc 05, 2017 10:26 am Příspěvek

Už to bylo dlouhou dobu, co pátral po hrozbě, kterou pocítil. Byla stále silnější. Jeho pátrání nabralo jiný směr, když stál tváří v tvář akolytovy. Setkal se s ním úplnou náhodou, v Luminoru u chrámu se objevila brána, ze které vystoupila Zakkaria. Věděl, že s tím akolytou se paktuje, tak dobrány vstoupil a objevil se na poušti, přímo před ním, tím, kterého tak dlouho hledal a který mu tak dlouho unikal.

První pocity byly nenávistné, ale odolal jim, nesníží se na úroveň xara, který hned zabíjí. Mluvil s ním, dokonce se i na něčem shodli. Ale to hlavní, v tom se jejich názory rozcházely, varoval ho, aby svou činnost ukončil, pokud tak neučiní, zastaví ho.

Po další dny shromažďoval informace, proti čemu budou stát. Zakkaria a její bratr, pravděpodobně všichni členové jejího spolku, akolytovy dokonce postavili stav ve svém táboře. Rixawa tar Aman, ta se prozradila sama, sotva jen tak řekl, že jim kněze zabil, vyskočila jak čertík z krabičky. Pravděpdobně celý rod tar Aman se proti nim postaví, i když minimálně jedním z jejich rodu si nebyl jist. Nevypadal, že by se o situaci zajímal, ale mohl lhát? Samozřejmě že mohl, ale byl velmi přesvědčivý. Trochu do karet mu hrála Nexova nemoc, nesnesl by, že by byl někdo mocnější než on...leda by mu nabídl ještě větší moc, ale to oni neudělají, ale o dalších xarech si taky nebyl zcela jist jejich reakcí.

Když jednou zavítal do min-ocu,jen tak si popovídat, nedopadlo to nejlepe, hrozba, kterou on cítil, nebrali někteří příliš vážně. Prý nemá nic konkrétního. Zůstal věrný svému slovu, až se to stane, pak se teda ukáže, když měli někteří pocit, že jen tak straší.

Další

Zpět na Ozvěny

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků