střípky Rynn

Uživatelský avatar
Serrlaid
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 72
Registrován: 5.08.2013

střípky Rynn od Serrlaid » úte dub 04, 2017 11:55 am Příspěvek

“Gerwyne…,” zachvěla se a přitiskla svou tvář k jeho dlani. Ucítila jeho horký dech a ucítila taky, jak pomalu zavrtěl hlavou, když se k ní skláněl. “Lorde…,” vydechla sotva slyšitelně a on se usmál. Pak ji políbil. Pomalu ji tlačil směrem k jeho loži.

Opírala se rukama o vědro a z vlasů jí odkapávala voda. Sny z té noci se jí nechtěly pustit, i když už dávno byla vzhůru. Předchozího večera její hlavu až příliš zaměstnávaly rozhovory s Altajem a Daryannou. Až příliš přemýšlela o arapalci a o tom, co jeho přítomnost na pevnině znamená. Nebo může znamenat. A podle všeho se i jí dostal pod kůži sen, který se zdál jejímu muži několik nocí zpět. Teď ho v duchu proklínala, že jí ho vůbec vyprávěl. Tehdy se na něj dívala s úsměvem, pobaveně ho ujišťovala, že sen je jen snem… že nemá žádný důvod ke strachu z takového konce. Ale včera začala chápat obavy, které mu přinesl. Setkala se s ním, s Lordem Arapalu. A teď musela ujišťovat samu sebe, že sen je jen snem, jen výplodem domotaných myšlenek, se kterýma usínala. Pravda byla ale taková, že když s lordem seděla u jednoho stolu ve skalborské pevnosti, pila vodu a pohled jí sklouzával ke džbánu odmítnutého vína, byla cokoliv, jen ne klidná.


Do Skalboru včera šla z jediného důvodu - doručit generálům dopisy, které teď svírala v ruce a prostě se nad nima musela smát. Snad opravdu jen ona dovede zabloudit tak nešikovně. Namísto schránek potkat lorda, nechat se jím dovést k ložnicím generálů jen proto, aby po chvíli váhání ruku sevřenou v pěst zase stáhla, dřív, než se vůbec odhodlala zaklepat. A pak místo odchodu zamířit o patro výš, kde, jak věděla, byly jeho komnaty.

Já už v tom tentokrát nebudu.
Kolikrát jí v hlavě zazněla tahle věta? Sama ji vyslovila jen jednou jedinkrát a od té doby se k ní vrátila pokaždé, když opouštěla tábor s myšlenkou zkusit alespoň něco málo změnit. Sama si opatřit informace, mít možnost udělat si vlastní názor, podívat se na svět za tábořištěm svýma očima… přestat se schovávat. Tohle byla jen část možností, o které se před časem sama připravila. Tehdy tomu říkala povinnost. Dneska už ale jako kdyby chápala význam slova privilegium.

Měla sílu na to, aby sny zůstaly jen sny. Podmanivosti Gerwynova hlasu se naučí bránit. Její kotva je totiž pevná, zanořená hodně hluboko. Altaj, Akira, Ceddryn. Pro tyhle tři přestala utíkat, možná je teď opravdu zase čas návratů.

Otázkou ale zůstává, jestli i tohle je ten návrat, který má smysl. Zadívala se na dva smotané dopisy.

------------

Ještě toho rána gwalka vložila do schránek obou generálů následující řádky:

Generále Sarife, Generále Oriasi,

tímto dopisem žádám o své někdejší místo v Radě, jako zástupkyně tábora ve Skalborských úvalech, toho času pod správou Renor’alure. Má cesta se s radou rozešla po nesouhlasu s kroky, které byly učiněny, v době, kdy mě víc potřebovala má rodina. Má-li ale být jednáno o míru a máme-li hledat způsob, jak tvořit pouta se Zagan-mar, chci být součástí těchto jednání. Jsem si jistá, že můj osobní zájem na míru, je Vám znám.

Rynn, žena Cryddanova
Rynn

Uživatelský avatar
Serrlaid
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 72
Registrován: 5.08.2013

Re: střípky Rynn od Serrlaid » pon dub 10, 2017 3:49 pm Příspěvek

„Starý, zabedněný farean!“ vyštěkla v duchu. Ze rtů jí ale uniklo jen tiché zavrčení a od rukou jí odlétlo něco málo hlíny, které nestačila uhnout. Otřepala se a zamrkala.

„Mamííí! A na co je tahle kytíí???“ Akira neúnavně pobíhala mezi záhonky a každou chvíli měla na jazyku jinou otázku.

„To kdyby tě zas něco kouslo,“ odvětila jí lehce nepřítomně a znovu zanořila ruce do hlíny.

„Ne-éé nekousné!“ slyšela dcerku zahihňat se a jejímu dalšímu drmolení nevěnovala už pozornost.

Prý: ‚stačí se zeptat,‘ vybavila si jeho slova. Vážně? Pohodila hlavou a ušklíbla se. ‚Dobrý den, Fensalire,‘ začala se v duchu pochechtávat nad imaginárním hovorem. ‚Nerada Vás ruším, ale víte, stala se mi taková ne-ví-da-ná věc…,‘ hlas Rynn, co jí zněl teď v hlavě, byl stejně škrobený jako hlas někoho, kdo se právě cpe po hlavě jinému do jistých partií. ‚Zdál se mi totiž sen!!!‘ A tady by se hodila póza ve stylu Ooooh! a zakrýt si překvapením pusu. ‚Dost osobní sen, abyste věděl!‘ Významné zamrkání a pokývání hlavou následované výrazem ala měsíček na hnoji. ‚Nechcete si ho poslechnout?!‘ Prosím, prosím, prosím!

„Co si myslí sakra?!“ zaklela tentokrát nahlas a dost nešetrně vytrhla plevel, co se nechtěl pustit. Rozhlídla se, kde lítá dítě, a s povzdechem se znovu dala do práce. Hlína, hlína, hlína… nádhera.

Jenomže sotva zahnala myšlenky na rozhovor s Fensalirem, vybavila se jí včerejší schůze. A poznámky ukřivděné hromádky neštěstí jménem Sarif. Jasně! Kdo by chtěl mít doma runovou arapalku? Jo… jasně že runovou! Jak mohli pochybovat? Ale Sarif se včera choval jako idiot! Gwalka na okamžik zavřela oči a párkrát se jen zhluboka nadechla. To se vážně má ihned nastěhovat tam, kde z nich budou za pár nocí ve stanu rampouchy?! Jen proto, aby nemusela mít na čele nálepku bacha já jsem výjimka a za místo tady vděčím milostivé shovívavosti odboje? Mohli přece říct ne, o takovouhle laskavost a ústupky se je vážně neprosila. ‚Doufám, že budete i užitečná,‘ přeříkala si v hlavě Sarifova slova a začala se zoufale smát. Jasně že budu, ještě se budete generále divit, jak užitečná vám tahle ženská bude!

„Mamíííí! MÁÁÁÁMÍÍÍÍÍÍ!!! Podivéééj!“ vypískla Aki a jak uragán se k ní řítila s něčím sevřeným v ručičce. Natáhla se jak široká tak dlouhá asi metr od ní. V Rynn něco tiše zaskučelo - holka zase odřený lokty a celá od hlíny. Dcerka se ale posbírala do sedu a zazubila se na ni. „Mamíí! Já měla bloučka! Vááážně!“ s těmi slovy na chviličku pyšně zvedla bradičku a pak zabořila nos do kytek. „Bloučkuu de seeeš?“

„Jo, bezva. Teď ne, Aki, prosím,“ povzdechla si a sáhla pro konev, aby záhonek zalila.

„Né mamí! Blouček neumi plavat!“ děvčátko jí chňapalo po rukách, aby jí zabránilo v broučkovraždě. Povedlo se – obsah konve vylilo na sebe. Zarazilo se a najednou nevědělo, jestli se smát, nebo čekat výprask. Rynn se na ni ale jen rezignovaně podívala. Jak tam tak Aki stála jako zmoklý kuře, nedovedla se na ni zlobit. Ne pro svou blbou náladu, za kterou Akira rozhodně nemůže. Usmála se na ni.

„Spokojená, žabko?“ naklonila hlavu lehce na stranu a cukly jí koutky. Pomalu se posbírala z kleku uprostřed záplavy oranžových květin. „Tak, a mazej se převlíknout!“ pošimrala ji a postrčila ji směrem k domku.

Dneska prostě nebude otročit. Ať si to Zakkarie zaleje sama!
Rynn


Zpět na Ozvěny

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník