střípky Rynn

Uživatelský avatar
Serrlaid
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 92
Registrován: 5.08.2013

střípky Rynn od Serrlaid » úte dub 04, 2017 11:55 am Příspěvek

“Gerwyne…,” zachvěla se a přitiskla svou tvář k jeho dlani. Ucítila jeho horký dech a ucítila taky, jak pomalu zavrtěl hlavou, když se k ní skláněl. “Lorde…,” vydechla sotva slyšitelně a on se usmál. Pak ji políbil. Pomalu ji tlačil směrem k jeho loži.

Opírala se rukama o vědro a z vlasů jí odkapávala voda. Sny z té noci se jí nechtěly pustit, i když už dávno byla vzhůru. Předchozího večera její hlavu až příliš zaměstnávaly rozhovory s Altajem a Daryannou. Až příliš přemýšlela o arapalci a o tom, co jeho přítomnost na pevnině znamená. Nebo může znamenat. A podle všeho se i jí dostal pod kůži sen, který se zdál jejímu muži několik nocí zpět. Teď ho v duchu proklínala, že jí ho vůbec vyprávěl. Tehdy se na něj dívala s úsměvem, pobaveně ho ujišťovala, že sen je jen snem… že nemá žádný důvod ke strachu z takového konce. Ale včera začala chápat obavy, které mu přinesl. Setkala se s ním, s Lordem Arapalu. A teď musela ujišťovat samu sebe, že sen je jen snem, jen výplodem domotaných myšlenek, se kterýma usínala. Pravda byla ale taková, že když s lordem seděla u jednoho stolu ve skalborské pevnosti, pila vodu a pohled jí sklouzával ke džbánu odmítnutého vína, byla cokoliv, jen ne klidná.


Do Skalboru včera šla z jediného důvodu - doručit generálům dopisy, které teď svírala v ruce a prostě se nad nima musela smát. Snad opravdu jen ona dovede zabloudit tak nešikovně. Namísto schránek potkat lorda, nechat se jím dovést k ložnicím generálů jen proto, aby po chvíli váhání ruku sevřenou v pěst zase stáhla, dřív, než se vůbec odhodlala zaklepat. A pak místo odchodu zamířit o patro výš, kde, jak věděla, byly jeho komnaty.

Já už v tom tentokrát nebudu.
Kolikrát jí v hlavě zazněla tahle věta? Sama ji vyslovila jen jednou jedinkrát a od té doby se k ní vrátila pokaždé, když opouštěla tábor s myšlenkou zkusit alespoň něco málo změnit. Sama si opatřit informace, mít možnost udělat si vlastní názor, podívat se na svět za tábořištěm svýma očima… přestat se schovávat. Tohle byla jen část možností, o které se před časem sama připravila. Tehdy tomu říkala povinnost. Dneska už ale jako kdyby chápala význam slova privilegium.

Měla sílu na to, aby sny zůstaly jen sny. Podmanivosti Gerwynova hlasu se naučí bránit. Její kotva je totiž pevná, zanořená hodně hluboko. Altaj, Akira, Ceddryn. Pro tyhle tři přestala utíkat, možná je teď opravdu zase čas návratů.

Otázkou ale zůstává, jestli i tohle je ten návrat, který má smysl. Zadívala se na dva smotané dopisy.

------------

Ještě toho rána gwalka vložila do schránek obou generálů následující řádky:

Generále Sarife, Generále Oriasi,

tímto dopisem žádám o své někdejší místo v Radě, jako zástupkyně tábora ve Skalborských úvalech, toho času pod správou Renor’alure. Má cesta se s radou rozešla po nesouhlasu s kroky, které byly učiněny, v době, kdy mě víc potřebovala má rodina. Má-li ale být jednáno o míru a máme-li hledat způsob, jak tvořit pouta se Zagan-mar, chci být součástí těchto jednání. Jsem si jistá, že můj osobní zájem na míru, je Vám znám.

Rynn, žena Cryddanova
Rynn

Uživatelský avatar
Serrlaid
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 92
Registrován: 5.08.2013

Re: střípky Rynn od Serrlaid » pon dub 10, 2017 3:49 pm Příspěvek

„Starý, zabedněný farean!“ vyštěkla v duchu. Ze rtů jí ale uniklo jen tiché zavrčení a od rukou jí odlétlo něco málo hlíny, které nestačila uhnout. Otřepala se a zamrkala.

„Mamííí! A na co je tahle kytíí???“ Akira neúnavně pobíhala mezi záhonky a každou chvíli měla na jazyku jinou otázku.

„To kdyby tě zas něco kouslo,“ odvětila jí lehce nepřítomně a znovu zanořila ruce do hlíny.

„Ne-éé nekousné!“ slyšela dcerku zahihňat se a jejímu dalšímu drmolení nevěnovala už pozornost.

Prý: ‚stačí se zeptat,‘ vybavila si jeho slova. Vážně? Pohodila hlavou a ušklíbla se. ‚Dobrý den, Fensalire,‘ začala se v duchu pochechtávat nad imaginárním hovorem. ‚Nerada Vás ruším, ale víte, stala se mi taková ne-ví-da-ná věc…,‘ hlas Rynn, co jí zněl teď v hlavě, byl stejně škrobený jako hlas někoho, kdo se právě cpe po hlavě jinému do jistých partií. ‚Zdál se mi totiž sen!!!‘ A tady by se hodila póza ve stylu Ooooh! a zakrýt si překvapením pusu. ‚Dost osobní sen, abyste věděl!‘ Významné zamrkání a pokývání hlavou následované výrazem ala měsíček na hnoji. ‚Nechcete si ho poslechnout?!‘ Prosím, prosím, prosím!

„Co si myslí sakra?!“ zaklela tentokrát nahlas a dost nešetrně vytrhla plevel, co se nechtěl pustit. Rozhlídla se, kde lítá dítě, a s povzdechem se znovu dala do práce. Hlína, hlína, hlína… nádhera.

Jenomže sotva zahnala myšlenky na rozhovor s Fensalirem, vybavila se jí včerejší schůze. A poznámky ukřivděné hromádky neštěstí jménem Sarif. Jasně! Kdo by chtěl mít doma runovou arapalku? Jo… jasně že runovou! Jak mohli pochybovat? Ale Sarif se včera choval jako idiot! Gwalka na okamžik zavřela oči a párkrát se jen zhluboka nadechla. To se vážně má ihned nastěhovat tam, kde z nich budou za pár nocí ve stanu rampouchy?! Jen proto, aby nemusela mít na čele nálepku bacha já jsem výjimka a za místo tady vděčím milostivé shovívavosti odboje? Mohli přece říct ne, o takovouhle laskavost a ústupky se je vážně neprosila. ‚Doufám, že budete i užitečná,‘ přeříkala si v hlavě Sarifova slova a začala se zoufale smát. Jasně že budu, ještě se budete generále divit, jak užitečná vám tahle ženská bude!

„Mamíííí! MÁÁÁÁMÍÍÍÍÍÍ!!! Podivéééj!“ vypískla Aki a jak uragán se k ní řítila s něčím sevřeným v ručičce. Natáhla se jak široká tak dlouhá asi metr od ní. V Rynn něco tiše zaskučelo - holka zase odřený lokty a celá od hlíny. Dcerka se ale posbírala do sedu a zazubila se na ni. „Mamíí! Já měla bloučka! Vááážně!“ s těmi slovy na chviličku pyšně zvedla bradičku a pak zabořila nos do kytek. „Bloučkuu de seeeš?“

„Jo, bezva. Teď ne, Aki, prosím,“ povzdechla si a sáhla pro konev, aby záhonek zalila.

„Né mamí! Blouček neumi plavat!“ děvčátko jí chňapalo po rukách, aby jí zabránilo v broučkovraždě. Povedlo se – obsah konve vylilo na sebe. Zarazilo se a najednou nevědělo, jestli se smát, nebo čekat výprask. Rynn se na ni ale jen rezignovaně podívala. Jak tam tak Aki stála jako zmoklý kuře, nedovedla se na ni zlobit. Ne pro svou blbou náladu, za kterou Akira rozhodně nemůže. Usmála se na ni.

„Spokojená, žabko?“ naklonila hlavu lehce na stranu a cukly jí koutky. Pomalu se posbírala z kleku uprostřed záplavy oranžových květin. „Tak, a mazej se převlíknout!“ pošimrala ji a postrčila ji směrem k domku.

Dneska prostě nebude otročit. Ať si to Zakkarie zaleje sama!
Rynn

Uživatelský avatar
Serrlaid
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 92
Registrován: 5.08.2013

Re: střípky Rynn od Serrlaid » sob úno 10, 2018 11:24 am Příspěvek

Dřepěla u tý houbovitý věci jako už tolikrát od chvíle, co našla to místo. Všechnu vodu, co si sebou tentokrát přinesla, už vylila na šlahouny. Sama měla žízeň a sucho v krku, ale na rozdíl od té... rostliny... jí žízeň rozhodně neprospívala. Dívala se ale dál na šlahounky, které se pod posledními kapkami vody z jejich jezírka kroutily, jako by jim to způsobovalo bolest. Bylo možné, že ta věc cítila bolest? Pochybovala. Ale rozhodně ta pitná voda zpomalovala její růst. Ale zpomalovala ho zoufale málo. A zpomalení není zastavení, natož aby ji to zničilo. Však kolikrát se sem včera vracela? Kolik vody natahala a kolikrát tak pečlivě všechno zalila? Přestala to počítat, když sem šla po páté. Tolik protijedů na šlahouny i do jejího středu nalila... a přece ta houba porostla. No, alespoň věděla, že na ni platí i něco jiného, než sladká voda... ale to nestačí.

Snad to byla úplná náhoda, snad jí pomohla intuice, ale Rynn najednou zvedla hlavu a podívala se směrem ke Skalborskému krystalu. Stihla se ještě schovat do stínu jednoho ze stromů, tam jí ale oči doslova vylezly z důlků a zabodly se do postavy, která se k ea-morda blížila. Osobě v rudém plášti. To snad nemůže být pravda... tohle se neděje! Odmítala si v první chvíli připustit, koho vidí... ale nebylo pochyb. Rudý plášť - vrána. Vrána zkoumající zrovna tohle místo... náhoda? Ne, nebyla tak naivní, aby si myslela, že tehdy, když vrány zmizely, zmizely z povrchu země,... ale to, že se s ní po letech setkává právě tady, to ji klidnou nenechávalo. Navíc... takhle blízko jejich tábora. Sledovala každý krok té ženy v červeném a odolávala pokušení za ní vyrazit, oslovit ji... Nakonec si ji nechala zmizet na pobřeží. Když mumlala kouzlo pro přenos do tábora, v hlavě už jí myšlenky běžely na plné obrátky. To první, co potřebovala udělat, bylo informovat ostatní. A nejen o vráně.
Rynn

Uživatelský avatar
Serrlaid
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 92
Registrován: 5.08.2013

Re: střípky Rynn od Serrlaid » ned úno 18, 2018 1:33 am Příspěvek

Dřepl si k její posteli a díval se, jak ztěžka oddechuje. I on na ní viděl, jak se v posledních dnech dusila, a to se spolu spíš jen míjeli. Pokud jí teda zrovna nedělal poslíčka. Nechtěl ji budit, protože věděl, že až jí řekne, co zjistil v Gheeru, sotva ji udrží v posteli. To její 'je to jen nachlazení' už úplně slyšel.
"Crydde,?" zamumlala, když se jí zachvěla víčka.
"Skoro," zabručel a ani se nepokusil zakrýt úšklebek, kterým to slovo doprovodil. Rynn na něj zaostřila a zpražila ho pohledem, který mu měl říct jak strašně moc to jeho "skoro" není pravda.
"Jsi zpátky rychle," začala se zvedat do sedu, ale on ji chytl za ramena a dost neohleduplně ji zatlačil zpátky na postel.
"Lež, nebo ti nic neřeknu," vyhrkl dřív, než vůbec stihla protestovat. Sám nejspíš věděl, že je to jen prázdná věta. A že zapůsobila úplně opačně - jen posíila její zvědavost.
"Co jsi zjistil?" vyhrkla a znovu se posadila prakticky ihned, jakmile ji pustil. On se na ni s povzdechem mlčky zadíval. "Tak sakra mluv!" pobídla ho dloubnutím.
"Přeje ti brzké uzdravení," řekl zcela klidným hlasem, ale v duchu si teď přál, aby to byla ta jediná zpráv, kterou pro ni má. Jenomže nebyla a věděla to moc dobře i ona... nebo by mu to nejspíš nevěřila. "Hele ségra zkus mi aspoň slíbit, že se budeš šetřit, když ti to řeknu... že hned nepoletíš..."
"CO ti řekl?!" skočila mu do řeči, aby přešel k věci. Netrávili spolu tolik času, aby se opravdu znali tak, jako bývá mezi sourozenci běžné. Ale aby věděl, že je paličatá a nedočkavá, na to ji už poznal dost.

Když jí několika slovy přeříkával to, co mu jen o několik desítek minut předtím řekl Gerwyn, tvář se jí proměňovala, až na něj nakonec zůstala hledět s pootevřenými ústy a hlubokou vráskou na čele.
"To není možné," hlesla nevěřícně. "To je nějaká blbost.. to jsem... přece jsem to zkoušela...,"
"Takhle mi to řekl a upřímně,... byl jsem se tam podívat. Rynn... ono to tak vážně vypadá," tentokrát ji přerušil on. "Možná jsi dělala něco špatně," dodal, když ji viděl dál nevěřícně kroutit hlavou. A pak jako by to gwalce najednou došlo. Najednou viděla samu sebe jak rok co rok dřepěla v záhonech s rukama zabořenýma do hlíny a snažila se získat z květin vše možné i nemožné. Jak to mohla nevidět? Jak to mohla zavrhnout po jednom neúspěchu - to když se jí v okolí ea-mordy neuchytila ani jedna jediná rostlinka.
"Já jsem tak blbá!" zaklela, když se prudce zvedla z postele a popadla teplý kabát. Galeb ani nestačil zareagovat a už vycházela ze dveří ložnice. Nebo by to možná stihl, ale nejspíš věděl, že je zbytečné ji zastavovat. Vyšel ale za ní.
"Počkej prosím tě aspoň do rána," povzdechl si rezignovaně.
"Tohle fakt nepočká," ani se neotočila, hledala něco ve vrchní polici v jídelně. Našla.
"Seš nemocná, Rynn," zkusil to ještě jednou...
"Je to jen nachlazení," zamumlala už ode dveří a ve spěchu je za sebou ani nezavřela.
"JÁ FAKT NECHÁPU, JAK S TEBOU MŮŽE ŽÍT!!" zavolal za ní a kopl do židle. Fakt litoval, že nemlčel. Ale ono by to pak bylo nejspíš ještě horší. Zavřel dveře a přešel k oknu, aby se ještě několik minut díval, jak dřepí v poli pomalu rostoucího lnu.

Byla už noc, když se dostala k zamořenému území. Cestou měla hlavu plnou výčitek - výčitek vůči Cryddanovi, který se o ni právem bál... a kterému ten den slíbila, že zvolní... Výčitky se ale rozplynuly s prvním šlahounem, který se za jejího kýchnutí stáhl do sebe - to když na něj dopadla první zrnka pylu.
Rynn

Uživatelský avatar
Serrlaid
Neophyte chatter
 
Příspěvky: 92
Registrován: 5.08.2013

Re: střípky Rynn od Serrlaid » pon úno 26, 2018 5:41 pm Příspěvek

Vztek, zoufalství, zbytečnost. To byly jediné emoce, které cítila, když předchozího dne našla už téměř zlikvidovanou ea-mordu rozlezlou snad víc, než byla kdy dřív. Chvíli stála s pusou dokořán, jako by nechtěla uvěřit tomu, že její několikatýdenní práce je najednou pryč. Až postupně jí docházelo, co všechno to znamelalo. Desítky lahví pylu, týdny strávené s rukama v hlíně, tolik probdělých nocí a dnů, kdy skoro neviděla svou rodinu. Kvůli likvidaci té houby jí nezbýval čas vůbec na nic jiného. A navíc, ty týdny, kdy dýchala výpary z ea-mordy, způsobily, že skoro nemohla dýchat. Přepadaly ji záchvaty kašle, které se nelepšily. A když ano, tak to byla jen chvilková úleva. Teď ale jakoby své zdraví dala jen tak vniveč. Ani na okamžik nepochybovala, co se tam stalo. Někdo použil krev Balrona. Tomu někomu stačila jen vteřina k tomu, aby všechno, o co se tu týdny snažila, bylo úplně ale úplně zbytečné. Bylo to absurdní. I když podobné komplikace čekala, nečekala, že ji to tak položí. Nevěděla, kde bude hledat sílu, aby to zase celé dávala do pořádku. Když tam tak stála, ani si nepřipustila, že by tu sílu mohla ještě vůbec najít.

Ten den seřvala snad každého, koho potkala. Nejvíce to odnesl Laramol, toho dnes litovala, ale emoce s ní tehdy doslova třískaly. Teď už si uvědomovala, že právě Laramol je její jediná útěcha v tom, co se stalo. Laramol tam byl a viděl. Viděl toho málo, ale viděl. Sarif jí navíc přislíbil hlídky, aby se podobné věci zamezilo. Každopádně ten někdo byl buď dost hloupý na to, aby tohle udělal snad u jediné ea-morda, u které byla téměř stoprocentní šance, že bude zahlédnut... nebo někdo, komu to bylo jedno. Sarif ani Laramol nevěděli, kdo by mohl být ten sabotér. Ji ale ve světle všech indícií, které dostala, napadla dvě jména... dvě v popředí a až daleko za nimi další dohady. Každý z těch dvou by pro ni byl jako další bodnutí dýkou. Ale u obou z nich si dovedla představit, že by se nechali zlákat na druhou stranu. Kde jen vzít jistotu?

Jedno bylo jisté - hledat ji bude, až jí to dovolí zdravotní stav. Už si nemůže nalhávat, že je to v mezích, že to zvládne... proč by měla mít za důležitější další týdny dřiny, která dost možná bude opět zbytečná, než svůj život. Může dál sbírat pyl... ale to není cesta. Je potřeba přijít na to, jak zničit jádro ea-mordy,... pak už ji nebudou muset trápit zrádci. Teď maximálně mohla dát Sarifovi vědět jména, která ji napadla. Věřila, že tentokrát to bude prověřeno.
Rynn


Zpět na Ozvěny

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník