Střípky z života Egara, paladina

Uživatelský avatar
niki
Novice chatter
 
Příspěvky: 217
Registrován: 27.09.2003

Střípky z života Egara, paladina od niki » pon kvě 13, 2019 10:37 pm Příspěvek

V ruinách bylo slyšet mužské hlasy zpívat starou píseň.. Útržky slov byly zřetelné: Ó Nidae, pane můj síla Tvá mne chrání ty jsi mečem, štítem mým co mne před zlem brání ... Píseň utichla, bylo slyšet kroky a vrzání starých dveří.. V jednom ze zdemolovaných domu hořel slabým plamenem svícen na stolku, u kterého seděli dvě postavy. Starý muž s dlohým bílým vousem v šedé róbě a mladík v potrhaných kalhotech a tričku. Sevříc staré, rozpraskané ruce svého otce pronesl Egar hlasnou modlitbu: "Nidae, děkujeme za tento pokrm který si nám dal a prosím veď nás na našich cestách." .."A mně třeba doveď někam dál než za brány tohoto statku".. Tiše pronesl a nenápadně sledoval otcuv pohled, doufajíc, že nic neslyšel. Otec jen mírně pohyboval hlavou vpřed a vzad. Večeře na stole byla skromná a poněkud tichá. Egar pořád přemýšlel a na otcov monolog skoro nereagoval, jen občas předstíral zájem.. "Posloucháš mně vubec?" Prorazil najednou myšlenkovej pochod hrubý tón otcova hlasu.. "Ano otče, ale víš.. Proč vlastně každý den trénuju léčivou a obranou magii, pak zase nošení štítu a meče a mnoho dalšího, když nikdy neopustím naše brány? "Tvuj čas ještě přijde. Vyčkej. Svět za branou není takovej jak si myslíš. Venku je hodně zla a nejsi ještě připraven.." "Připraven, připraven.. To mi říkáš pořád. Ja už chci poznat celý svět. Slyšel jsem o velkém měste Gheeru, o rozlehlé a vyprahlé poušti. Určite tam venku čeká mnoho k prozkoumání. Nidaos bude přece pořád se mnou." Egar pomalu položil příbor, pozdravil otce a šel spát. Dny a noci probíhali pořád stejně, ranné stišení, prosba o úrodu, vzdělávaní, trénink, jídlo a spánek. Egar se postupně zlepšoval, ale pořád ho trápil zákaz vycházení..

Mnoho dní prošlo, až v jeden večer Egar, ponořen do modlitby najednou uslyšel velkou ránu a stuhnul. Všude kam až jeho oko dohlédlo byla obloha ohnivě červená. Noční nebe doslova rozzářil oheň. Po chvilce potřepal hlavou, opřel ruku o starej dřevěnej stolek a zvednul se z podložky, vydřené od každodenního klečení. "Otče, viděl jsi co padalo z nebes? Myslíš, že se Nidaos zlobí?" Otec odvrátil zrak od svého syna, pohledel nahoru a řekl: "Chtěl si příležitost vidět svět? Teď prišla. Vyčkej až ustanou plameny, zabal si základní potřeby a videj se jižně přes Daladorské pohoří, přes most až k rozcestí.. Pokračuj jižne až do bodu kde končí skála. Tam bys měl vidět v dálce obrysy budov. To bude synu Gheer. Tam vyhledej banku a tej se na cestu do Luminoru.. Ale pamatuj! Venku nečeká jen dobro, jako tady. Dávej si pozor, hlavně na Xarhaaze, umí být hodně zákeřní. S obrovským nadšením začal Egar balit věci na dlouhou cestu. ..
from xarhaaz import nexius

Uživatelský avatar
niki
Novice chatter
 
Příspěvky: 217
Registrován: 27.09.2003

Re: Střípky z života Egara, paladina od niki » čtv kvě 16, 2019 7:56 pm Příspěvek

"Nidae veď mne ťežkou cestou a pomoz mi dosáhnout svého cíle".
"Dej se vůle Nidaova" Zaznělo zborově.
Všichni stáli spolu v kruhu, drželi se za ruce a začali zpívat nahlas píseň na oslavu Nidaa. Egar stál uvnitř kruhu.
Kruh knězů kolem Egara se začal rozpadat. Všichni šli postupně do svojich domovu, až na Egara a jeho otce. Egaruv otec měl slzy na krajíčku, ale nedal to na sobě znát.
"Čeká Tě dlouhá cesta. Zde jsme Ti připravili pár zásob a poskládali jsme brnění s mečem. Chraň se synu."
Egar se vrhl na otce a silně ho objal.
"Děkuji otče za vše co jsi mne naučil. Budu Ti psát o svých dobrodružstvých!" Nadšene pronesl Egar.
Otec jen pokýval hlavou a mávl na znak rozloučení. Egar vzal batoh se zásobama a vydal se na cestu. Prvně opustil bránu Toorských ruin a vykročil směrem ke Gheeru. Cestou kolem skal slyšel podivné zvuky a viděl divné zelené stvoření, které ho sledovalo, ale kupodivu nezaútočilo.. Egar si vydechl a šel opatrně dál, až došel k mostu. Začala padat tma a Egar se rozhodl, že si rozloží tábor. Našel suché dřívý a rozdělal oheň. Koukal na hvězdy a ukusoval z chleba. Pozvedl oči k nebesum a začal se modlit.
"Ó mocný Nidae děkuji Ti za každý den, který mi dávaš, zvlášte za ten dnešní, kdy můžu vykročit směrem k dobrodružství."
"Slyší mně vubec? Občas mám pocit, že jsem tu sám.. Tak mi dej aspoň znamení!" Zařval směrem do nebes a zbrkle si lehl do trávy.
"Fuj! Omlouvám se, že jsem pochyboval, ale úplně takhle jsem to nemyslel můj pane.." Zvedl hlavu a z vlasu mu trčelo ješte teplé kočičí hovno. Rychle bežel a začal si umývat vlasy..
"To jsem teda blbec. Takhle se rouhat. Už nikdy nebudu pochybovat! Děkuji Nidae, že jsi se mnou."
Cesta to byla únavná, takže rychle usnul. Probudil se až ráno úplně čerstvý. Bylo to krásné ráno, ptáčci zpívali, Egar smrděl, vše se zdálo být ideální, až na malou drobnost...
"Co to!? Kde mám svoje věci?"
Probuzení nebylo tak příjemné jako usínaní.. Egar neodhladl nové prostředí a vystavil svuj batoh nelítostnému světu. Ke svému zklamání, dostal lekci hned první noc..
"Měl jsem otce poslouchat.. Zustalo mi moje potrhané triko, kalhoty, dýka a pár drobností.."
Bohatší o novou zkušenost a se značným zápachem z vlasů se vypravil dál směrem ke Gheeru.
from xarhaaz import nexius

Uživatelský avatar
niki
Novice chatter
 
Příspěvky: 217
Registrován: 27.09.2003

Re: Střípky z života Egara, paladina od niki » čtv črc 25, 2019 8:00 am Příspěvek

Z listu pro Egarova otce..

Otče, je to už dlouhá doba, omlouvám se, ale neuveřil bys co všechno jsem za tu dobu viděl a zažil.. Prošel jsem hodně dlouhej kus cesty, tak tak jsem se vyhnul válečnému konfliktu, kterej vyústil do zničení krásného města, kterým jsem prošel a na vlastní oči viděl lidi, kteří už dnes asi nežijí.. Pořád mi vrtá v hlavě proč tyhle konflikty vlastně vznikají.. Není dost problémů za branami měst?
No tyhle úvahy můžu nechat na jindy. Abych se vrátil k podstatě. Mocný Nidaos vedl mou cestu až na zajímavý ostrov Zagan Mar. Byl tam dost velký zmatek musím říct. Najednou se všude vyrojili lidé, fareané, xarhaazové, gwalové a zoraiové - právě jeden z nich na mne hned útočil, naštestí jsem ho strášl a objevoval jsem dál.
Zdokonalil jsem se v ovládaní meče, štítu a mnoha dalších co jsme i spolu trénovali, určitě bys na mne byl hrdý. Na Zagan Maru jsem trávil své dny čistěním okolí od rúzných monster, bylo to zajímavé a náročné, občas jsem myslel, že už to nezvládnu, bylo toho prostě moc.
Prosil jsem Nidaa o pomoc, nechtěl jsem zústat sám a najednou se zjevil on, první ze statečných, dobrodruh s divním jménem a ještě divnejším zápachem (jak jsem se později dozvědel, je to kopáč, tak to vysvětluje ten hnusnej smrad) Hrobník Beynn. Říkam si, proč hrobník, když je skoro pořád zalezlej v dolech.. Ale tak co, my lidé jsme trošku cáklí. Později jsme společne narazili na Vinnetua, začínajícího kouzelníka, který moc nemluví, ale pomůže, když třeba. Thranduli, trošku negramotnej chovatel mocné zvěře a bojovník se k nám přidal tak nějak sám od sebe, ale je věrnej, připomíná mi našeho prvního psa.. A teď budeš asi tak překvapenej jako i já, když na to myslím, ale dal jsem se dokopy s jedním Xarhaazem, kterej tvrdí, že se jmenuje Bobr.. Nevím jestli mu mám veřit, ale zatím nezklamal. Už ani nevím kdo, ale někdo dotáhl strašně sprostého a nevychované Zoraie jménem Cheuntet, ale na druhé straně jeho úder hodně bolí... V lese jsme ještě pomohli střelcovi Osirisovi a nějak už s náma zůśtal.. Jedno ráno z vězení vycházel poblitej a pomlácenej Ash a mně to nedalo, tak jsem mu pomohl, odvděčil se tak, že už s námi taky zústal. Později sme narazili na magickou sílu - Esey, ta je taky trošku zvláštní, moc toho neřekne, ale kouzlí výtečně.. a já? Každej den děkuji Nidaovi za pomoc a vlastně i přátelé, které mi poslal. Dokonce jsme se dohodli, že budeme nosit společné barvy.. Tohle byl ale hodně těžký ořísek otče. Každej jinej, každej uctívá jiného boha, má své zvyklosti ale přece nás Nidaos spojil a to není jen tak. Dohodli jsme se společně na vzájemném respektu a postupu, jenže jak se prezentovat? Přišli jsme na to, že nás jedna věc drží při životě všechny, tak jednoduché a přitom tak geniální, je to slunce! Každej máme sice svou víru, ale bez slunce by nebyl život. Domluvili jsme se teda, že budeme společně ctít slunce, pomáhat si a bok po boku zdolávat nástrahy tohoto světa.. Otče, byl bych strašně rád zase u nás v Tooru, dal si s tebou hrnek čaje a rozjímat nad světem, ale cítím, že tady mně čeká něco velké.. Zase se ozvu, až bude čas..

Nidaos s Tebou otče, Tvůj Egar.

PS: Pokusil jsem se nakreslit pár obrázku, abys viděl co vše tady zažívam.
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.
from xarhaaz import nexius

Uživatelský avatar
niki
Novice chatter
 
Příspěvky: 217
Registrován: 27.09.2003

Re: Střípky z života Egara, paladina od niki » ned črc 28, 2019 7:47 pm Příspěvek

Drahý otče,

neuveřil bys tomu co jsme dneska s naši skupinkou dosáhli. Dozvědeli jsme se z našich zdroju, že krve které padají u královny harpyjí jsou jen první ze tří. Další jsme získali kousek od Merhaby od Ogra a ještě poslední u krále krysáku (musím přiznat, že tady mně to hodně bolelo).

Získáné krve jsme obětovali na hřbitově a dostali jsme se k démonovi! To si neumíš představit jak byl hnusnej a jaká z něj sála zlá energie. Bojovali jsme udatně až najednou s velkým řevem s plyváním ohně všude kolem sebe padl! Vrazil jsem mu na znak víťezství meč přímo do srdce.

Takhle teda začínáme čistit svět od zla.

Zase se ozvu... Nidaos s Tebou!
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.
from xarhaaz import nexius


Zpět na Ozvěny

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron