Re: Nový směr od Nunka » pát dub 21, 2017 1:11 pm 
Dívala se na kněžku a její naděje pomalu pohasínala. Její sen, ten o kterém jí přesvědčovali, že je jen pouhý sen, nemusel být až tak neškodný. To co celou dobu tušila v sobě samé, doufala, že ji to Kněžka vyvrátí, ale ne. Mohl to být jen sen, ale nemusel. Mohla to být jakási předzvěst, ale nemuselo to být tak snadné. ,,Možná jednou uvítáme Gerwyna v Nelyi sami. Možná ho jednou pozveme na návštěvu." Ty slova byli jak jed. ,,Zavrhneš všechny psi, když tě jeden pokouše?" Ne! Tak to přece není, není to tak, že by je nenáviděla. Měla jen strach. Chtěla mír, svobodu, ochránit svůj a Anubarův domov. A bariéra? Další ujištění, utěšení jejich obav pro které přišla. ,,Nevíme co se může stát." ani bariéra nemusí být všemožná. ,,Pokud to bude vůlí Gaiy, pak může Nelya i padnout." Ah, další jed do žil. Baiéra, Gaia, má mnoho způsobů jak chránit své děti. Ale ani tohle vědomí ji moc neuklidnilo. Byla si tak jistá, že je paranoidní, že je až moc ustrašená a že ji kněžka řekne, že není žádný důvod se bát. Ale neřekla. Sama sobě nalhávala, že Nelya, že její syn, jsou v naprostém bezpečí, ale teď už to dál nešlo. Teď pochybovala. Ale o čem přesně? O barieře? O Gaie samotné? Nebo sama o sobě?
Seděla u jejich stromku a přemýšlela nad vším co bylo řečeno, co bylo naznačeno a co bude. Jen malou útěchou ji byl pohled na stromek, který vyrostl a zesílil. Kéž by tak mohla zesílit i ona.
Gaia to nedopustí! Ona nás nikdy neopustí! Nunka vyrvala kus trávy ze země a sevřela ji pevně v dlani. Zavřela oči a začala pomalu klidnit svůj dech.